Česká politika v zákrytu

Dočkali jsme se stanovení termínu sněmovních voleb, které dostávají vlivem zásadního tektonického posunu zemských desek, vyvolaného zvolením Donalda Trumpa, zvláštní význam. Evropa, hovící si ve srovnání s většinou světové populace v přepychu a zahleděná do své výlučnosti, nečekala, že přijde tak radikální změna ekonomického a společenského paradigmatu. Připravena byla jen Itálie v čele s energickou a zdravým rozumem vybavenou premiérkou Giorgií Meloniovou a také Orbánovi Maďaři. Relativně umně lavírují ještě Poláci, kteří už před drahným časem vsadili vše na vztahy s Amerikou. Vzteklí, ale naštěstí bezmocní jsou nafoukaní Francouzi, zosobnění symbolem evropské dekadence, prezidentem Macronem. Kdysi mocní Němci, oslabení levičáckými zelenými utopiemi, budou znovu pracně hledat svoji sílu a identitu. Představitelé českého státu – s výjimkou popleteného osazenstva Pražského hradu – jsou pak, věrni národní povaze, opatrní a vyčkávají. A většina intelektuálních elit a mainstreamových médií si, podobně jako jinde v Evropě, plete příčiny a následky a jen slepě vede své kulturní války, jako by neviděly, že vše nekompromisně převálcují změny ekonomických a geopolitických poměrů vyvolané především posilováním moci Asie.

České volby se nakonec budou konat v prvním říjnovém týdnu a budou se odehrávat ve dvou rovinách. V první řadě samozřejmě půjde o to, s jakým rozdílem skončí souboj opozičního hnutí ANO Andreje Babiše a vládní formace Spolu Petra Fialy. O nové vládě ale bude rozhodovat také bitva ve druhém sledu, tedy kolik voličů získají aktuálně slábnoucí Starostové a zda a o kolik je porazí Okamurova SPD, posílená o politické satelity zprava, Svobodné a Trikoloru. Dnes už asi lze také domýšlet, že do sněmovny se dostane národně levicové Stačilo! Kateřiny Konečné, zatímco zprava nastupující Motoristé ztrácejí dech a promarňují svůj slibný potenciál. Stále solidní šanci si naopak udržují kosmopolitní, probruselští a neomarxističtí levičáci s pirátskou vlajkou na přídi. Aspoň to lze vyčíst z aktuálních preferencí politických stran, které se ale ještě budou dynamicky měnit, jasněji bude až v září. Není důvod nevěřit, že až dva miliony voličů se přitom budou rozhodovat až pár dní před volbami, ale určitě bude stát za to sledovat, co na jejich rozhodování bude mít vliv.

Věřme, že nedávné události typu rušení regulérních voleb či vylučování kandidátů, jako jsme to viděli v Rumunsku, resp. ve Francii, na náš spíš sangvinický národ vliv mít nebudou.