Zabití rodiny a sebevražda. Přibývá pocitově „horších scénářů“, vražd nikoli

V posledních dvou letech dochází v Česku zdánlivě k nárůstu případů, při nichž pachatel usmrtí často blízké osoby a nakonec i sebe. Poslední incident vzbudil pozornost před několika dny, muž se samopalem měl údajně zabít pár seniorů, jejich vnuka a poranit jeho matku. Šlo o jejího přítele, který následně spáchal sebevraždu. Policejní statistiky však nejsou v tomto jasné. Obecně však ukazují, že vražd spíše nepřibylo. Pouze se vrátily do ,,normalnich“ dob před lockdowny a pandemií.

Podobných případů se v posledních dvou letech odehrálo několik. V březnu došlo k podobnému incidentu na Vsetínsku, v roce 2022 se pak v médiích objevila hned šestice podobných případů. Mezi motivy zaznívá nezvládnutá agrese a žárlivost, rodinné potíže, partnerské neshody, někdy jsou neznámé. Případy však většinou spojuje přítomnost rodiny či blízkých osob a následný pokus pachatele či podezřelého o sebevraždu.

Ačkoliv se pocitově zdá, že v období posledních let podobných případů narůstá, podle odborníků i samotných policejních statistik se spíše o výrazném zhoršení situace nedá mluvit. Alespoň prozatím, dokud se neukáže, že by docházelo k trendu pokračujícímu do dalších let. Podle ředitele Institutu pro kriminologii a sociální prevenci Petra Zemana se sice objevují v posledních měsících informace o dramatickém nárůstu kriminality, které často ilustruje počet vražd, jenže vychází ze zavádějícího srovnání mezi loňským rokem a pandemickým rokem 2021. V tom policie zjistila či nahlásila nejméně případů vražd od roku 1989, což podle něj téměř jistě souviselo s dopady pandemie covidu-19, vedle toho, že zhruba od roku 2014 panuje trend poklesu celkové kriminality.

„Takže pokud v r. 2022 stoupl počet vražd podle policie na 150 (ze 105 v r. 2021), ve skutečnosti se jednalo ,pouze‘ o návrat k ,předcovidovým‘ počtům vražd cca v letech 2015-2019. Samozřejmě nelze vyloučit, že nárůst bude pokračovat i v dalších letech a opravdu půjde o trend, který bude potřeba nějak interpretovat, ale zatím na to usuzovat nelze. Pro představu – ještě v roce 2013 bylo registrováno více než 180 vražd, a do roku 2008 jich bývalo 200-300 ročně. Takže z hlediska počtu registrovaných případů vražd skutečně nelze hovořit o nějakém hrozivém nárůstu. Navíc platí, že v kontextu celkového počtu registrovaných trestných činů (cca 160 – 200 tisíc ročně) je absolutní počet vražd tak nízký, že je při jeho interpretaci nutná zvláštní opatrnost,“ uvedl pro Echo24 Petr Zeman.

Pocitově přibývá „horších scénářů“

A podobně je tomu podle něj v případě zmiňovaných vícenásobných vražd. Jak potvrdil deníku Echo24 mluvčí policie Ondřej Moravčík, policie statistiku podobných případů zvlášť nevede, není stavěná na počtu obětí. Kategorizace vražd ve statistice však dává určitý obraz toho, zda se situace zhoršuje či nikoliv.

Podobné případy se totiž zpravidla zařazují pod kategorii vražd motivovaných osobními vztahy, kam se řadí nejen rodina, ale i sousedi či kolegové v práci. „Ty se pohybují v několika desítkách ročně. I tady platí to, co jsem uvedl o vývoji celkového počtu vražd, tedy v posledním roce sice došlo k nárůstu, ale spíše zpět na čísla z období před covidem,“ uvedl Petr Zeman.

Podle něj však hraje roli to, že jsou vzhledem k počtu obětí či následné sebevraždě pachatele případy mediálně atraktivnější, tedy oproti jiným případům se často objevují ve zpravodajství. To může vyvolávat pocit zhoršení situace i podle forenzní psycholožky Ludmily Čírtkové. Pocitově podle ní skutečně přibývá „horších scénářů“, při nichž dojde k úmrtí celé rodiny a následné sebevraždě. „Ale statisticky to nebude žádné signifikantní číslo,“ řekla deníku Echo24 Ludmila Čírtková.

Podle ní takto složitý jev nejde vysvětlit jednou příčinou, souběh krizí posledních let, tedy pandemie následovaná válkou a nepřímými dopady na společnost, však mohou hrát určitou roli. „Spontánně nás napadne, že život je kvůli těm známým vnějším stresovým faktorům složitější, toto vyhrocení možná vede k tomu, že ve stresové době mizí i ta vnitřní opora, pevné zázemí, ukotvení v rodině, to může být jeden z důvodů, že prožívám situaci ještě hůře, chybějící opora vede k hostilním, nepřátelským myšlenkám, zahořknutí a vyústi potom v ten finální, destruktivní akt,“ dodala Ludmila Čírtková s tím, že vnější vlivy nejde příliš oddělit, jelikož se problémy ve společnosti přelévají do rodinného prostředí.

Obecně podle ní dochází k dynamice, která se odborně nazývá maligním vývojem konfliktu. Člen rodiny tak například v hlavě „nosí“ konflikt, který se nedá jednoduše řešit, nemá ho s kým sdílet, není se schopný s ním svěřit a postupně se „zahřívá“. „Pak se dostává do stadia, kdy dochází k tzv. finálnímu bankrotu svědomí,“ uvedla Ludmila Čírtková s tím, že pak situace vyústí i ve zmiňované tragické konce, v nichž se obětí může stát i celá rodina.

Pro příklad může jít o muže, který přijde o zaměstnání a nedokáže se vyrovnat se ztrátou identity člověka, který zvládal zajistit rodinu. „Je to pro něj tak zásadní selhání, že se v rámci tohoto konfliktu dostává do stavu, kdy myslí, že když takto selhal, nemá tu ani cenu být. Zároveň tu ale nemůže nechat ty, které tak strašně miluje, protože by jim ještě víc ublížil,“ popisuje Čírtková. Nemusí jít ale vždy o konflikt na základě konkrétní situace, roli mohou hrát i narušené osobnosti či řada dalších okolností a jejich kombinace.

O pravých příčinách možného nárůstu těchto činů však lze podle ní zatím jen spekulovat. Mohou za tím stát vnější stresové faktory, svou roli ale podle ní může hrát i přítomnost činů v mediálním prostoru. „Víme, že některé fenomény mají tendenci k nápodobě. Tedy lidé, kteří jsou rozlabilizovaní, jsou rozdráždění tím, že prožívají podobný konflikt, mohou v tomto vidět něco, co odšpuntuje agresi. Faktorů bude více, ale možná je to to, co popisuji a i ta vlna nápodoby. Ze statistik kriminality ale také víme, že se určité jevy vyskytují ve vlnách a třeba se nepodaří přesně přijít na kloub tomu, v čem ta vlna spočítala,“ dodala Ludmila Čírtková.

„Obecně tyto případy bývají vyvrcholením nějakého dlouhodobějšího, nestabilního nebo konfliktního vztahu mezi členy dané skupiny (rodina, sousedská komunita…). A opět obecně platí, že pokud jsou lidé vystaveni vyšší stresové zátěži, je řada z nich méně odolná vůči zkratům, jejichž projevem může být agrese vůči jiným lidem. A ta zátěž může souviset se socioekonomickou situací dané osoby,“ dodal Petr Zeman. Pro příklad tak může partner dlouhodobě žárlit na partnerku a napadat ji verbálně, pokud však přijde o práci či je denně „vystaven katastrofickým zprávám a prognózám v médiích“, může přestat žárlivost zvládat a po letech přejít k fyzickému násilí.