Draghiho nadílka příliš velkorysá nebyla. Potěšila však Singera a spol.
1
Evropská centrální banka (ECB) dnes snížila svou depozitní sazbu pro banky v eurozóně hlouběji do záporného pásma a prodloužila program nákupů dluhopisů minimálně o půl roku, do konce března 2017.
Investoři čekali předvánoční nadílku, místo toho přišlo rozčarování. Mario Draghi, šéf Evropské centrální banky, dal najevo, že adventní čas příliš nectí. Investorům „nadělil“ pouze pokles depozitní úrokové sazby z minus 0,2 na minus 0,3 procenta při současném prodloužení délky trvání kvantitativního uvolňování o půl roku. Investoři však vyhlíželi jiné „dárečky“ – citelnější pokles depozitní sazby a zejména navýšení objemu měsíčně odkupovaných aktiv. Ten však stále zůstává na úrovni 60 miliard eur.
Rozčarování z chabé nadílky bezprostředně vedlo k nejrazantnějšímu zpevnění jednotné měny vůči dolaru za posledních devět měsíců. Pokud by byli investoři s Draghiho „nadílkou“ spokojeni, euro by vůči dolaru oslabilo.
Evropská centrální banka tedy dále uvolňuje měnové podmínky v eurozóně, ale činí tak poměrně opatrně. Trh si přitom přál více razance. Proč je ECB tak opatrná? Buď sází na to, že už její současná opatření budou postačující, nebo naráží na limity svého nekonvenčního odkupování aktiv. Například proto, že už se jí prostě na trhu nemusí dostávat uspokojivý objem bezpečných aktiv vhodných k odkupu.
Chabá Draghiho nadílka ale těší alespoň někoho. Například Českou národní banku (ČNB). V reakci na oznámení šéfa ECB totiž euro zpevnilo i vůči koruně, a to až takřka na úroveň 27,08 koruny za euro. Vzhledem k tomu, že před Draghiho oznámením se kurz ustálil na úrovni přibližně 27,03 koruny za euro, znamená to, že nyní se pohybuje dále od hranice kurzového závazku ČNB. Klesá tedy pravděpodobnost, že ČNB bude muset opět intervenovat za oslabení koruny.
I kdyby však ČNB nucena intervenovat byla, nedostala by se pod takový tlak, aby musela svůj kurzový závazek šokově opustit. Tyto spekulace se přitom v uplynulých dnech v souvislosti s dnešním Draghiho nadělováním opět objevily. Připomeňme tedy, že i pokud se příště Draghi nakrásně „pochlapí“ a trhům velkoryse nadělí, ČNB má stále dostatek nástrojů k tomu, aby svůj závazek ubránila. Podíl devizových rezerv k hrubému domácímu produktu se v jejím případě stále nachází pod úrovní stejné položky v případě Švýcarska v září 2011. Tehdy alpská země se svojí intervencí, v jejímž rámci až do letošního ledna oslabovala frank, přitom teprve začínala. „Švýcarský scénář“ – tedy šokové opuštění závazku ze strany ČNB – je tedy nyní krajně nepravděpodobnou variantou dalšího vývoje.
