Vánoce zakryly příznaky země svázané strachem, alibismem a populismem
Adventní čas a Vánoce milosrdně přikryly tři důležité události, které by neměly zapadnout. Ukazují totiž tři nebezpečné pasti, do nichž se česká společnost chytla.
19. prosince vrátil Městský soud v Praze Městskému státnímu zastupitelství v Praze žalobu na patnáct pražských radních v čele s exprimátory Tomášem Hudečkem a Bohuslavem Svobodou v případu Opencard. Ano, to je ten na hlavu postavený, zdravému rozumu se příčící případ, kdy byli obviněni ti, kdo se pokoušeli minimalizovat dřívější škody z podivně zadané zakázky. Ti, kdo přišli k moci dávno poté, co byly všechny zásadní smlouvy podepsány a zakázka zadána. Zpráva se dostala ven až 23. prosince, kdy ji Tomáš Hudeček sdělil ČTK. Pražští žalobci prý proti rozhodnutí soudu podají stížnost. Na co konkrétně si budou stěžovat, už nesdělili.
Případ Opencard směřuje k těžké blamáži pražských státních zástupců a Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, který ho vyšetřuje. „Ukázalo se, že vyšetřování a podání obžaloby bylo mafiánským krokem, který měl poškodit TOP 09," prohlásil pro ČTK Hudeček, který ve straně působil do letošního října. „Podle mých informací někteří z vyšetřovatelů vstoupili do hnutí ANO,“ doplnil.
Mohlo by to znít jako kýhání potrefeného a zhrzeného exprimátora, který se k ANO snažil vlísat. Mohlo, kdyby už v září nepadlo jiné rozhodnutí Městského soudu v Praze. Ten rozhodl, že se ministerstvo vnitra musí omluvit studentu práv Martinovi Richterovi za to, že policie část obvinění v kauze Opencard opsala z jeho studentské práce. Pikantní je, že dotčený student je synem bývalého náměstka primátora a radního Pavla Richtera (TOP 09). ÚOOZ intelektuálně vyraboval jeho argumentaci právě pro hromadné obvinění pražských radních včetně Hudečka a Svobody.
Delší analytické články Lenky Zlámalové, které na webu nenajdete, můžete číst v Týdeníku ECHO. Týdeník ECHO si můžete předplatit ZDE.
Soudce si v usnesení ÚOOZ podal docela ostře. Policista sepisující obvinění podle něj použil text protizákonně, bez svolení autora a „způsobem vzbuzujícím klamavý dojem, že autorské dílo je výsledkem pečlivého uvážení policejního orgánu“. Nešlo o výpůjčku jedné věty nebo pár slov, ale tří normostran, což byla fakticky pětina celého obvinění a hlavní část argumentace.
Práci sepsal Martin Richter v roce 2012, tedy rok před obviněním radních, v rámci vědeckého semináře s názvem Trestní odpovědnost zastupitelů za hlasování. Tato studie byla poté odevzdána do soutěže Studentská vědecká a odborná činnost a následně volně přístupná na webové stránce fakulty.
Richterův právník podal na policistu ÚOOZ trestní oznámení. Generální inspekce bezpečnostních sborů ho ale odložila, protože v jednání policisty elitního útvaru neviděla trestný čin ani přestupek. Martin Richter se nedal a pokračoval u civilního soudu. Ten mu dal v první instanci, zatím nepravomocně za pravdu. „Nežádal jsem nic jiného, než aby stát uznal, že policie jednala nezákonně a že by takto postupovat neměla.“ Detektivové podle něj ze studentské práce a téma trestněprávní odpovědnosti zastupitelů jen slepě opsali tři normostrany místo toho, aby se případem skutečně zabývali. „Chtěli zřejmě vzbudit dojem, že je text obvinění propracovaný a že jeho přípravou strávili hodně času.“
Je celkem logické, že když stejný soud dostal obžalobu postavenou na tomto intelektuálním výkonu, státním zástupcům ji vrátil. Tím odsouzeným plagiátorem a donedávna vyšetřovatelem Opencard byl Oldřich Hluško. ÚOOZ opustil a vrhl se do politiky. Mohli jste ho vidět jako kandidáta na starostu Českého Krumlova za hnutí ANO. Tato ambice bohužel nevyšla a Hluško sedí za Babiše na radnici v opozici. Jak může po takovém lapsu nějaký radní v klidu rozhodovat podle nejlepšího vědomí a svědomí? Kde je elementární pochopitelná spravedlnost? Není divu, že radní svírá strach, kdy k nim dorazí někdo s absurdní na plagiátech postavenou obžalobou a podezřením z politických zájmů i k nim.
Ministryni Michaela Marksové-Tominové se zase v soutěži o největší populismus roku podařilo při schvalování služebního zákona prosadit konec smluvních platů mimo tabulky u lidí placených z veřejných peněz. Špičkoví experti od lékařů přes dirigenty po manažery přijdou od ledna o desítky tisíc měsíčně. Jak trefně říká jeden z potrefených, přednosta kardiocentra pražského IKEM Jan Pirk: „Je to socialismus, který jde naproti poptávce české veřejnosti, jež nemá ráda rozdíly v příjmech. Špičkoví odborníci přitom mají možnosti uplatnění i v zahraničí a za lepších podmínek.“
Šéfovi Ředitelství silnic a dálnic se v rámci glajchšaltování sníží plat z nynějších 230 na asi 70 tisíc korun měsíčně. To bude jen další krok k paralýze ŘSD, kterou kromě rovnostářství ochromuje i strach. Podobný tomu, jaký zažívají radní. I nový Babišův ministr dopravy Dan Ťok už si všiml, že se na ŘSD bojí proplatit fakturu navyšující cenu o 3200 korun. Nikdo neměl odvahu ji podepsat, protože šlo o navýšení zakázky o víc než dvacet procent. ŘSD mělo na letošní rok připraveno na nové stavy 2,2 miliardy korun. Zatím utratilo jen pětinu. „Myslím, že na ŘSD panuje alibismus, který tak zkomplikoval rozhodovací procesy, že to vzdali i lidé, kteří chtěli a chtějí něco udělat,“ řekl Ťok v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
Nezbývá dodat, že to zdaleka neplatí jen pro ŘSD. Civilizační nemoc strachu, populismu a alibismu se šíří celým veřejným prostorem. Až sem nás dostaly slogany, jak se tady pětadvacet let jen kradlo. Místo důvěry nastupuje kontrola a fízlování. Není potřeba připomínat, že země s touto intelektuální výbavou nikdy nikde neprosperovaly. A nežilo se v nich dobře. Snad z tohoto kursu dokážeme včas odbočit.
