Vašek (už bez Evy) a rovnováha klídku

KOMENTÁŘ

Vašek (už bez Evy) a rovnováha klídku
Ten sen o nerušeném klídku je taky jenom taková iluze, často nabízená se značným cynismem, píše Ondřej Štindl. Foto: Wikimedia Commons
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Straně Přísaha, součásti koalice Přísaha Motoristé, se – fotbalovou terminologií řečeno – podařilo dotáhnout přestup roku. Její řady i kandidátku posílil Václav Ševčík, známý jako mužský pól pověstného hudebního dua Eva a Vašek. Vstup do politiky je zřejmě součástí, řekněme, komplexnější proměny jeho života – rozvedl se se svou partnerkou v životě i hudebním byznysu, dvojice Eva a Vašek už neexistuje.

Jeho nově oficiální vztah s Přísahou a v širším smyslu i s tím proudem české politiky, jehož je koalice Přísahy a Motoristů součástí, by se ovšem mohl vyvinout v partnerství plodné a trvalé. Jistým způsobem si jsou souzeni. Hudba, kterou Václav Ševčík roky provozoval, je totiž se zdejší národovecko-lidově-opoziční (nebo jak to popsat) politikou na nějaké hlubinné úrovni komplementární. Ne proto nebo jen proto, že je pro posluchače určitého typu snesitelná, jenom když ji vnímá přes hodně silný filtr ironie.

 

Legračního (poněkud otupujícím způsobem) se toho na ní dá najít hodně – znaveně dechovkový rytmus, „samohrajkové“ klávesy, o textech nemluvě. Taky je to hudební vyjádření jakési vykořeněné lidovosti, ne snad ideologie jako spíš škály vágních pocitů, kterou větší část stoupenců dnešní protivládní a protisystémové populistické opozice sdílí.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Zpěvák z dua Eva a Vašek míří do politiky se Šlachtou. „Máme podobnou historii“

Hodně toho namluví a napíší o obraně tradice, normálního světa, selském rozumu a podobně. Zároveň jsou – podobně jako písně Evy a Vaška – tou tradicí nedotčeni, v jejich podání z ní zbyde jen zaměnitelný prefabrikát podaný s nevynalézavě markýrovaným citem a pár pravdičkami vhodnými k zapsání do památníčku. Pokud ty písně artikulují nějakou touhu či sen, je to sen o sytosti a klídku, stavu materiálního zajištění, v němž si člověk vychutná něco dobrého a nebude při tom rušen a zneklidňován. Je to hudba (a politika) jako oslava absence, dalo by se říct. Absence nároku, přesahu, čehokoliv ohrožujícího rovnováhu klídku. A vize, na niž lákají zdejší populistické strany, se tomu podobá. Je to vize klidné pevnůstky, do níž kataklyzmata rozbouřeného světa nedosáhnou, kde nebudeme rušeni, v níž zdravý rozum vyjádřený moudrostí lidu bude nezpochybnitelnou autoritou. Ti, kdo ji popírají anebo dlouhodobě popírali, se dočkají pranýře a revanše.

Místa, kde člověk uslyší písně, jaké hrávali Eva a Vašek, mají jisté kouzlo. Většinou trochu zapadlá a nedotčená sofistikovanější módou (anebo její zdejší vágní představou), mohou působit jako útočiště pro lidi, s nimiž se třeba život nemazlil. Nebo na ně čas zapomněl a nechal je někde odstrčené. Jistě by bylo pitomé smát se jim kvůli tomu, že poslouchají, co poslouchají, že se baví, jak se baví. Nakonec i ta vyšší kultura je plná prefabrikátů. Odvozuje-li někdo pocit nadřazenosti od toho, že má vkus dost vybraný na to, aby neskousl Bílou orchidej, jen to dokládá, že si laťku nenastavil zrovna vysoko. Ti lidé se také stávají obětí různých podfukářů a „šmejdů“, kteří jim za přemrštěnou cenu prodávají různé šunty. Ten sen o nerušeném klídku je taky jen taková iluze, často nabízená se značným cynismem. Česká společnost je často popisovaná jako rozdělená mezi elity a lid. Není toho moc pěkného, co by se dalo říct o českých (a vůbec západních) elitách a jejich výkonech v posledních letech. Pokud ale někdo jako alternativu k nim představuje jakousi inherentní moudrost „lidu“, nevidí si na špičku nosu anebo cynicky manipuluje. Stává se obchodníkem s náhražkami, písničkami, které znějí jako z konzervy.

×

Podobné články