Němci doporučují: kupujte Toyotu

Axel Prahl a Jan Josef Liefers jedou společně autem a zpívají, Prahl řídí, Liefers hraje na kytaru. Ale co to? Za prudkou zatáčkou proti nim stojí bagr s výhružně zdviženým rypadlem. Ve vteřině může Německo přijít o své dva nejslavnější baviče. Naštěstí Prahl dupne na brzdu, auto okamžitě zastaví a herci jsou zachráněni. Nakonec si k projížďce vybrali Toyotu Auris, jak reklama připomíná při závěrečné znělce.

Televizní divák ocení chytrost obou showmanů, že si k výdělku vybrali perspektivní automobilku a nepodlehli lákání Volkswagenu, který je teď v kardinálním maléru a žádné reklamy raději nevysílá. Pokud má ovšem německy mluvící divák při sledování televize trávící obtíže, tak ho mohou napadnout i méně příjemné souvislosti.

Když také Prahl s Liefersem, nerozlučná dvojice, která je takřka inkarnací Old Shatterhanda a Vinnetoua v podobě detektivů nekonečného seriálu Místo činu, dávají před národním vozem Německa přednost jeho hlavnímu a navíc asijskému konkurentovi, pak je to s Volkswagenem opravdu špatné. Ano, kvůli odhalenému podvodu při výfukových testech určitě ztratí první místo na světě v počtu prodaných aut právě ve prospěch Toyoty, minulostí se stanou zprávy o dalších prodejních rekordech. Jak to bude dál se samotnou existencí velkokoncernu, to je také ve hvězdách. Zprávy o Volkswagenu se tak stávají živnou půdou pro katastrofické nálady vzbuzené dříve řeckou, poté uprchlickou a teď zřejmě také krizí automobilů s dieselovým motorem.

Osamělost reklamního ředitele

Lze si představit, že divák s trávícími potížemi rychle přepíná na zpravodajské kanály, aby zjistil, jak to s Volkswagenem právě vypadá, a jestli se ještě drží. Záhy však zjistí, že automobilová krize tak vážná nebude a že samotný podvod Volkswagenu ve skutečnosti podvodem Volkswagenu není. Vyšetřovatelé oznamují, že viníky přece není možné hledat pouze mezi několika vývojáři s kriminálními sklony, a tím fakticky prozrazují, kde chtějí objevit těch několik podvodníků poškozujících dobré jméno automobilky.

Nový předseda dozorčí rady Volkswagenu Hans-Dieter Pötzsch připouští, že existence firmy je opravdu ohrožena, a tím dává najevo, že její záchrana je opravdu úkol pro nejlepší manažery, jako je například on sám. Šéf europarlamentu Martin Schulz označil kritiku Volkswagenu za útok na německý průmysl jako celek a kancléřka Angela Merkelová slibuje, že takovým útokům bude čelit osobně.

Tím jenom vycházejí vstříc převládajícímu přesvědčení Němců. Málokdo z běžných lidí pochybuje, že manažeři VW s milionovými platy jsou opravdu neschopní, odhalení podvodů při testech dieselových motorů a jejich výfuků je ale především součástí obchodní války, kterou zahájili američtí konkurenti neschopní vyrábět tak dobrá auta jako Německo. V tom je určitě polovina pravdy. Volkswagen nebyl v posledních desetiletích na americkém trhu úspěšný a jeho podíl nepřekročil podle Frankfurter Allgemeine Zeitungu dvě procenta.

To chtěli stratégové Volkswagenu změnit a před čtyřmi lety uvedli v americké Chattanooze do provozu továrnu na Passaty, jejichž dieselové motory na rozdíl od všech jiných dieselů splňují i ty nejpřísnější zámořské normy. Zní tedy přinejmenším logicky, že se americké automobilky, které samy diesely nevyrábějí, rozhodly vyhnat německou naftovou konkurenci z trhu. Opravdu, proč by si lidé v Německu, východní Evropě nebo v Asii měli odepírat jízdu Volkswagenem, který nakonec škodí životnímu prostředí jen o málo víc, než se dosud říkalo.

Happy end Volkswagenu je opravdu na dohled, což lze ilustrovat situací na televizním reklamním trhu. Reklamní ředitelé jednotlivých televizních stanic určitě oceňují Prahlovu a Liefersovu kreaci na reklamě Toyoty. Zároveň však roste jejich nervozita s tím, jak se stále oddaluje okamžik, kdy se zase v jejich kanceláři otevřou dveře a za nimi se objeví zákazník, který místo pozdravu pronese nezaměnitelná slova „Das Auto“ (v českém překladu něco jako „simply clever“).