Levice se sjednocuje. Zajímá to někoho?

KOMENTÁŘ

Levice se sjednocuje. Zajímá to někoho?
"Je dost pravděpodobné, že Jana Maláčová dnes dává ČSSD ránu z milosti, ta strana už ale byla dlouho v kómatu," píše Ondřej Štindl. Foto: Echo24
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Pár lidí minulý týden protestovalo proti tomu, aby členové sociální demokracie kandidovali na kandidátce hnutí Stačilo!, jehož nejsilnější součástí je komunistická strana. Smutná ilustrace toho, jak špatně na tom je sociální demokracie, partaj, jež v Česku byla vždy významná. Před o něco málo víc než deseti lety se vedla v něčem podobná debata, sociální demokraté a levicová inteligence se přeli o to, jestli spolupracovat s komunisty jako menšinovými partnery nebo silou, která by podporovala hypotetickou jednobarevnou vládu ČSSD. Ostrakizace komunistů byla vnímána jako překážka pro to, aby v zemi mohla vzniknout levicová většina. Spojenectví, které vzniká dnes, nebude většinu atakovat ani náhodou. Co se změnilo?

 

Rozhodně se moc nezměnili čeští komunisté, pořád je to strana nostalgická po minulém režimu, protievropská a protiatlantická, proruská, kulturně jaksi nejedlovská. Teď jsou tyhle charakteristiky ale považovány za znaky "konzervativní levice", KSČM pod novou hlavičkou už není v izolaci, ale těší se jistému respektu uvnitř širšího, řekněme, protisystémového proudu. Patří tam. Najít rozdíl mezi těmi pudovějšími, uřvanějšími a ideově bezradnějšími formami tuzemského konzervativismu a komunistickou nostalgií po "normálním světě" roku 1983 může dát práci. Tahle forma "docenění" komunistické strany patří mezi ty grotesknější rysy současnosti.

Spory o to, jestli je únosné dávat komunistům prostor v médiích a zvát je do televizních debat se už moc nevedou – nanejvýš jaksi platonickým způsobem na sociálních sítích. Předsedkyně Konečná je ale v televizi prakticky pořád. Dnes komunisté a hnutí Stačilo! jednají se sociálními demokraty z pozice síly a užívají si to. I oni jsou ale skomírající strana, jakkoliv pod hlavičkou Stačilo! zažívají drobný vzestup, kvůli němuž se pravděpodobně vrátí do parlamentu. Dřívější síly ale už, myslím, nedosáhnou, ztratili monopol na protisystémovost, nabídka pro voliče tohoto typu je širší a jeho přízeň přelétavá.

Sociální demokraté dopadli v něčem podobně, jenom spadli z větší výšky a o něco hlouběji. Levicová většina, již si představovali někdejší stoupenci spolupráce komunistů a sociálních demokratů neexistuje a hned tak existovat nebude. Postaral se o to Andrej Babiš, jehož hnutí vyluxovalo voliče obou těch stran. Nalákalo je na programovou vágnost, jež se v jejich očích mohla zdát předností, emocionální spřízněnost, již mohli pocítit vůči "autenticky" ukřivděnému a touhu po revanši projevujícímu lídrovi, technokratičnost performanci lidovosti a praktičnosti. A taky na kázeň, ANO je hnutí, v němž se neodmlouvá, ne jako ve vnitřními spory vždycky smýkané sociální demokracie. Člověk, který má před očima nostalgický obraz lepších časů, kdy parlament nebyla "žvanírna", to taky ocení. Je dost pravděpodobné, že Jana Maláčová dnes dává ČSSD ránu z milosti, ta strana už ale byla dlouho v kómatu. Přeznačkování pomůže komunistům na nějaký čas, jejich maximum je ale být jakýmsi jakž takž udržitelným politickým podnikem, ne významnou silou. Víc z té tradiční tuzemské levice nezbylo. Ve chvíli, kdy přichází její "velké sjednocení", jež by dřív plnilo titulní i komentářové strany, to už zajímá jen málokoho.

×

Podobné články