Nehorázné počty ministra Babiše

Nejpopulárnější politik v zemi, ministr financí Andrej Babiš, šíří nový trend. Můžete říkat jakékoliv nehorázné nepravdy a projde vám to. Nejde o žádné ideje, hodnoty nebo světonázory, o nichž se dá debatovat, ale o tvrdá fakta. Svými veřejnými vystoupeními a promluvami přímo popírá to, co předkládá ministerstvo, které vede. A prochází mu to. Ještě před třemi lety bylo něco takového nepředstavitelné.

Souboj o státní rozpočet býval vrcholem politické sezony, bez ohledu na to, jestli vládla levice nebo pravice a jak velkou měl kabinet většinu. Bohuslav Sobotka by mohl Andreji Babišovi vyprávět, jak musel donekonečna obhajovat každou částku, když býval ještě před deseti lety ministrem financí. Rozpočty, které v té době předkládal, byly právem ve veřejné debatě ostřelovány jako projídací a rozhazovací. Tak se také zapsaly do historie.

Babiš nás teď přesvědčuje, jak zemi nakopává k ještě prudšímu hospodářskému růstu masivními investicemi. Když 21. října ve sněmovně rozpočet představoval, vybrala si veřejnoprávní Česká televize do zprávy o této události citát: „Plánované investice na příští rok v porovnání s rokem 2013 stoupnou o 88 miliard. Masivně investujeme.“

Tolik slova. A teď čísla, která Andrej Babiš do rozpočtu napsal. Investicím se v jazyce rozpočtu říká „kapitálové výdaje“. Ostatní výdaje se v něm jmenují běžné. Dají se ještě rozdělit na mandatorní nebo-li povinné, jako jsou důchody, sociální dávky a platy, s nimiž vláda dokáže hýbat z roku na rok jen ve velmi omezeném rozsahu. Pak je běžný provoz.

Ostře sledovanými jsou právě ty investice. V roce 2012 se (podle oficiálního návrhu státního rozpočtu, který pan ministr předložil do sněmovny) investovalo 113,2 miliardy korun. V roce 2013 to bylo 102,8 miliardy. Rok poté 111,5 miliardy. Pak se ujímá úřadování Sobotkova koaliční vláda. A investice v rozpočtu na letošní rok padají na 75,8 miliard. V tom aktuálním na příští rok je na ně vyčleněno 77,7 miliardy. Ještě v roce 2012 (když přitom ekonomika stagnovala) na investice mířilo 9,9 procenta z celkových výdajů rozpočtu. Teď Babiš navrhuje jen 6,2 procenta. Kde přišel ministr financí na růst 88 miliard během tří lety, když realitou je pokles o 24,6 miliardy?

Jsou jen dvě vysvětlení. Buď si myslí, že mu projde úplně všechno. Nebo si pod slovem investice představuje něco zcela jiného. Kdybyste hodnotili priority podle toho, kolik se na ně přidává peněz, nejsou jimi ani obrana, ani bezpečnost, ani vzdělání, které by všechny byly v současné velmi složité době obhajitelné.

Prioritou jsou „neinvestiční transfery podnikatelským subjektům“. Normálně se tomu říká dotace firmám. A to nikoliv na investice, nýbrž na nejrůznější školení, teambuildingy a v mnoha případech také vymývání mozků módními ideologiemi. Ze státního rozpočtu na to jde 52 miliard korun. O 17,7 procenta víc než loni. Dvě třetiny částky, jež jde na investice. Je to z velké části suma, kterou musí stát přidávat k evropským dotacím, abychom je vůbec mohli inkasovat. Jsou to ty nejměkčí, nejhůře kontrolovatelné peníze. Nejvíce se rozhází na podporu obnovitelných zdrojů a exportu, je to 33,3 miliardy korun. Pak hned následuje něco, čemu se říká aktivní politika zaměstnanosti. Na ni jde 7 miliard, o sedmdesát procent víc než letos. Proč zvyšujeme zrovna tyto útraty, když máme po Německu druhou nejnižší nezaměstnanost v EU a nejvíce lidí v práci od vzniku České republiky? Vysvětlení je jednoduché a přímo vepsané do návrhu rozpočtu, který Babiš dodal do sněmovny. „Nárůst je dán nárůstem počtu národních individuálních projektů.“ Firmy si prostě o tyto měkké peníze řekly. Stát mimochodem z rozpočtu mnohem víc přispívá na financování měkkých eurodotací než na investice, které se z eurofondů platí.

Měkké státní peníze pro firmy jsou ještě společensky nebezpečnější než ty tvrdé třeba na stavební zakázky. BIS ve své poslední zprávě ze září upozorňuje na to, že různé dotační mafie se přesouvají od tvrdých peněz k měkkým. Jestli vláda do něčeho skutečně investuje, jsou to nové mafie.