Když se Klausové potkají s Pitharty
Uprostřed enormně teplého prosince řeším tajgu a úmysly v ní žijících bytostí. Medvěd ji chce bránit. Co na to říká zajíc? Je tam vůbec zajíc? Netkví problém tajgy taky v absenci zajíce? Ptejme, ať je o čem rozjímat.
Na titulních stranách shrnutí včerejší tiskovky Vladimira Putina plus související poučení. „Svět podle Vladimira Putina“, navnazuje otvírákový titulek Hospodářských novin. „Medvěd brání tajgu proti Západu“, sdělují Lidové noviny, kromě fotky ruského prezidenta jejich titulku zdobí i fotka čeljabinské novinářky/modelky, která se na tiskovku dostavila v tankistické kukle – to se to pak ta tajga brání... Mladá fronta Dnes si všímá hlavně patafyzických jevů, jež prezidentské mediální představení jako obvykle provázely. „...zazněly i dotazy na parkování v Moskvě, dodávky mírně alkoholického moku kvas na severozápad země. A také na prezidentský milostný život. Šéf Kremlu ke spokojenosti velké části sálu připustil, že je zamilovaný.“ Inspirace pro kremlology – je třeba nastudovat pářící rituály medvědů, mohlo by to možná ledacos vysvětlit.
Hospodářské noviny udělaly rozhovor s bývalým českým velvyslancem v Rusku Petrem Kolářem. „Rusko vyváží fosilní paliva, za to nakupuje zboží venku, které prodává doma. Je to správná ekonomická úvaha? A pokud měl Putin modernizační plány, tak je nedokázal uplatnit. (...). Vůbec se tomu nechci vysmívat, ale sami Rusové to vědí a vystihuje to ten už legendární bezděčný výrok bývalého premiéra Černomyrdina: ‚Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky.‘ Vždy, když se pokusí o něco jiného, než je těžba surovin nebo výroba zbraní, tak to dopadne nějak divně. Inteligentní Rusové to sami přiznávají, většinová ruská společnost to pak kompenzuje tím, že chce, aby svět bral Rusko vážně. Což se ale pro běžného Rusa rovná tomu, aby se ho někdo bál. Jestliže se někoho bojím, tak si ho vážím. A v tomhle sehrává roli i pravoslavná liturgie. Prostý Rus je po generace uvyklý tomu, že to, co je mezi ním a ‚věrchuškou‘, je buďto strach, nebo chaos.“
Lidové noviny píší o Mošem Kantorovi, prezidentovi Evropského židovského kongresu, jenž pořádá lednové setkání, na něž je do Prahy pozvaný i Putin, zdejší židovská obec je v názoru na akci rozdělená. „O Kantorovi se často mluví jako o Putinovu příteli, v letech 2000 až 2002 ruského vládce nejednou provázel na zahraničních cestách. Názory na jeho vztah s Putinem se však různí. Každopádně je to hodně rozporuplný muž. Na jedné straně tvrdí, že si požádal o politický azyl na Ukrajině kvůli podpoře EuroMajdanu, na straně druhé ho třeba Poláci mají za prodlouženou ruku Kremlu kvůli jeho snaze ovládnout tamní strategickou chemickou společnost Grupa Azoty, jak napsal polský deník Do Rzeczy. (...) V ruských nezávislých zdrojích se dá o Kantorovi dočíst, že jeho ‚hvězdná doba v Rusku skončila ve chvíli, kdy zahájil hvězdnou kariéru v Evropě.
Mladá fronta Dnes otevírá udivující zprávou z Národní galerie. Měla ji sponzorovat Komerční banka, část příspěvku pak měl dostat ředitel NG Jiří Fajt. „MF DNES má koncept smlouvy, který v září odešel do Komerční banky. Ten navrhuje, aby 3,2 milionu korun z daru banky Národní galerii šly na podporu umění a částka 1,3 milionu korun ‘účelově na dvanáct mimořádných měsíčních odměn, respektive na navýšení měsíčního platu, a to včetně nákladů na zdravotní a sociální pojištění, generálního ředitele Jiřího Fajta‘. To dělá po odečtení pojištění přilepšení 80 tisíc korun měsíčně na dobu jednoho roku k platu.“
Právo propaguje knihu rozhovorů svého redaktora Jana Rovenského s Václavem Klausem, Pavlem Rychetským, Petrem Pithartem a Milošem Zemanem. Včera se křtila. „Osobní antipatie zúčastnění neskrývali. Pithart sice přiznal, že jej mrzí, že se s Klausem nikdy nesešli, aby probrali některé své odlišné názory, ‚ale nemohu mluvit s někým, kdo o mě mluví jako o Pithartech, Rychetských a Havlech‘. Dodal: ‚Je to pro mě urážející a zabraňuje mi to, abych se přihlásil a řekl: Václave, co kdybychom šli do hospody třeba k této knížce. Ale pro mě je tato ponižující dikce používání tohoto plurálu naprosto nepřijatelná. Takže nevím, kdy se zase podruhé takto uvidíme.‘“ Rozumím tomu. Je ale fakt, že Václav Klaus v plurálu často mluví i o sobě (ovšem bez užití příjemní), říká někde jsme „byli“, „Klausové byli“ by asi bylo lepší. Docela interesantní by bylo, kdyby se ukázalo, že tahle exprezidentova manýra vlastně žádná manýra není, že je to reflexe reálného stavu. Petr Pithart by se k té schůzce v hospodě umluvit nechal a na místě by s překvapením zjistil, že na místě už mnozí další Pithartové diskutují s početnými Klausy. Třeba by se to dalo nějak narazit na teorii paralelních vesmírů.
