Pohádka z New Yorku. Zemřel David Johansen, jeden z „vynálezců“ punku

Když dnes vyjedete z New Yorku na východ města, pořád najdete místa, která jsou skutečná. Místa, kde žijí i chudí lidé a kde pochopíte, co je to síla ulice. V centru a okolí už nic zajímavého nezažijete. Ze čtvrti Lower East Side a přilehlých ulic jako Bowery Street se stalo místo, kde ještě oceníte nájmy v Praze, a z punkového klubu CBGB, než ho ranou z milosti zavřeli, byla dlouhé roky už jen smutná prodejna pro turisty na procházce po městě téměř zcela pohlceném gentrifikací. Pamětníci toho, jak moc rozdílný byl New York v 70. letech, stárnou a postupně umírají. Z přímých aktérů tehdejší hudební scény nezbývá už skoro nikdo, 28. února ve věku pětasedmdesáti let zemřel David Johansen, zpěvák kapely New York Dolls.

Bez přehánění se dá říct, že žádná podobná kapela jako oni už nikdy nemůže vzniknout. Nezbude nám tedy nic jiného než si pěkně zavzpomínat a vrátit se, jak nás nabádá Donald Trump, do zlatých časů Ameriky.

Punk. Tak se kdysi říkalo mladým podvodníkům, chuligánům, deprivantům, hejskům, delikventům… jak chcete. Když nějaký takový rozbil výlohu nebo ukradl nějakou blbost v obchodě a začal utíkat, hulákalo se na něj přes ulici „You punk!“. Pro někoho urážka, pro jiné lichotka. Záleželo na tom, jak moc jste věřili, že zrovna vás bude čekat nějaká úžasná budoucnost.

Hudební novinář Legs McNeil, jeden z autorů punkové bible Zab mě, prosím (číst spolu s Těžkým nářezem a Apatií k ďáblu od Nicka Kenta), vzpomínal, jak tohle označení vždy slýchával v televizi při sledování kriminálek. „Když fízlové nakonec chytli nějakého odporného vraha, prohlásili: Špinavej pankáči!“ Spisovatel William S. Burroughs patřil nepřekvapivě do druhého tábora, k těm, kteří toto označení brali za poklonu: „Pankáč je prostě mladej kluk, co to má pořádně na háku.“

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.