2014: rok revidování hranic. A nejde jen o 'divoký Východ'

Jedna z charakteristik roku 2014 by jistě mohla znít, že je to rok změny hranic, potažmo jejich historické revize. Poloostrov Krym se stal faktickou součástí Ruské federace (na čemž uznání či neuznání ze strany kohokoli patrně již nic nezmění), ale to není zdaleka jediný případ snahy změnit stávající hranice národních států na základě doktríny o sebeurčení, případně na základě příbuzné myšlenky ochrany „svých“ menšin.

Rusko zahrálo tuto „menšinovou kartu“ (kterou mu nabídl Západ prostřednictvím nezávislosti Kosova) již v roce 2008 v případě Jižní Osetie a Abcházie. Teď došla řada na Krym, hovoří se o Podněstří a vyskytují se i obavy, že dalším cílem Kremlu je Pobaltí, kde se rovněž nacházejí silné ruské menšiny. Rusko ovšem zdaleka není jedinou zemí, která pro tuto kartu sahá, neboť ji se stále větší oblibou vytahuje rovněž pravice v Maďarsku. Jak daleko je od ochrany menšin k oficiálnímu zpochybnění hranic třeba se Slovenskem?

Menšiny jsou ovšem dvojsečná zbraň. Rusko si možná vytváří do budoucnosti velký problém, protože má samo řadu menšin, autonomních republik a oblastí, odkud se ozývá volání po větší autonomii, ne-li přímo samostatnosti. Nejedná se přitom jen o notoricky známý Kavkaz. Není zde příliš známým faktem, že separatismus existuje třeba na Sibiři či v některých oblastech na jihu Ruska. Může se začít hlásit i stále významnější menšina (v některých místech už zřejmě i většina) etnických Číňanů na Dálném Východě.

A nežijme v představě, že to všechno je jen záležitost „divokého Východu“. Letos v září bude o samostatnosti rozhodovat v referendu Skotsko a podobné záměry má španělské Katalánsko. Jak by svět reagoval na katalánské referendum, pokud by se tam konalo i navzdory zákazu ze strany Madridu? A navíc, úspěšné osamostatnění části některé ze zemí EU by mohlo způsobit „dominový efekt“. Od Francie by se opět mohla chtít oddělit Korsika, znovu by hrozil rozpad Belgie či oddělení severu Itálie. Není pochopitelně žádná náhoda, že nacionalisté a separatisté sílí právě dnes. Ekonomická krize Evropy nabízí živnou půdou pro populisty, kteří zneužívají vášní, nabízejí snadná řešení a ukazují na „nepřítele“.

Může se to týkat i České republiky? V roce 2012 provedly Aktivní zálohy Armády ČR dosud kontroverzní cvičení Enduring Memory, v němž bylo protivníkem neonacisty ovládané Sasko, jež vystoupilo ze Spolkové republiky Německo a činí si nároky na území tzv. Sudet. Jaké byly reakce? Převážně šok a pobouření. Při pohledu na současnou situaci v Evropě ale takové téma již zřejmě nepůsobí tak fantasticky jako před dvěma roky.

Některá média, jež se věnovala skandalizaci cvičení Enduring Memory, ale nějak nepostřehla, že velice podobná slova zněla i při jednání o Obranné strategii ČR, tedy zásadním dokumentu, v němž se definují mj. úkoly a ambice naší armády. Vojenští i civilní experti varovali, že krize může přinést ozbrojené konflikty přímo v Evropě. Úsilí o revizi hranic (typicky právě v zájmu „ochrany menšin“) se tady přímo nabízí coby „rozbuška“ pro podobný konflikt, který by mohl klidně ohrožovat i nás. Doufejme, že takový scénář nenastane, ale zároveň by bylo nerozumné tuto hrozbu ignorovat a nepřipravovat se na ni.