Tajná zpráva akademie: Za sesuv na D8 může stát

Když řidič přejede chodce přecházejícího na červenou, nese vždy nějakou část viny aspoň před vlastním svědomím. Kdyby jel pomaleji, tak si mohl přecházejícího člověka všimnout, kdyby nejel vůbec, nikoho by nesrazil. Přesto policisté ani soudci nebudou pochybovat, že viníkem nehody je chodec, který nedbal na varování a předpokládal, že řidiči jako vždy uhnou.

K případu řidiče a nedisciplinovaného chodce je možné přirovnat případ sesuvu na dálnici D8, jak ho popsala dosud utajovaná zpráva Ústavu struktury a mechaniky hornin Akademie věd vypracovaná na zakázku ministerstva dopravy. Nešťastným řidičem je při tomto srovnání provozovatel lomu Dobkovičky, v jehož areálu se půda utrhla, chodcem státní organizace Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). Klíčovou část zprávy má Echo24 k dispozici a její pravost ministerstvo na dotaz redakce nezpochybnilo.

Podezřelý a jeho verze

Expertiza akademiků měla být nejvyšší autoritou, která by konečně do sporu přinesla jasno. Když se během mimořádných srážek v roce 2013 utrhl svah nad vesnicí Prackovice, vzal s sebou koleje regionální tratě a o něco níže ještě část skoro dokončené dálnice D8. Způsobil tím nejen miliardovou škodu. Dokončení stavby se odsunulo nejméně o dva roky a ještě je možné mluvit o štěstí, že při sesuvu nezahynul nikdo ze zaměstnanců stavebních firem. Nešlo se tedy vyhnout otázce viníka. Hlavním podezřelým bylo od začátku ministerstvo dopravy resp. jeho organizace ŘSD, které se roku 2009 rozhodly stavět v nestabilní oblasti. Jako druhá varianta viníka se později objevila firma Kámen Zbraslav, která provozuje lom u Dobkoviček a jejíž provoz mohl kubické metry horniny uvolnit.

Akademie věd dokončila expertizu letos koncem května a ministr dopravy Dan Ťok v prvním červnovém týdnu oznámil, že jeho podřízení podali žalobu na těžaře: „Žaloba vychází ze znaleckého posudku v tom, že ten lom je hlavní příčinou sesuvu. Nám nezbývá nic jiného, než se domáhat náhrady škody způsobené činností lomu.“ Proti této interpretaci se ohradili akademici a ministerstvo o dva týdny později zvolilo mírnější formulaci „My jsme neřekli, že na vině je pouze lom, ale i kdyby to byl jenom jeden z faktorů, který to ovlivnil, tak máme povinnost jako stát se na něj obrátit s tou žalobou,“ uvedl mluvčí Tomáš Neřold.

Ťokovu výkladu nevěřili především Miloslava Pošvářová z nevládní organizace „Stínové ŘSD“ a Miroslav Patrik z ekologického hnutí „Děti Země“, kteří pro jistotu podali za sesuv trestní oznámení na neznámého pachatele. Nejistota o tom, co vlastně akademici do expertizy napsali, přetrvává dosud, protože ji ministr Ťok neuvolnil ke zveřejnění. Přišel by tím údajně o důležitý argument u soudu. Spor proto nejde vyřešit jinak, než pomocí úniku příslušného dokumentu.

Věděli to tři roky dopředu

Je pravda, že se lom na sesuvu podílel. „Příčinami vzniku sesuvu jsou přetížení horní části svahu deponií štěrkodrtě z lomu Dobkovičky a zvýšení hladiny podzemní vody plynoucí z kombinace nadměrných srážek a změn v hydrologickém a hydrogeologickém režimu, které byly způsobeny rozšiřováním těžby,“ píší akademici v desáté kapitole své studie s názvem „Závěry“. Upřesňují,že „tento sesuv … by při absenci dálničního zářezu zničil těleso železniční tratě“. Čelo sesuvu by však „podle modelů dosáhlo úrovně mezi železničním náspem a současnou trasou dálnice“, kdyby nebyly splněny další podmínky.

Touto podmínkou byla skutečnost, že projekt dálničního zářezu „nebyl řešen v kontextu dobře známých a dlouhodobě sledovaných aspektů sesuvného území“. Kdyby stavitelé přihlédli ke geologickým průzkumům, které měli k dispozici, a trasu dálnice zajistili speciálními metodami, dálnice by poškozena nebyla.

Jednou větou: Kámen Zbraslav byl nešťastným řidičem. Kdyby u dálnice už sto let netěžil, k sesuvu by před třemi lety zřejmě nedošlo. Neodpovědný chodec, tedy Ředitelství silnic a dálnic, věděl, že přechází na červenou, a byl průběžně varován, že se auto blíží. Nešlo jen o upozornění Českého geologického ústavu v období před zahájením stavby, že ŘSD trasu plánuje v nebezpečném sesuvném území. V akademické studii se píše: „Příznaky rozvíjející se nestability horní části svahu (projevující se zejména trhlinami v oblasti budoucího sesuvu, závadami na koleji Úpořiny-Chotiměř a výrony vody) byly pozorovány již od konce roku 2010 jak na svahu pod lomem Dobkovičky, tak i na železniční trati. Investor, dodavatel ani projektant na zápisy ve stavebním deníku adekvátně nereagovali,“ stojí ve zprávě s tím, že postup stavebníků proto neodpovídal státnímu technickému předpisu MD ČR TP76.

Poručili větru, dešti

Neštěstí už se stalo a koneckonců bylo jen jedním, byť největším v řadě karambolů, které protáhly stavbu šestnáctikilometrové dálnice na deset let. Samozřejmě v případě, že vyjde poslední oznámený termín zprovoznění v prosinci 2016. Celá historie má cenu především v tom, že připomíná, jak katastrofické důsledky měly některé stavby socialismu, které se snažily naplňovat pravidlo „Poručíme větru, dešti“. Dříve se regulovaly středoasijské řeky Amu-Darja a Syr-Darja, aby v důsledku skoro vyschlo Aralské jezero. Teď se předvádějí technické schopnosti inženýrů stavbou v nejhorším terénu z celé republiky, aby se nakonec vyhodily miliardy za nepodařenou a tedy zbytečně drahou stavbu, její opravu a její zdržení. Rozdíl je pouze v tom, že se příběh opakuje v kapitalistických dobách.

Stavební firmy si nestěžují. Mají deset let práci, jejíž cena se průběžně zvyšuje, a nemusí své drahé stroje stěhovat po třech letech do jiných krajů. Nervózní ze zbytečně utracených miliard může být jen daňový poplatník, možná ještě politici, kteří by mohli nést za selhání státního podniku odpovědnost. Nervózní však nejsou. I když třeba hnutí ANO loví hlasy průběžnými sliby, jak zabrání plýtvání státními penězi, jeho ministr dopravy v případě miliard na D8 aktivně zametá.