Komunisté bojují za svobodu médií. S Kojzarem v čele

Kdyby člověk neměl o čem psát, což v této zemi nehrozí, najde vždy několik spolehlivých pramenů inspirace, které působí jako zázračná nevysychající studna. Takovou studnou pro všechny intelektuálně žíznící jsou komunistické Haló noviny, kde najdeme mezi autory osvědčené kádry.

Jejich patriarchou je Jaroslav Kojzar, který nás dříve narozené provází životem asi jako dva medvědi od Kolína nebo Karel Gott. Spolu s Marií Boudovou vytvořil za normalizace nesmrtelnou historickou dvojici jako Laurel a Hardy nebo vlk a zajíc z Jen počkej.

Zdálo se, že Kojzarovi po Listopadu odzvonila hrana, ale podoben lochnesské příšeře se vynořil z temných hlubin archetypálního jezera lidského kolektivního nevědomí znova, stále svěží a ještě skutečnější. Tentokrát se pustil v Haló novinách do analýzy svobody medií. To je chvályhodné, také se do toho občas pouštím. Jen mi to trochu připadá, jako když se Kaddáfího Libye dala v OSN do kontroly lidských práv. Kojzar psal v době, kdy směli psát jen Kojzarové, tak to zná z první ruky, jak to chodí.

Hrůza českých médií

Tentokrát spílá (komunistický novinář pořád někomu spílá, to je takový jejich svébytný žurnalistický žánr) panu Romancovovi, který v České televizi řekl, že „Rusko nemá svobodná média“. Kojzar ale tvrdí, že „právě v Rusku existuje opoziční, tedy alespoň podle euroamerického chápání, svobodná televize Dožď, jež tvrdě před několika týdny tlačila českého exprezidenta Klause k odsouzení současné ruské politiky. Neuspěla, ale stále vysílá, nikdo nezatkl její redaktory“.

A dále: „Ani dívenky z Pussy Riot by se neocitly ve vězení, kdyby se neproducírovaly v chrámu Krista Spasitele. O jaké to bojovnice jde, se lze přesvědčit na jejich internetové stránce. Po jejím zhlédnutí, a nikdo tuto pornografickou stránku neruší a ani za ni v Rusku nezatýkají, je člověku na zvracení.“ A klade si otázku: „Takže, jak to vlastně je?“ Tvrdí, že u nás jsou hlavní televizní stanice v zahraničních euroamerických rukách a prý když „někdo z redaktorů projeví jistý stupeň nezávislé iniciativy, jenž neodpovídá myšlení majitelů, prostě končí“. K dovršení pohrom, veřejnoprávní televize „je v rukách pravdoláskařů“.

Poté si stěžuje, že dva hlavní deníky vlastní pan Babiš. Kojzar soudí, že nemohou být nezávislými, když musí odpovídat myšlení svého majitele a že nějaký Zeman či vláda v mediích stejně nemají žádný vliv.

V tom se ovšem se soudruhem Kojzarem plně ztotožňuji. Taky si nemyslím, že by Andrej Babiš kupoval noviny proto, aby se staly gejzírem svobodných myšlenek. Jen je poněkud paradoxní, že nejdříve se naříkalo, že média jsou v rukou zahraničního kapitálu. Nějak zřejmě stěžovatelům nedošlo, že taková hračka za miliardy bude nejspíš vždycky vlastněná nějakým kapitálem. Teď je to tedy český kapitál a zase je to špatně. Snad aby všechna média byla veřejnoprávní, jenomže ty by zase padla do rukou „pravdoláskařů“, takže nám zřejmě nezbývá než žít v době temna.

Lidé zvláštního ražení

Prostě, jak to řekl soudruh Stalin nad Leninovou rakví: „My, komunisté, jsme lidé zvláštního ražení. Jsme ukováni ze zvláštní látky.“ To skutečně jsou. Tou látkou bude nějaká kverulantská antihmota. Pokud jde o svobodu slova, nemají si zrovna komunisté moc na co stěžovat. I kdyby byla pravda, že televizi ovládli „pravdoláskaři“, na přístupu komunistických bossů na obrazovku to nemá velký vliv. Jsou tam pečení vaření a vykládají si, co chtějí. Představa, že by se Václav Havel objevil v komunistické televizi, byť jen na patnáct vteřin, je absurdní. Stejně tak se radostně a svobodně vyjadřuje Miloš Jakeš a Lubomír Štrougal. Škoda, že už nežije Husák, ten to mohl za dnešních poměrů ještě někam politicky dotáhnout a mohl být mediální hvězdou. Mohl by snad v roce 1978 k výročí invaze v československé televizi něco vykládat svržený Dubček?

Ale vraťme se k tomu Rusku, kterým úvaha Kojzara Nesmrtelného začala. Jistě, v Rusku je ještě pár nezakázaných médií. V Babišových novinách se taky může občas objevit nějaký ten kritický článek o jeho hnutí ANO. Někde v hloubi listu. Podstatné není, co se tam píše, ale to, co se v jeho novinách nepíše. Babiš určuje, jaká bude agenda, co bude lidu představeno jako to podstatné. Nějaký komentářík blouznivého intelektuála na tom už nemůže mnoho pokazit. Stejně jako v Rusku. Putin má vliv na podstatná média a tedy válcuje občany kvantitou. V tom hluku už ostatní hlasy spolehlivě zaniknou. Protože ani neexistuje reálná politická opozice, nedá celá ta propaganda ani moc práce. Už proto, že lidé Putinovi věřili a teď, když se všechno sype, v něj zřejmě doufají, že jako bohatýr zemi vytáhne z bahna. To by se mu samozřejmě mohlo podařit, pokud by byl schopen poručit přírodním zákonům a kdyby navíc vládl v nějaké normální zemi a ne v Rusku.

Článek nedočtou, ale volit půjdou

U nás je to dost podobné. Vzhledem k tomu, že většina lidí má problém s tím přečíst delší text a pochopit ho, určí u desítek procent obyvatel názor titulky a články na první straně. A ti všichni mají volební právo. Stačí se podívat na to, kdo všechno už byl v této zemi dle průzkumů nejoblíbenější politik, abychom si o zdravém instinktu lidu mysleli svoje.

Osobně bych panu Kojzarovi doporučoval, aby proti buržoazní demokracii bojoval jen tak trochu, aby se neřeklo. Komunistům se v ní docela dobře žije. Kdyby se náhodou znovu dostali k moci, zase by si začali vyřizovat účty mezi sebou a padaly by hlavy, nejspíš doslova. Takhle mohou vést svůj spokojený maloburžoazní život a vést revoluční řeči, ze svého zpackaného života obvinit Havla a vzhlížet k Putinovi. Vlastně už ten ráj na zemi mají.