Prezidentova metamorfóza, uzenost a její souvislosti
Na titulních stranách australské drama, uzeným lososům se nakonec věřit dá, snad mi mou malověrnost odpustí.
Mladá fronta Dnes otevírá zprávou ze života policistů – ti z nich, kteří vyšetřují v terénu, by prý podle pokynu policejního prezidenta Tuhého měli odevzdat vzorky DNA, aby byl jasný původ stop, jež by případně mohli zanechat na místě činu. Nechce se jim. „Každý policejní vedoucí si ho (pokyn – pozn. aut.) totiž vyložil po svém: někdo tvrdě trval na tom, aby jeho podřízení odevzdali vzorek DNA, druzí respektují, že jde o dobrovolné rozhodnutí. ‚Vzbudilo to ohnivou debatu mezi policisty, protože nikdo nechce odevzdávat DNA, není k tomu žádný důvod,‘ popisuje jeden z vedoucích oddělení pražské kriminálky, který si nepřál zveřejnit své jméno. Nyní se stížnostmi policistů zabývají jejich odbory a chtějí pokyn zrušit. Fakticky se týká tisíců lidí, nejen policistů v terénu, ale i šéfů, tiskových mluvčích a těch, kteří na místě hlídají.“ Představuju si, jak ta debata o evidování jejich vlastních vzorků zdejší policisty přivede k dalším tématům, třeba k otázce, jestli různé metody evidování sami nenadužívají. Hezká představa. Taková vánoční.
Právo referuje o cestě prezidenta Zemana do Spojených států, proběhne v březnu, hlava státu promluví na konferenci AIPAC. Dle titulku chce do Ameriky vzkázat: „Nejsem hlas Kremlu.“ „ ...zahraje na strunu, kterou Američani rádi slyší – na zvyšování obranného rozpočtu, podporu zahraničních vojenských misí, boj proti terorismu a podporu Izraele. Dalším krokem má být zvýšení četnosti kontaktu prezidenta s americkými politiky. ‚Musí se hledat ty názory, které vyhovují americkému způsobu uvažování,‘ řekl Právu zdroj z diplomacie. ‚Prezident je vášnivý příznivec zahraničních misí, je velmi proizraelský a často se vyslovuje pro výrazné zvyšování výdajů na obranu, jak to žádají Američané po členech NATO. Jsou totiž některé části Zemanovy politiky, kde sám působí jako český McCain,‘ dodal. (...) Právě McCain se se Zemanem objeví bok po boku na konferenci Americko-izraelského výboru pro veřejné záležitosti, jak už v listopadu potvrdil Právu šéf hradního zahraničního odboru Hynek Kmoníček.“ Poznámka z hlediska politické relevance naprosto nicotná, o hledisku věčnosti ani nemluvě, ale stejně: docela se těším, jak se někteří místní prezidentovi apologeti, pro něž kombinace Ameriky a Izraele představuje ďábla na druhou, budou s touhle Zemanovou účelovou metamorfózou vyrovnávat. Věřím ale, že se s tímhle vskutku zátěžovým testem vyrovnají s pružností sobě vlastní.
V období, kdy je téma spásy tradičně aktuální, přicházejí Lidové noviny se sdělením, že „Evropu má spasit nový plynovod“. „Česko-slovenští manažeři objíždějí Evropu s projektem nového plynovodu Eastring, jenž by měl posílit jistotu, že lidé na tomto kontinentu nebudou v zimě mrznout. Díky propojení plynárenského uzlu ve Velkých Kapušanech s celým Balkánem by bylo možné mnohem lépe čelit potížím s dodávkami ruské suroviny přes Ukrajinu.“ Hospodářské noviny otevírají sdělením. „Češi opět zažívají daňový chaos“. „Češi z hlediska daňové nejistoty patří v regionu střední Evropy mezi největší pesimisty.“ Moje metoda, jak čelit daňovému chaosu, je tvářit se, že daně neexistují. Bohužel jsem ji ale nezvládl natolik, aby mi to zabránilo na poslední chvíli vyměknout a existenci daní uznat.
V Právu pokračuje polemika mezi Janem Kellerem a Jiřím Pehe o míře vlivu komunistického dědictví na současné potíže české demokracie. Dnes Pehe: K postkomunistickým specifikům podle něj patřil taky „politicky zneužívaný antikomunismus coby metoda jakéhosi třídního boje, který hlásala česká pravice. Lze ovšem ironicky podotknout, že rubem tohoto pravicového líce českého postkomunismu jsou i pokusy některých lidí tvrdit, že všechny patologické jevy v české politice v posledních 25 letech jsou jen lokálními projevy globální krize politiky. Tedy předstírat, že komunistický režim u nás vlastně za nic nemůže a že všechny patologické jevy v naší politice lze vysvětlit z dekadentní ‚buržoazní demokracie‘ v její globalizované podobě.“ To, že antikomunismus byl v uplynulém čtvrtstoletí politicky zneužíván, je asi pravda. Vyprávění o „antikomunistické dominanci“, jež se poslední dobou dost ujalo, je ale podle mě založené na chiméře. Právě pohled na zdejší politiku, lidi, kteří v ní byli nejúspěšnější, je totiž vyvrací. A ke vztahu levice nebo té její části, která se označuje za moderní, pokrokovou atd.: je taky docela paradoxní. Její představitelé velmi ukřivděně reagují na to, když někdo nachází souvislost mezi jejich postoji a komunistickou režimní tradicí. Dojde-li ale na podobnou debatu jako mezi Janem Kellerem a Jiřím Pehe, často skončí u toho, že komunismus v téhle zemi nemůže prakticky za nic, respektive, že jeho dědictví je pro dnešek irelevantní.
Velký test uzených lososů, který včera anoncovala MFD, dopadl skvěle. „Dobrá zpráva: v rybách nejsou žádné škodliviny. Dva vzorky však nebyly v nejlepší kondici.“ A já o těch rybách pochyboval. Velmi nevánoční malomyslnost, omluvám se za ni. A že dva vzorky nebyly v kondici. To docela chápu, taky nejsem poslední dobou zrovna v kondici. A z toho kouře jsem už taky dost uzený. Možná v tom je nějaká souvislost.
