Rakousko v občanské válce. To by ještě chybělo

Děje se toho na Západě hodně, co - měla-li by řekněme za rok vypuknout válka - by zpětně historici viděli jako konkrétní dílek do mozaiky rozkladu. V severoanglickém městě Birstall včera nějaký šílenec smrtelně postřelil a pro jistotu ještě pobodal labouristickou poslankyni Jo Coxovou. V momentu kdy tato poznámka vzniká, není vůbec jasné, jestli vraha vedl politický motiv. 

Větší rozkladný potenciál měla včera zpráva z Rakouska, kde Ústavní soud příští týden začne přezkoumávat regulérnost nedávných prezidentských voleb. Vyhrál je zelený starý pán Alexander Van der Bellen, na 8. července má naplánovánu inauguraci. Nejpozději dva dny předtím musí rakouský Ústavní soud rozhodnout, zda jsou volby platné a VdB může složit slib. Nad svým soupeřem Norbertem Hoferem, kandidátem populistické pravice, vyhrál 50,1 ku 49,9 procenta, o necelých 31 tisíc hlasů. Jak známo - v "kamenných" volebních místnostech vyhrál Hofer, teprve když se po spočítání hlasů v urnách sečetly i hlasy zaslané poštou, štěstěna se přiklonila ke kandidátovi levice. A o počítání korespondenčních hlasů panují pochybnosti. Formulovali je v ústavní stížnosti Hoferovi Svobodní. Hned zkraje příštího týdne stížnost bude posuzovat plénum Ústavního soudu. A insideři do tamních novin trousí, že pokud se údaje ze stížnosti aspoň z poloviny potvrdí, nemá Ústavní soud v zásadě jinou možnost než volby anulovat a vypsat nové.

Jestli vám to až sem připadalo jako odlehlá suchařina, představte si, že by se něco podobného stalo tady v lednu 2013. Karel Schwarzenberg by s Milošem Zemanem prohrál až druhý den, po sečtení hlasů od ukrajinských Čechů a norských Češek. Jeho štáb by přišel s dokumentací, že obálky se v mnoha obvodech otevíraly dřív, než stanovil zákon, a hlavně - že je na mnoha místech sčítali lidé, kteří vůbec nebyli členy komisí a neměli ve volební místnosti co pohledávat, řekněme příbuzní šéfa komise - nebo spolustraníci. Byla by z toho občanská studená válka na jednu generaci.

Čtěte také: Anulování voleb v Rakousku je ve vzduchu. Stát se chystá na opakování

Už jen 520 eur. Horní Rakousy výrazně snížily dávky pro migranty

Podle rakouských Svobodných otevřeli a spočítali nečlenové volebních komisí minimálně 60 tisíc obálek. "Pokud je to skutečně tak, máme co dělat s tím nejvážnějším porušením práva... O něčem podobném jsem ještě nikdy neslyšel," citují noviny Die Presse ústavního právníka z univerzity ve Štýrském Hradci Klause Poiera. Ale pochyby o korespondenčním hlasování jdou hloub, než je těchto 60 tisíc napadených hlasů. Metoda není spolehlivá, nevylučuje například nátlak, kdy manžel přinutí manželku volit podle jeho přání (v Rakousku s velkou muslimskou menšinou riziko asi nejen teoretické), dramaticky zvyšuje nebezpečí, že pod cizím jménem ve skutečnosti hlasuje někdo jiný.

Jádro dnešního problému, který se před naším jižním sousedem v celé své hrůze zatím jen otevírá, vzniklo před devíti lety, kdy i Rakousko zavedlo korespondenční volbu. - Nejen pro krajany v cizině, ale pro každého, kdo v den voleb nechce být ve svém okrsku, nebude se mu chtít přerušit rybářskou seanci, odsunout výlet s přáteli do Alp, cokoliv. Rakušané tu následovali příklad domněle vyvinutějších národů: Němců, Švédů, Angličanů (naopak Francouzi korespondenční volbu v 70. letech zrušili, mezi poštmistry dominovaly silné komunistické odbory a komunistům se moc nevěřilo). 

Jistěže volba na dálku není špatná sama o sobě, autor si kdysi vyřizoval možnost volit v Londýně a musel absolvovat malé peklo. Ale ve chvíli, kdy zákonodárce úplně zrovnoprávní korespondenční volbu i uvnitř státu, už reforma překročila každou rozumnou hranici. Za nemocnými nebo nepohyblivými lidmi vždycky jezdily i s urnou volební komise a taky to nějak fungovalo. Pošta znamená větší pohodlí a bohužel i dramaticky zvýšenou možnost podvodů. U nás se korespondenčních lístků i uvnitř republiky nedávno chytla TOP 09, náchylná snad ke každé líbivosti.

Hlasování poštou se vždycky zavádí pod heslem: Vyšší účast ve volbách. Nemělo by se už říct, že co nejvyšší volební účast je fetiš, že ne každý člověk si dá s přemýšlením o tom, koho volit, aspoň minimální námahu, a že pro demokracii je spíš výhodné, když se plytkým nebo lhostejným občanům stane o něco nepřístupnější?