Živnobanka a náš český osud!

Živnostenská banka (ŽB) byla po celé generace v českém veřejném prostoru velký pojem. Dnes bychom mohli napsat, že to byla silná značka. Přestože se jednalo o banku, tak všichni chápali, že to byla „národní instituce“ s výsadním postavením podobající se Národnímu muzeu nebo Národnímu divadlu. Český národ ji chápal jako součást „výbavy“ vyspělého národa, kterým se snažil být. Přestože měla ŽB takovou silnou pozici, dosud o ní vzniklo jen velmi málo literatury.

Proto je třeba přivítat skutečnost, že se na pultech českých knihkupectví v minulém roce objevila rozsáhlá monografie od Svatopluka Herze. Kniha nese název „Živnostenská banka“ a podtitul „Role největší nacionálně české banky v procesu industrializace českých zemí v letech 1869-1914“. Knihu vydalo Národní technické muzeum v Praze.

Autor si položil základní otázku, jakou ŽB sehrála roli v procesu české industrializace. Na základě důkladného studia původních pramenů z archivu banky sestavil působivý příběh o vzestupech a pádech banky a firem sdružených okolo ní. Samotný text je členěn do kapitol, které pokrývají jednotlivé hospodářské sektory. Začíná se pochopitelně s nejdůležitějším českým průmyslem doby, kterým bylo cukrovarnictví. Potom následuje pivovarnictví a dále strojírenství, elektrotechnický průmysl, textilní průmysl, průmysl stavebních hmot, uhelný průmysl, a nakonec železářský průmysl.

Každý z těchto sektorů je popsán z hlediska aktivit Živnostenské banky. Autor v jednotlivých kapitolách uvádí příklady obchodních spojení mezi ŽB a jednotlivými firmami. V sektoru cukrovarnictví tak sleduje osudy těch cukrovarů, které byly úvěrovány bankou. Kromě toho však sleduje také zakladatelskou činnost banky, která se projevovala tak, že zakládala zcela nové firmy. Další aktivitou banky potom bylo tzv. akcionování neboli převod již existujících firem z vlastnictví osobního do vlastnictví akciového. Tento proces probíhal v celém vyspělém světě a jeho smysl spočíval v umožnění rozsáhlé akumulace kapitálu potřebného ke grandióznímu rozvoji, který tehdy vyspělý svět prožíval.

Živnostenská banka vzešla z prostředí českého podnikatelského stavu. Ten byl do doby jejího vzniku v roce 1868 financován převážně díky občanským záložnám, které fungovaly ve větších městech. V 60. letech 19. století ale jejich prostředky již nestačily na financování prudce se rozvíjejícího českého průmyslu. Záložny se nemohly dostat k jinému kapitálu než k tomu, který do nich uložily soukromé osoby a korporace. Oproti tomu akciové banky mohly využívat různé složitější nástroje jako byl například reeskont směnek. Sjezd českých občanských záložen se proto v roce 1865 rozhodl iniciovat ustavení české akciové banky. Z tohoto impulsu vznikla Živnostenská banka.

Měla za cíl financovat české podniky a bránit tak tomu, aby nebyly závislé na již existujících vídeňských velkobankách. Tento základní cíl Živnostenská banka sledovala po celé pojednávané období. Zároveň se ale jednalo o banku, jejímž hlavním posláním je vydělávaní peněz a produkce zisku. Tomuto cíli se ŽB snažila dostát stejnou měrou.

Vídeňské banky měly v Čechách a na Moravě silné postavení, ale Živnostenská banka postupně dorostla do jejich velikosti a musela být brána vážně i ze strany vídeňské vlády. Je zajímavé sledovat, jakým způsobem této pozice vedení Živnostenské banky dosáhlo. Z práce Svatopluka Herze vyplývá, že tomu tak bylo díky tomu, že se dokázalo velmi dobře orientovat v tom, co zrovna trh žádá.

Přestože rakousko-uherské hospodářství prošlo ve sledovaném období několika hlubokými krizemi, tak ŽB vždy přežila. To svědčí o tom, že byla vedena velmi dobře. Na jedné straně velmi obezřetně a na druhé straně tak, aby stále vydělávala. Některé metody vydělávání peněz ze strany banky působí dnes již velmi archaicky, jako například přímá organizace prodeje uhlí nebo cukru za podíl na zisku. Jiné metody obchodování využívaného Živnostenskou bankou jsou dnes přímo zakázané, jako například organizace kartelových dohod. To ale dobře ukazuje na stav poznání tehdejší ekonomické vědy.

Kniha je napsána velmi čtivým jazykem a neobsahuje žádné textové chyby, což je třeba velmi pochválit. Podobně je potřeba ocenit i obrazové přílohy, které zachycují jednotlivé osobnosti banky a spřízněných firem a taky jednotlivé závody a budovy. Kromě toho v knize najdeme rovněž rozsáhlé tabulkové přílohy, které se vztahují k hospodářským výsledkům banky nebo úvěrovaných firem. Jako celek kniha působí hodnotně a dobře zpracovaná. Cena za knihu ve výši 729 Kč je poměrně vysoká, ale kvalita práce tuto skutečnost ospravedlňuje. Škoda jen, že nemá pevnou vazbu.

Autorovi je nutné za průkopnickou knihu poděkovat a vyzvat jej, aby v práci pokračoval. Logicky se nabízí pokračovat s tématem Živnobanky i dále. Připomeňme, že práce končí rokem 1914. Živnobanka ve své činnosti ale pokračovala i v dalších letech. Zpracovat fungování ŽB v období 1. republiky by bylo dozajisté velkou výzvou.

Při čtení knihy se čtenář nemůže ubránit otázce, zda nám dnes instituce typu Živnostenské banky nechybí. Jak známo, tak Živnostenská banka přežila i dobu komunismu, a nakonec zanikla až v roce 2007 pohlcením ze strany italské velkobanky Unicredit. Je to správný osud této české „instituce“? Určitě nikoliv.

Pokud se podíváme na dnešní stav českého bankovního sektoru, tak vidíme, že je velmi silný, ale není nacionálně český. Česká spořitelna je v rukou rakouského kapitálu, Komerční banka je v rukách francouzského a ČSOB belgického kapitálu a Unicredit je italský. Pátá banka Moneta Money Bank je rovněž z poloviny vlastněna cizím kapitálem. Na trhu sice existují i české banky jako Fio banka nebo Airbank, ale jejich pozice je zatím slabá.

Jistě řada lidí namítne, že dnes žijeme v jiné době a že kapitál je internacionální. To ale vůbec neznamená, že by nebylo dobré, aby i dnes existovala dobře vedená velká česká banka s centrálou v Praze. Odkaz bankéřů jako byl Jaroslav Preiss, Karel Dimmer nebo Apollo Růžička ze staré Živnostenské banky k tomu přímo vybízí. Když to dokázali naši předkové před 150 lety, proč bychom to nezvládli i dnes?

Hynek Fajmon

autor je historik