Turecko už je zislamizované. ‚Obhájce kemalismu nevidím‘
Týdeník Echo
2
Tři týdny po potlačení vojenského převratu v Turecku ještě pořád zuří čistky. Režim prezidenta Recepa Erdogana tvrdí, že desetitisíce zatčených nebo propuštěných vojáků, policistů, soudců, učitelů, v poslední řadě i novinářů patří k „paralelní struktuře“, síti vytvořené uvnitř Turecka islámským duchovním Fethullahem Gülenem. Tento náboženský teolog, trochu tajemně vyhlížející starší pán, propaguje cestu k náboženskému uvědomění skrze vzdělání, žije v americkém exilu – a jakoukoliv účast na puči z 15. července odmítá.
Na Západě převládá dojem, že Erdoganova islamistická AKP si celý puč vymyslela, podle opozičního komentátora deníku Hürriyet Buraka Bekdila ale puč a obava z gülenistických sítí mají reálný základ – sledujeme prý souboj dvou islamistických frakcí, při němž jakoby mimochodem trpí občanské svobody v zemi. Podle Bekdila Gülen není o moc lepší než Erdogan. Každopádně Turecko, tradiční spojenec Západu a jeho předmostí na Blízkém východě, za třináct let vlády umírněných islamistů z AKP prošlo hlubokou změnou – k horšímu.
Prvních deset dní po 15. červenci jsme v ulicích viděli vlastně jenom Erdoganovy stoupence, kdokoliv si veřejně vzal slovo, odsuzoval pučisty. Ale kde jsou protesty proti čistkám? Nebo pozorovatelům z ciziny něco uniká?
Probíhá hon na čarodějnice. Lidé, kteří jsou skeptičtí, radši zůstávají zticha, nechtějí být označeni za někoho, kdo schvaluje puč, nechtějí skončit ve vězení.
Je ještě v turecké společnosti nějaká významnější síla, která by bránila kemalismus a sekulární režim? Armáda, která bývala strážcem Atatürkova odkazu, je zlomená. Převzal to někdo po ní?
Vrchní velení armády je absolutně loajální Erdoganovi. Ne že by byli islamisté, jsou to oportunisté. Žádnou vážnou společenskou sílu, která by obhajovala kemalismus, nevidím. Kemalisté sami o sobě dnes netvoří víc než 30 procent společnosti.
Jste jeden ze sýčků, kteří už třináct roků varují, že Erdoganova vládnoucí strana AKP provádí tichou, ale vytrvalou islamizaci. Ze začátku jste byl docela osamocený sýček, poslední dobou je vás víc.
Řekl bych, že AKP byla s rozšiřováním islamismu v Turecku velice úspěšná. V Erdoganovi jeho stoupenci nevidí politického lídra, ale svatého muže, opatrovníka víry. Svým způsobem otomanského kalifa pro moderní dobu (kalif – náměstek boha na zemi, nejvyšší duchovní autorita v islámu, v letech 1517–1924 sídlil v Istanbulu, po zrušení kalifátu Kemalem Atatürkem už žádný kalif univerzálně uznávaný muslimy není – pozn. red.).
Na čem by se tempo islamizace dalo nejlíp změřit? Erdogan jednou prohlásil, že spokojený bude, když za jeho vlády vyrostou zbožné generace.
Ano, systematická indoktrinace běží na plný plyn. Náboženství je dnes povinný předmět od páté třídy. AKP přišla k moci po volbách 2002. V té době studovalo školu pro duchovní asi 60 tisíc studentů. Dnes už přes dva miliony. Je to znepokojivé. Odhaduje se, že to číslo do deseti let stoupne na pět milionů. A až tihle žáci vystudují a stanou se z nich imámové, ožení se, budou mít v průměru tři čtyři děti každý. To bude další armáda dvaceti milionů věřících, věrných Erdoganovi a jeho verzi islámu.
