Pražáci, nejste v tom sami

Jednání o další spolupráci pražské městské koalice, která před týdnem v bratrovražedném boji zlikvidovala čtyři své radní, se nakonec nekonalo. I tuto páteční „událost“ ovšem zaznamenala média jako důležitou denní zprávu. Stala se dokonce námětem k hlubokomyslným komentářům, které připomínají delikátní scholastické spekulace o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Tak velká pozornost pofiderním dějům na pražské radnici musí štvát zvláště obyvatele jiných měst nebo venkova, kterým jsou potíže Pražáků upřímně lhostejné.

Přesto je na pražském případě tolik poučného, že může zajímat přinejmenším obyvatele velkých českých a moravských měst a leccos jim objasnit z jejich vlastních potíží.

Příliš velcí na prosperitu

Historie o sebezničení pražské koalice je dokladem, jak kolabuje veřejná správa v metropoli republiky. A i když přímé dopady magistrátního kolapsu na kvalitu života a rozvoj Prahy ještě nemohou být zřetelné, tak je nade vší pochybnost, že aktuální palácové rozbroje ilustrují dlouhodobý neblahý trend, který se týká řady oblastí městského života. Současná primátorka Adriana Krnáčová ani ostatní radní nejsou viníky, ale obětí situace, se kterou si prostě jenom neví rady.

Čtěte také: Trojkoalice práskla dveřmi. Kvůli nemocné Krnáčové

Krnáčová v nemocnici? Neodepisujeme ji, dušuje se ANO

Praha už dávno není tím, čím bývala, tedy jednoznačnou lokomotivou tuzemské prosperity. Z krizových let 2008-2013 vyšla značně oslabena. Pryč jsou třeba časy mizivé nezaměstnanosti, protože jak ukazují poslední data, v podílu lidí bez práce se hlavní město blíží republikovému průměru. Už dávno Praha nezajišťuje dostatek pracovních míst skoro celému Středočeskému kraji. Její hospodářské zpomalení naopak způsobilo, že se počet nezaměstnaných drží neobvykle vysoko na Kolínsku, Berounsku, Kladensku, Mělnicku i v okrese Praha-západ.

Důvody je možné hledat v nefunkční veřejné správě. Doprava, stavební předpisy, školství, podmínky k podnikání, životní prostředí – to všechno jsou oblasti, kde může selhání radnice poškodit další vývoj města. Kromě neschopnosti úřadů k tomu mohou přispět i nepovedené investice zbytečně rozhazující peníze, které pak chybějí jinde, a v horším případě živí korupci, která pak podporou klientských řetězců ještě víc blokuje úřady a odrazuje investory. Počátek zhoubného procesu je možné hledat nejspíš v osmiletém období primátora Pavla Béma.

Nejde ovšem jenom o Béma a Prahu. Údaje o nezaměstnanosti ukazují, že stejné potíže s nevýkonnou veřejnou správou a možná také s korupčními bratrstvy mají další velká města. Mezi metropolemi, kde se nedaří likvidovat nezaměstnanost, se objevují Hradec Králové, Olomouc, Brno i Kladno, ovšem ve srovnání s rokem 2008 se poměry významně zhoršily i v Ústí nad Labem, Ostravě nebo Plzni. Naopak méně nezaměstnaných než před krizí mají venkovské regiony dále od Prahy, především Klatovy, Jičín, Česká Lípa, Svitavy, Tachov, Cheb, Blansko, Písek, Prachatice atd.

Nabízí se jednoduché vysvětlení. Správa velkých měst je natolik složitá, že se pro ni nenajde dostatek kvalitních odborníků, naopak na menší města regionální elity ještě stačí a třeba s investory se dokážou dohodnout přímočaře a rychle.

Učte se od Kubery

Rozkvět venkova a úpadek metropolí má jeden důležitý rozměr. Nejvíc evropských dotací plyne do regionů prostřednictvím takzvaných IPRM (Integrovaných plánů rozvoje měst). Každé město nad padesát tisíc obyvatel mělo díky IPRM v uplynulých pěti letech k dispozici částku v řádu miliard korun. Opravovaly se chodníky a kanalizace, revitalizovaly staré budovy, stavěly a zateplovaly školy, vznikaly nové parky, cyklostezky, bazény a jiná sportoviště. Teď se ukazuje, že se tím rozvoj měst zkomplikoval, protože spíše než k oživení dotace posloužily posílení klientských vazeb, které další rozvoj blokují. Nejvíc evropských peněz na obyvatele zatím inkasoval Chomutov, který se v nezaměstnanosti propracoval na šesté místo v republice, dotace naopak totálně ignoroval primátor jednoho z mála úspěšných velkých měst, teplický Jaroslav Kubera.

Praha je pouze viditelným vrcholem ledovce. Tamní rozpravy, kolik radních se vejde na špičku jehly, ilustrují bezútěšnost a neřešitelné poměry na mnoha jiných radnicích i jednotlivých úřadech spravovaných městskými politiky, anebo jak připomněl olomoucký korupční případ, také jejich krajskými kolegy. Pražáci, nejste v tom sami.