Drama o moci jednoho člověka a poddajnosti jiných

Jak nazvat zkušenost šperkařky Petry Fenclové, které po jejím kritickém vystoupení vůči ministru financí v České televizi přišla do obchůdku kontrola ze sociálního úřadu? Je to aféra, aférka, miniaférka? Divák pořadu Michaely Jílkové Máte slovo na ČT, který je z definice štěkavý, mohl nabýt dojmu, že paní Fenclová má sklony ke vznětlivosti a třeba i k předhánění. (Do studia už přišla rozčílená: ´Jsem z Domažlic, to je 180 kilometrů od Prahy, pokud nevíte, směrem na západní Německo.´)

Stejně tak je pravda, že šéf domažlické pobočky sociálního úřadu, který svou podřízenou na obhlídku k Fenclové poslal, nespadá pod ministerstvo financí, nýbrž pod ministerstvo práce a sociálních věcí, není tedy podřízeným Andreje Babiše, ale Michaely Marksové-Tominové. Představa, kterak Babiš osobně vysílá své pohůnky na každého drzého živnostníka, bude jistě ukvapená, stejně jako jsou dětinské představy, že snad Babiš svůj nepopiratelný vliv na psaní svých deníků uplatňuje tak primitivním způsobem, jakým by byly telefonáty redaktorům.

Je ale otázka, jestli už opět nenastala doba, kdy se má věnovat pozornost i lidem se sklonem k ukvapeným reakcím nebo sklonem křičet, hned jak se jim začne dít malá nepravost. Hněv té části živnostenského stavu, která se houfuje proti zavedení elektronické evidence tržeb on-line (viz facebooková skupina Bojkot Babišových výrobků), může být zčásti motivován i obavou ze ztráty nepřiznávaných a tedy nezdaňovaných příjmů. Ale zcela určitě je za ním pocit nespravedlnosti, kdy majitel koncernu z pozice síly inkasuje miliardy dotací, jeho firmy dostávají daňové slevy, a on si ještě ve vládě vlastnoručně přihraje další obrat za pět miliard korun, které pak do rozpočtu shání jinde, mimo jiné právě buzerací živnostníků. Oni na vlastní kůži pociťují tu základní nerovnost, která vznikla už oním necivilizovaným rozhodnutím miliard vstoupit do politiky a která bude trvat tak dlouho, dokud si miliardář kromě politické strany dá bude držet svůj byznys.

Čtěte také: Neznal jsem ji, tak jsem ji nechal prověřit, přiznává šéf úřadu

Ta nerovnost se projevuje v mnoha oborech Babišova podnikání. Zatímco například Echo nemá žádnou naději získat inzerci z firmy se státní účastí a naopak hned z našeho rozjezdu máme případ, kdy se soukromý inzerent dozvěděl, že pan ministr nad jeho inzercí v Echu povytáhl obočí, Babišovy tituly začaly získávat inzerci od ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva spravedlnosti, dvou resortů v gesci hnutí ANO.

Když jsme připravovali Salon Echa o bilanci ministra Babiše po první roce na financích, omlouvali se nám podnikatelé jeden za druhým, že nemohou přijít. Jeden se pak na rovinu a jaksi za všechny zeptal: A vy si myslíte, že najdete sebevraha, který na sebe přivolá kontrolu finančního úřadu, aby mu tři dny seděli v účetnictví, dokud nenajdou první nesrovnalost?

Lidé z branže například registrují, jakou smůlu měl jediný skutečný konkurent Babiše ve výrobě metylesteru řepkového oleje, firma Kratolie, jíž se letos pověnovaly nejprve daňový a posléze celní úřad. Výsledkem je, že Kratolie v oboru končí a firma PREOL ze skupiny Agrofert má dnes na metylester fakticky monopol. Je dobře možné, že v Kratolii bylo co vyšetřovat, ale vysvětlujte lidem z oboru, že náhlý zájem orgánů spadajících pod ministerstvo financí neměl co dělat s vůli ministra.

Vzniká nám tu atmosféra, kdy se nedá poznat, co z akcí, na jejichž konci je prospěch ministra, vzniklo jeho přímou intervencí, a co nepřímo, zhmotněním ministrových intencí v práci řadových úředníků, kteří pracují tak, že odhadují vůli pana ministra. Ale vzniká „jen“ v oborech, kde má ministr přímo svůj byznysový zájem. Není vidět ve své celistvosti. Zaběhnuté kruhy pozorovatelů společnosti, většina redakcí, natož veřejně činné osobnosti tuto situaci naprosté nerovnosti kolem nejmocnějšího českého politika prostě nekomentují.

Čtěte také: Kritizovala Babiše. Ráno na živnostnici přišla tajná kontrola

Víckrát v historii už se stalo, že blazeovaná třída tvůrců veřejné diskusi ve společnosti byla slepá k nějakému fenoménu, který se zpětně pro tu dobu jeví určující. Mezi českými intelektuály zatím pořád víc frčí zájem o nepravosti za hranicemi „malé České republiky“, viz nedávný protest vůči slovenskému premiéru Ficovi, který pro svou stranu vydal zákaz komunikovat s Denníkem N. Ale látka pro obavy a rozčílení vzniká i tady, v republice, k jejímu zpracování není potřeba ovládat ekonomickou terminologii. Je to klasická lidská situace, drama o tušené moci jednoho člověka a poddajnosti jiných. Zajímavé je, že spíš než spisovatelé a estéti zatím elementární cit pro situaci projevují řezníci a prodavačky šperků.