Kde končí sféra vlivu?

KOMENTÁŘ

Kde končí sféra vlivu?
Prezident USA Donald Trump Foto: The White House
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

V minulých dnech prolétla médii zpráva, jež ve skutečnosti nebyla čerstvou událostí, ale připomenutím detailu z roku 2019. Tehdy v říjnu rámci jednoho z mnoha kongresových vyšetřování administrativy, jež jsou v posledních desetiletích prakticky hlavní náplní práce Kongresu, vypovídala Fiona Hillová, jež měla v první Trumpově administrativě v Národní bezpečnostní radě na starosti Rusko. A zmínila mimo jiné, že Rusové učinili skrz neoficiální kanály Američanům nabídku: Přestaneme podporovat Venezuelu, když vy přestanete podporovat Ukrajinu. „V podstatě vysílali signál: Vy máte svou Monroeovu doktrínu. Chcete, abychom odešli z vašeho dvorku. A my zase máme svou vlastní verzi. Vy jste v našem dvorku na Ukrajině,“ reprodukovala to tehdy Hillová.

 

Ukazuje se, že současná americká administrativa skutečně pracuje s konceptem sfér vlivu. Jenže v případě vztahu s Ruskem vypadá takto: Ano, my skutečně máme svou Monroeovu doktrínu a nebudeme vás trpět na našem dvorku. A výměnou za to nedostanete nic.

„Vyhlásíme a budeme naplňovat ,Trumpův dodatek‘ k Monroeově doktríně,“ stojí v nejnovější národněbezpečnostní strategii. „Trumpův dodatek“ je variací na „Rooseveltův dodatek“ – prezident Theodore Roosevelt v roce 1905 vyhlásil, že USA nebudou jen bránit kolonizaci jinými zeměmi v Latinské Americe, což byla Monroeova doktrína, ale že si i vyhrazují právo tam intervenovat, když to zajištění pořádku bude potřeba. Tam si Donald Trump se svým nezkrotným puzením k přezdívkám a originálním neologismům našel „Donroeovu doktrínu“, výraz, který teď bude zřejmě aspoň pár dní používat.

Jak už to v Trumpově éře bývá, události se valí tak rychle, že přesahují naši kapacitu být šokováni. Jeden den se americká vojska snesou na Venezuelu, kde má Rusko přes stovku vojenských poradců, zneutralizují Ruskem dodané prostředky protivzdušné obrany a unesou úřadujícího diktátora. A dva dny nato se američtí vojáci nalodí na tanker plující z Venezuely s ruskou vlajkou.

Loď, vlastněná společností sídlící v Turecku, se dřív plavila pod vlajkou Guyany a byla sankcionovaná USA kvůli napojení na Írán už v roce 2024, za Bidena. Koncem prosince se přejmenovala na Marinara a zaregistrovala se pod ruskou vlajkou, k čemuž se Rusové přihlásili (námořníci se dokonce snažili namalovat ruskou vlajku na trup lodi). Rusové jí vyslali na pomoc ponorku.

Když loď dorazila do polohy mezi Islandem a Británií, tak se jí Američané zmocnili. Britské jednotky zpovzdálí asistovaly.

Celou dobu trvání války na Ukrajině od roku 2022 byly veškeré diskuse o dodávkách zbraní Ukrajině provázeny úvahami, že to nesmí být eskalační. Zprvu to vypadalo tak, že dodá-li Západ Ukrajině cokoli většího než ruční zbraně, povede to k eskalaci, jež dřív nebo později skončí u toho, že Rusové použijí taktické jaderné zbraně. Postupně pak na Ukrajinu putovaly zbraně vyššího a vyššího řádu, aniž by se Rusové začali chovat jinak, než jak se chovali od začátku. Nicméně pro některé kritiky strašák eskalace nikdy nezmizel. Vždyť když Američané poskytují Ukrajincům rozvědné údaje využívané ke stanovování cílů, je to vlastně, jako by americké ozbrojené síly byly účastníky konfliktu, a to je eskalační, slyšeli jsme. A tak podobně.

A teď Američané zabaví na moři ruskou loď, přestože je provázena ruskou ponorkou, v jejíchž silách by jistě bylo to jedno plavidlo americké pobřežní stráže potopit. Eskalace se zjevně nebáli.

A přitom Američané na ruském dvorku jsou. Jakkoli je v Trumpově týmu zjevně řada lidí, kteří by nejen Ukrajinu, ale i celé NATO nechali svému osudu, a občas se to na amerických krocích projevuje, suchá fakta jsou jiná. Amerika od Trumpova nástupu stále Ukrajině dodává zbraně v masivním objemu, jež lze v hrubých rozměrech srovnávat jen s dodávkami Izraeli. A NATO stále funguje.

Že má Rusko nárok na svou sféru vlivu, to je názor, který můžeme slýchat i od našich rusofilů. Že ta myšlenka je v Rusku přítomna, to je součástí ruské tradice. Ale, jak vidíme na posledním vývoji, ruská sféra končí tam, kde se jí postaví dostatečně rozhodná a velká síla.

×

Podobné články