Kdo je vlastně predátor? V akademickém publikování se točí obrovské peníze

Občas se někdo ušklíbl nad tím, že se horkým politickým tématem minulých dní stalo akademické publikování. Snad proto, že jsou akademici považováni za vzdálené mocenskému světu a akademická pojednání světu vůbec. V tom případě zaujme, jak mocná jsou mezinárodní akademická vydavatelství: segment, v němž dnes publikuje i průměrný český akademik, se pyšní celosvětovým obratem devatenácti miliard dolarů. Tato světu domněle vzdálená vydavatelství hrají ve stejné lize jako hudební průmysl. Navíc mají pohádkové ziskové marže. Třeba společnost Elsevier se blíží čtyřiceti procentům, čímž předčí třeba společnost Coca-Cola.

Problémy několika vědců s publikací v predátorských časopisech jsou dobrou příležitostí poodhalit svět akademického publikování. Na věci totiž není nejzajímavější to, že někdo publikuje v predátorských časopisech. Jistě se nad tím můžeme pohoršit. Ale také je zajímavé si říct, proč není náhoda, že s predátorskými publikacemi mají potíže zrovna země, které nepatří k badatelské špičce, a proč vůbec nejvíc predátorských časopisů vzniká v rozvojových zemích.

Na jakou otázku jsou tyto podvodné časopisy odpovědí? Akademici z rozvojových zemí sice pracují v řádově horších podmínkách než kolegové ze západních států, ale s týmiž badateli stejně soutěží v jedné globální akademické vesnici. Třeba v Indonésii mnoho univerzit vyžaduje, aby jejich vyučující publikovali aspoň 10 % svých publikací v angličtině, jenže pouze 5 % akademiků umí psát anglicky na odborné úrovni. Jinými slovy, predátorské časopisy umožní splnit kritéria, jež instituce po svých zaměstnancích vyžadují, aniž jim mnohdy poskytují adekvátní podmínky.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.