Šéf STEM Buchtík: Antifiala může zafungovat jako dříve Antibabiš. Zklamaní k volbám přijdou

Lídr ANO Andrej Babiš musí složitě lavírovat, říká v rozhovoru pro Echo24 ředitel výzkumné agentury STEM Martin Buchtík. Expremiér dle něj nebude chtít, aby jeho potenciální partneři měli přílišné sebevědomí a bude se je snažit oslabit. Nesmí je ale úplně kanibalizovat, aby jejich hlasy nepropadly. Co dle odborníka hraje ve prospěch Motoristů?

Dá se odhadnout volební účast? V posledním modelu pro CNN Prima počítáte s 63 procenty.

Mohla by být zhruba stejná jako posledně, někde okolo 65 %. Neočekáváme, že bychom dosáhli toho nejvyššího výsledku z druhého kola prezidentské volby, kdy Andrej Babiš proti Petru Pavlovi přilákal více než 70 % populace oprávněných voličů. Nicméně jestli to bude 66 nebo 63, to nyní říct upřímně nedokážeme. Není ale ani důvod se domnívat, že by byla nějak extra nižší. Vidíme, že ta aktivizace na poslední chvíli velmi funguje a pomáhá stranám – myslím si, že od 25. září už nebudeme slyšet nic jiného než slovo volby. Ale ta emoce na poslední chvíli u těch zklamaných lidí podle mě bude taková, že si řeknou: Já teda k těm volbám, sice nerad, ale půjdu.

Když jsme se bavili před evropskými volbami, tak jste říkal, že na 1 % hlasů je zhruba nějakých 25 000 hlasů. Pro sněmovní je to logicky více, že? Kolik?

Je to výrazně více právě kvůli větší volební účasti (v evropských volbách byla necelých 36,5 procenta,– pozn.red.). Budete potřebovat 50 tisíc, možná 53 tisíc hlasů na 1 %. To je tedy čtvrt milionu, abyste se jakžtakž dostal do Sněmovny.

Masa nerozhodnutých voličů se nyní pohybuje mezi 1,5–1,7 milionů, co se týče těch, co chtějí přijít, ale neví, koho volit. Vychází vám to takto v datech?

My používáme formulaci, že jedna třetina lidí se definitivně rozhodne až v posledním týdnu před volbami. Jsou dva typy nejistoty, které se v různé intenzitě různě kombinují. Za prvé, jestli vůbec půjdu volit – přesvědčení, že určitě půjdu volit u spousty lidí není. Zároveň vidíme, že třeba v opozičním táboře je část lidí, docela podstatná, kteří běžně volit nechodí, ale teď cítí, že to je potřeba a jsou aktivizovaní. Druhým typem nejistoty pak je koho volit. Zde neplatí, že by člověk zvažoval celou paletu všech politických subjektů, ale typicky váhá mezi třeba dvěma nebo třemi a sleduje, jaký podají na poslední chvíli výkon. Jestli pojede daná strana na vítězné vlně, protože málokdo se chce spojovat s někým, kdo je neúspěšný v jeho očích.

Jaká je správná strategie na poslední týdny? Když strana jela pořádnou kampaň dlouhodobě, tak už závěr nemusí mít tak zběsilý?

To je typově otázka, zda byla dřív slepice, nebo vejce. Jestli dřív bylo to, že voliči se rozhodují na poslední chvíli, a proto nedává smysl investovat peníze v počátku kampaně, nebo jestli všichni čekají až do poslední chvíle, takže voliči se pak logicky rozhodují na poslední chvíli. Bude to podle mě propojené, jedno bude posilovat druhé. Ostatně ten říjnový termín je z jistého pohledu nešťastný, že vám kampaň předělí prázdniny a vy pak musíte všechno soustředit na září, respektive na druhou část září. Ta situace je pak strašně nepřehledná a hodně emotivní, všichni chtějí vysílat všechny debaty, všichni politici chtějí být v tom veřejném prostoru neustále vidět. Většina lidí už je tím pak ohlušená a řada lidí vlastně říká: Já už to nedokážu sledovat, nedokážu se tomu věnovat.

Nicméně rozdíly existují…

Každá strana se především nachází v úplně jiné situaci, má jiné finanční prostředky a má taky jinou úvahu, co se bude dít po volbách. Už jenom to, že se snažíte získat za každou cenu co nejvyšší počet hlasů, což se může jevit jako přirozená strategie, nemusí vést vítězství v tom smyslu, že budete sestavovat vládu. Ostatně to se do značné míry dotklo hnutí ANO při minulých volbách, kdy jejich potenciální koaliční partneři – Přísaha a ČSSD – skončili těsně pod pěti procenty. Voliči těchto stran určitě nešli volit třeba ODS… Když zaútočíte na svého potenciálního koaličního partnera, tak samozřejmě budete mít mnohem složitější vyjednávání po volbách. Česká politická scéna, co si budeme povídat, není příliš personálně proměnlivá a o to jsou osobní vztahy důležitější.

Jaké jsou ty strategie?

Tak třeba Piráti, kteří se v začátku roku pohybovali okolo 5 %, tak potřebovali kampaň nastartovat výrazně dřív než ostatní. U Starostů dle všeho byla nějaká obava spojená s minulými volbami, a to sice s tím, že oni v roce 21 výrazně a rychle rostli a ta jejich koalice s Piráty se tak stala hlavním terčem Babišovy kritiky, ale v zásadě i od Spolu, a tu kritiku neustáli. Najednou byli hlavním vyzyvatelem pro příliš mnoho hráčů v tom politickém kolbišti. Možná proto na sebe letos nechtěli tolik upozorňovat.

Pro SPD a STAČILO! bude důležité, aby ty občany, kteří jsou nyní hodně aktivizovaní, emotivně ponoření do celé věci, tak aby si tu emoci donesli až do konce, až k volebním urnám a nedovolili typicky třeba hnutí ANO, aby rozhodnutí jejich voličů – jejichž kritická část se mimochodem ne až tak moc zajímá o politiku – změnilo.

Zatímco STAČILO! je stabilně nad 5 procenty, Motoristé se tam přehoupli zatím poměrně nedávno. V eurovolbách jsme viděli, že byli podhodnoceni. Jak je to teď?

U Motoristů máme jedinou zkušenost a to jsou právě loňské evropské volby, které jsou navíc velmi specifické. Motoristé velmi často opakují, že my, agentura STEM, jsme jim dali příliš málo preferencí čtrnáct dní před volbami. Opomíjí, že výzkumy neříkají, jak volby dopadnou, ale jaká je nálada v době, kdy sbíráme data. Náš matematický model byl postavený na minulém chování voličů a oni dokázali to, co nikdo předtím moc nedokázal a sice přilákat k volbám – navíc druhého nebo třetího řádu, tedy těm, co nejsou moc navštěvované – specifickou skupinu lidí, která jinak volit nechodí. Model byl naučený na to, že lidé, kteří nechodí volit, k těmto volbám nepřijdou. A k té aktivizaci navíc došlo na poslední chvíli, ostatně ta kampaň byla extrémně krátká, trvala jen dva týdny. To mimochodem bylo vtipné, protože to bylo dané tím, že jsme postoupili do finále mistrovství světa v hokeji a všichni čekali se začátkem kampaně na konec mistrovství. I takové věci rozhodují.

Takže to udělalo tehdy ten rozdíl zhruba dvou procentních bodů. Na základě této zkušenosti jsme samozřejmě model pro další období upravili. Vidíme, že u všech relevantních agentur jim teď ta čísla vycházejí stejná. Pro nás je samozřejmě nejdůležitější ten trend, než jaká je přesně ta hladina. V tuhle chvíli Motoristé čtvrtý týden za sebou rostou a jestli teda teď mají 6,5 nebo 5,5 nebo 5 není až tak podstatné. Když se podíváte na mezinárodní výzkumy a jejich srovnání, tak právě ta strana, která na tu rostoucí trajektorii nastoupí těsně před volbami, má potom mnohem větší naději než strana, která postupně klesává vlastně k těm pěti procentům.

Myslíte, že se jim opět podaří mobilizovat ty voliče, kteří běžně nechodí k volbám? Přece jen Filip Turek, jejich nejznámější tvář, už není tabula rasa, lidé mohou hodnotit jeho působení v europarlamentu…

Tak ona už je i ta situace dost jiná v tom smyslu, že to jádro voličů mají aktivizované dlouhodobě. Ale lze vidět, že to je zkrátka nějakým způsobem zajímavé uskupení. To nové naši pozornost přitahuje vždycky víc, i když to nemusí hrát zásadní roli, protože se nezdá, že by v tuto chvíli mohlo získat ANO většinu v Poslanecké sněmovně jen s Motoristy. Spíše to směřuje k nějakému třístrannému řešení.

Vy jste zmiňoval, jak v minulých volbách hnutí ANO požralo své partnery. Může se stát něco podobného? Letos ANO vsází hned na několik partnerů, aby si mohlo vybírat. Nicméně třeba v Moravskoslezském kraji proti sobě jde Babiš a významná tvář STAČILO! Kateřina Konečná. Nemůže ANO nakonec komunisty kanibalizovat?

K takovýmto úsudkům přistupuji s velkou pokorou, protože pro mě politické výzkumy představují i ve volebním roce zhruba 20 % mé práce, byť se to tak nemusí zdát. Naopak v ANO je celý tým analytiků, kteří tu strategii diskutují na denní bázi.

Každopádně z toho, co lze vidět: hnutí ANO před nějakou dobou opustilo ambici získat více než 100 mandátů. Hledají cestu, která by jim umožnila sestavit několik různých variant vládnutí, aby nebyli vydíratelní jedním subjektem. Na jednu stranu určitě budou chtít, aby jejich potenciální koaliční partneři do toho nešli s přílišným sebevědomím, to znamená, aby byli o něco slabší. Ale zároveň, aby ty hlasy nepropadly, protože to je jejich negativní zkušenost z minulých voleb. Lavírovat a najít správně tu hranu je velmi složité. Zatím to ale spíše vnímám jako nějaké vymezování si prostoru.

Zároveň si myslím, že většina lidí v Česku nesleduje politiku tak detailně a jemné pohyby nebo náznaky jednotlivých politiků ji nechávají chladnou. Nemám zatím dojem, že hnutí ANO udělalo nějakou velkou díru do světa. Ale to se může ještě změnit. Ostatně koalice Spolu byla v minulých volbách v podobné situaci a nakonec dokázali přesvědčit lidi, že když jdou volit proti Babišovi, tak je lepší variantou hodit to jim než koalici Pirátů a Starostů. Takže si dokážu představit, že i hnutí ANO může mít ve finále tady ten leitmotiv, protože dneska ta pohnutka jít volit proti Fialově vládě je v tom opozičním táboře hodně silná.

Jaká témata jsou pro voliče ta hlavní? Dominují ta socioekonomická, tedy peněženka?

Z mého pohledu volbám nedominují témata, ale emoce. Co se ale témat, která jsou stranami komunikována, tak ta jsou poměrně komplexní. Všechny říkají, že chtějí, abychom se měli dobře, abychom měli lepší zdravotnictví, školství, energetickou infrastrukturu, krásnější krajinu a tak dále. A jedni druhé navzájem osočují z toho, že ti druzí to mají špatně nastavené, nerealistické. Čili zase emoce. Myslím si, že velká část veřejnosti to bere s určitým cynismem, jako nějaké divadlo, kterému musíme přihlížet, trochu se stydíme, že na něj koukáme, ale přesto každý den fascinovaně konzumujeme další díl. Jak je ten slavný bonmot? Nakonec se ukázalo, že předvolební sliby nebyly zakotveny v současné sociálně-ekonomické situaci a je třeba je přehodnotit.

Je něco, co vám v těch posledních týdnech předvolební kampaně překvapilo?

Tak závěr kampaně teprve nastane a vlastně mě překvapilo, že mě toho zas moc nepřekvapilo. Jestli je ale něco skutečně zajímavé na těchto volbách, co se předvolebního období týče, tak je to ta nebývalá ochota menších politických subjektů splynout s většími, přičemž ty menší subjekty se spokojily opravdu s velmi malým počtem postů na kandidátkách, jak je tomu v případě uskupení okolo hnutí SPD, kde je těch cizích kandidátů z řad Trikolory, Svobodných a PRO všehovšudy šest. Ti lídři těch menších politických stran vlastně zvolili tu strategii, že oni budou sami reprezentovat danou stranu a stranický aparát za nimi ji má jenom dovést do Parlamentu. Nebo se ti menší spokojili s pozicemi na nevolitelných místech, jako tomu je v případě Zelených u Pirátů. Ovlivní to určitě i povolební období.

Dále mi přijde zajímavý ten trend, že vy jako politik děláte kontaktní kampaň, ale vedle si všechno okamžitě stříháte na svoje sociální sítě. A že tu osobní značku musíte budovat opravdu dlouhodobě, což vlastně přispívá stylu permanentní kampaně. A přispívá tomu i náš volební systém, kdy téměř není rok, kdy bychom neměli volby.

V tomto ohledu je strašně důležité, že kampaň se profesionalizuje, dostáváme se do evropského standardu. Už to není tak, že sedm měsíců před volbami najmete partu kluků a holek, kteří jinak dělají reklamu na trenýrky, sušenky a auta. Dalším specifikem je – a jde také nějaký trend, který jsme viděli už v minulosti, ale čím dál tím víc sílí –, že stále větší porce kampaně je cílena na vás osobně nebo na vaši konkrétní skupinu. To znamená, že běžný člověk už dneska nevidí celé spektrum volební kampaně na rozdíl třeba od doby před 15 lety. Dnes vás už jen opravdu málokdy zasáhne volební kampaň stran, u kterých jste si jistí, že je volit nebudete.