Studená sprcha pro ČSSD. A hned dvojnásobná
Sociální demokraté zažili tento týden dvojí šok. Česká politika poslední tři roky nabízí pro nelevicové voliče nijak atraktivní podívanou, souboj mezi dvěma velkými formacemi, mezi ANO dotačního miliardáře a levicovou ČSSD. Po většinu času bylo ANO první, nicméně rozdíl nebyl velký a například letos na jaře po jednání o Čapím hnízdě se obě strany vyměnily. Teď, nedlouho před cílem, se tandem trhnul. Hned ve dvou velkých průzkumech – v pondělí STEM a v úterý CVVM – zůstali sociální demokraté za ANO o patnáct procent. V prvně jmenovaném průzkumu jsou aktuální čísla 29 a 14, v druhém 35 a 20.
Strany klasické pravice jsou trvale obě pod deseti procenty, jejich nemohoucnost je ještě úplně jiné téma. Nicméně pokud uvažujeme ve větším měřítku, kdy nástup oligarchy přímo do úřadu premiéra přinese kvalitativní zlom k horšímu a naopak neúspěch této Babišovy ofenzivy může vyústit v jeho nečekaně rychlý odchod z politiky a návrat k tradičnějšímu uspořádání, stává se výsledek ČSSD za rok klíčovou otázkou. Jenom sociální demokraté mohli Babišovi prvenství vzít. Ale je toho dnes schopen Bohuslav Sobotka?
Z rozhovoru, který s ním Týdeník Echo pořídil v úterý a který vyjde zítra, především vyplývá, že premiér žádnou strategii hodnou toho jména, jíž by odvrátil Babišovo vítězství, nemá. A že zřejmě žádná stejně není na skladě. To první, o čem Sobotka začne mluvit, je mytický městský liberál, bez jehož podpory prý strana dlouhodobě nevyžije. Premiér se výslovně distancuje od myšlenkového světa Miloše Zemana, jemuž diagnostikuje posun na národně-konzervativní pozice – a ten posun podává tak trochu jako jeden z projevů alzheimera. Vtip a z pohledu ČSSD smutná ironie spočívají v tom, že voliči ČSSD stárnou se Zemanem, mladí městští levicoví liberálové (tedy používat pro inženýry světa slovo liberál je taky na diskusi), ti, co tanou před očima premiérovi, tvoří maximálně několik procent voličů.
Dá se za tím vytušit myšlenkový svět lidí, jako jsou Sobotkovi poradci Vladimír Špidla a Ota Novotný, nicméně dávná západoněmecká realita, kdy tamní sociální demokracie naskočila do vlaku nové levice, a než se etablovali zelení, na něm vítězně projela celými sedmdesátými lety, je k nám nepřenosná. Zatím tu nová levice nezískala takovou převahu v akademickém světě a veřejném prostoru. Nebo ji má, ale dosud tak krátce, že ještě potrvá, než se dnešní studenti a absolventi etablují v životě a dospějí do středního věku, kdy by třeba chtěli volit serióznější variantu levice.
Mezitím se stane hodně věcí, Babišovo vládnutí je bezprostřední nebezpečí. Že Sobotka tak netečně přistupuje k tradičnějším voličům, kteří jsou kulturně konzervativní, neslibují na každém kroku věrnost evropské integraci, z nichž jasná většina je alergická na extrémní variantu inkluze ve školách, genderovou ideologii a rovnost pohlaví, se tak nakonec může vymstít nám všem.
Druhá možnost, jak nástupu Babiše čelit, není v ideové práci, ale v ofenzivním přístupu vůči oligarchovi. To zase neodpovídá Sobotkově povaze. Za poslední rok by se z promarněných příležitostí, kdy ČSSD mohla tnout úplně stejně, jako jde po jejích předácích Babiš a jeho novináři, dala sestavit jedna večerní revue. Bylo by v ní Čapí hnízdo a Babišovo lhaní na kamery, dezinformační kampaň kolem reorganizace policie nebo snášení důkazů o jeho nekompetentnosti: nedaří se čerpání dotací, což padá hlavně na ministerstva ANO, Babiš prokazatelně selhává v kritériu, jež si vytkl, a to je lepší výběr DPH (ta roste v meziročním srovnání o tři procenta, což je při trojnásobném růstu tržeb a trojnásobném růstu výběru jiných daní, jako je spotřební nebo daň z příjmu, neokecatelně špatný výsledek). Na hlavu ANO jde také skandál s prodloužením smlouvy na výběr mýtného pro Kapsch. Zadalo se to Kapschi bez soutěže, konkurence už to poslala k evropským soudcům, přesto to vláda Babišovi a jeho ministru dopravy Ťokovi posvětila. Na vládě proti tomu vystupoval jen ministr vnitra Chovanec. Sobotka do Babiše v těchto momentech podle zákulisních zpráv nešel i z obavy, aby mu Babiš a jeho deníky znovu nezačali připomínat roli, kterou ještě jako ministr financí sehrál v privatizaci OKD.
Po vzniku této vlády se v ČSSD předpokládalo, že Babiše vládnutí opotřebuje a že se oligarcha okouká. Předpoklad nevyšel a teď už proti němu Lidový dům stojí s prázdnýma rukama.
