Škoda každého potratu, který padne vedle

ÚHEL POHLEDU

Škoda každého potratu, který padne vedle
Poslankyně Romana Bělohlávková navrhla opatřit těhotenské testy informací, kde by těhotné ženy v náročné životní situaci mohly případně najít podporu pro to, aby své neplánované dítě donosily. Ilustrační snímek Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Tereza Šimůnková
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Poslankyně Romana Bělohlávková navrhla opatřit těhotenské testy informací, kde by těhotné ženy v náročné životní situaci mohly případně najít podporu pro to, aby své neplánované dítě donosily. Tím vyvolala spravedlivý hněv lidu, který, ač vnitřně rozerván na vzájemně se odpuzující molekuly, je v jedné věci vzácně zajedno: Škoda každého potratu, který padne vedle.

 

Morální pobouření je samozřejmě zcela namístě. Svým nenávistným návrhem, jehož agresivita se dá srovnat možná tak s Putinovým napadením Ukrajiny, a to kdoví ještě, poslankyně překročila všechny představitelné meze demokratického dialogu. Ten spočívá zejména v tom, že se o interrupcích nediskutuje.

Naše otevřená společnost musí stát na pevných základech nekladení nepříjemných otázek, které hrozí nepříjemnými odpověďmi. Lze si opravdu jen stěží představit brutálnější psychologický nátlak, než je webový odkaz, na který nikdo nemusí chodit. Je také třeba se pevně postavit úlisné glorifikaci mateřství a nezdravému ohledu na dítě, které se již v ženském těle reálně vyvíjí, na úkor svobody volby ve chvíli, kdy je na volbu tak nějak už trochu pozdě.

Ať si poslankyně Bělohlávková a jí podobní třeba stokrát nahlas tvrdí, že je prostě lepší dát počatým dětem šanci jaksi z podstaty, pokud je to aspoň trochu možné, z úcty k životu samému – nebo protože potrat prostě není hodnotově neutrální, že to není plastická operace nosu anebo svého druhu liposukce.

My všichni zastánci, zastánkyně a zastánectvo svobodné volby ohledně vlastního těla, které sice vůbec není naše vlastní, což nám ale nebrání už sedm desetiletí předstírat opak, jí však na tuto chatrnou zástěrku neskočíme. Touto svou údajnou empatií jen zastírá svůj odpor k pokroku a internalizovanou mizogynii. Navíc je to nebezpečné!

Informace o tom, že by se neplánované těhotenství třeba dalo nějak zvládnout, že jím třeba ženin život přece jen neskončí, že by i dítě mimo plán mohlo znamenat největší životní štěstí a že to tak standardně bývá, nebo dokonce že by třeba žena mohla absolvovanou interrupci nazřít jako fatální, tragický omyl a celý život si ho vyčítat – tak tato informace je přece na přepestré škále aktů proti lidskosti skutečně činem z nejodpornějších. Obzvlášť to platí pro ty těhotné, které se cítí nucené k potratu.

Poskytnout jim podporu lidskou i praktickou, to je v podstatě lidské dno. Ruku na srdce: dá se vůbec klesnout ještě níž? Tyto plíživé taktiky ke snižování počtu interrupcí zkrátka v našem lidově demokratickém zřízení nechceme, a už vůbec ne za současné demografické situace. S dnešním dramatickým propadem populace by za víc dětí včetně neplánovaných lobboval opravdu jen ultrakonzervativní fanatik.

Zatímco jsme tedy v naší krásné vlasti opět nuceni řešit rádoby morální dilemata, která jsme naivně považovali za překonaná, jiné země již na radostné cestě k blaženému sebezničení ušly větší kus. Třeba taková Francie. Francie správně nahlédla riziko možnosti, že by se neplánovaně těhotná žena mohla navzdory dobrým radám nezávislých neziskovek přece jen rozhodnout pro své mateřství, a odepřít si tak emancipační euforii po zdařilém chirurgickém výkonu.

Již několik let v zemi velice správně platí zákaz takových webových stránek, které dezinformují o psychických a fyzických dopadech umělého potratu. Informace se od dezinformace rozezná tak, že veškeré negativní souvislosti výkonu popře. Pod hrozbou dvouletého trestu a vysoké pokuty tak před rokem někdy touhle dobou neslavně kapituloval třeba web Les Survivants, který podvratně sdílel příběhy duševního a fyzického utrpení žen po prodělaném potratu, čímž subverzivně podrýval revoluční jednotu veřejného mínění. Vloni také Francie zakotvila právo na potrat do ústavy. Čili kdepak Bělohlávková a její kolegové. Tohle je výzva, máme ještě co dohánět.

×

Podobné články