Pábení a naděje Jiřího Peňáse, který novou knihou oslavil významné jubileum
PEŇÁSOVA NOVÁ KNIHA
Své šedesáté narozeniny oslavil novinář, kulturní publicista a zejména dlouholetý komentátor Týdeníku Echo Jiří Peňás novou knihou, ve které na ploše šestačtyřiceti esejí glosuje své zážitky ze světa literatury, hudby, filmu a krásných umění. Výsledný soubor Pábení a naděje představuje výběr toho nejlepšího z Peňásovy tvorby za poslední desetiletí. Křtu knihy, který byl zároveň oslavou životního jubilea, se zúčastnili mimo jiné Petr Pithart, Břetislav Rychlík, chartista a kunsthistorik Jan Tichý, europoslanec Alexandr Vondra, profesor Jiří Černický, jedna z nejmladších signatářek Charty 77 Zuzana Brikciusová, či rektor AVU Tomáš Pospiszyl, který byl jako výtvarný redaktor s Jiřím v kulturní redakci Týdne a Lidových novin. Kniha vznikla za přispění Knihovny Petra Pitharta. Výběr seřadila Eva Prchalová, editorem byl Jaromír Slomek, korektury obstarala Lucie Bradáčová.
„Peňásovy krátké i delší glosy a eseje patří dnes do vyhledávaného žánru kulturní publicistiky. Kdybych hledal nějaké odkazy na tento žánr, pak bych určitě připomněl sloupky Karla Čapka či samizdatové fejetony Ludvíka Vaculíka. Mají stejnou krevní skupinu, stejný kritický podtext a hlavně stejné lidské zaměření. Není asi náhoda, že Jiří Peňás po působení v Lidových novinách nakonec zakotvil v Týdeníku Echo, kde se s různými názory stále počítá,“ uvádí autorovu tvorbu jeho kolega-publicista Josef Kroutvor.
„Jiří Peňás myslí v pohybu. A někdy i nepopulárně proti větru, jindy má vítr v zádech. Shromažďuje různá pro a proti, svoboda mu je bytostně vlastní. Jeho texty jsou svěží, čtivé, chytré, zábavné a dýchají se čtenářem. Pro Peňáse je čtenář totiž nezbytnou postavou příběhu, někdy to vypadá, jako by psal spíš osobní dopis než článek pro redakci,“ přibližuje Kroutvor jeho styl. Vyhlíží zároveň další dekády s Peňásem: „Tento muž uběhl, ušel i ujel na elektrokole už pěkný kus cesty a je stále na trase. Roky a roky a hodnoty se sčítají, šedesátka není málo. Jeho texty už zanechaly v české kultuře a publicistice výraznou stopu, k některým se budeme časem vracet a čerpat z nich poučení. Těšíme se ale i na další, nové texty Jiřího Peňáse, črty, úvahy, nové výpravy a objevy.“
V zástupu gratulantů nechybí ani spisovatel, hudebník a Peňásův kamarád Jáchym Topol. „Seznámili jsme se u soudu s Václavem Havlem, prožili spolu bezpočtu taškařic a v průběhu báječných devadesátek do sebe lili mj. pivo všude možně, třeba i na Klamovce či v Akropoli, takže s naší veselou, radostným náhodám otevřenou povahou bylo snadné v průběhu následujících dekád prolézt i další díry a mystická místa, o kterých rádi hovoříme i píšeme, jakož poznat nejrůznější břídily a prosté občany, ze kterých se staly legendy, a naopak, přičemž mi připadá úžasné, že celé to mámivé hemžení životaběhu včetně jeho nejdůstojnějších poryvů dokážeme stále sledovat s napětím i žhnoucí zvědavostí, a jak doufám, i v budoucnu nám bude slušet úsměv, neb nám byla do vínku dána schopnost vnímat spíš ty komediální prvky, a nikoli se snad utápět v marasmu či v bohapustém nicnedělání; a ať toto vydrží, ti, Jirko, přeji do dalších let, jakož i sobě,“ napsal Topol oslavenci.
Na křtu Peňásovy nové publikace samozřejmě nechyběl ani šéfredaktor Týdeníku Echo Dalibor Balšínek. „Děláme si nárok, aby Jirka byl náš. Tato myšlenka zachvacuje zvlášť ty, kteří s Jirkou jdou životem vedle něho, za ním, před ním, na chvíli se sobě vzájemně i ztratí, ale pak se zas někde potkají… Chtějí, aby jim Jirka aspoň trochu patřil, protože chtějí, aby je zasáhl odlesk jeho vědění podávaného osobitým způsobem, chtějí slyšet jeho vyprávění,“ přiblížil pouto, které jeho i celou redakci s Peňásem pojí. „Pábení a naděje je výběrem toho nejlepšího, co za víc než jednu dekádu napsal pro Echo. A jistě nebude poslední,“ uvedl Balšínek novou kolekci esejí a v pořadí devátou Peňásovu knihu.
