Babišova koalice s adolescenty
EDITORIAL
Česká společnost nechce extrémy, ani zprava, ani zleva. Chce žít racionální a normální život. Nenechá se obalamutit ideologiemi, průhledným pokrytectvím a lacinými gesty. Většinově chce zůstat pevně ukotvená v NATO, Evropské unii a být součástí západního světa, i když prochází složitým vývojem. Proto ve volbách neuspělo hnutí Stačilo! a oslabilo hnutí SPD, která toto směřování v různé míře zpochybňovala. Volby s vysokou účastí ale zároveň jasně ukázaly, že Češi chtějí změnu. Nepřekvapivě v duchu fenomenálního spisovatele Jaroslava Haška a jeho Strany mírného pokroku v mezích zákona.
Hnutí ANO Andreje Babiše sice drtivě vyhrálo s téměř dvěma miliony hlasů, ale dosud vládnoucí koaliční strany v čele se Spolu Petra Fialy až tak velký výprask nedostaly, přišly o necelých 180 tisíc voličů. Andrej Babiš se s 80 poslanci stal suverénem Poslanecké sněmovny, ale nikoli absolutním, takže k moci se může dostat jen ve spolupráci s jinými stranami, a nemůže tak stát řídit jako majoritní vlastník firmy.
Určitě by chtěl zemi vládnout jako Donald Trump, s nímž ho mnohé spojuje: je velký byznysový hráč, v politice musel čelit mnoha soudům a žalobám, má i jeho hroší kůži a silnou vůli pro dosažení svých cílů, ale také problematickou pověst a pochopitelně vlivné a silné nepřátele. Neméně významné jsou ale i odlišnosti: zatímco američtí republikáni mají díky hnutí MAGA jasné ideologické ukotvení, Babišovo ANO, definované jako catch-all party, tedy strana pro všechny, je jaksi fluidní. Ale především v Česku máme nikoli většinový, ale poměrný systém. I Mirek Topolánek, který dosáhl nejvyššího výsledku ve volbách v historii a získal pro svou stranu o jeden poslanecký mandát víc než Andrej Babiš, měl problém dát dohromady ve sněmovně většinu a jeho vláda nakonec padla.
Babiš je ale povahou obchodník a jeho neideologičnost mu dává velký manévrovací prostor, do konce řádného období může klidně dovládnout s jinými partnery, než s kterými začne. Vítězství ve volbách je jen vyhraná bitva v dlouhém politickém boji, který se hned rozhořel, když Babiš oznámil vznikající vládní blok s SPD a politickými nováčky Motoristy, kteří na Hrad jezdí v mohutném americkém pick-upu, čímž svou adolescenci jen potvrzují.
V úzkých a křivolakých uličkách české politiky Motoristé prakticky okamžitě nabourali, když se tzv. černý humor jejich ikony Filipa Turka zcela nepřekvapivě nesetkává s pochopením. Turek už kvůli tomu byl prověřován mnohokrát, před evropskými volbami i těmi sněmovními, ale u voličů zkouškou prošel. Před sestavováním vlády se však tento bumerang vrací s novou intenzitou.
V současné konstelaci šéf ANO většinu ve sněmovně bez Motoristů mít nebude, zároveň se ale chce vyhnout kontroverzím, peticím či demonstracím příznivců opozice, na což třeba právě Trump vůbec nedbá. Pokud ale Babiš chce vládnout naplno, musí jednak všichni mít realistické ambice (k nimž post ministra zahraničí pro Turka zjevně nepatří) a zároveň nemůže sám moc ustupovat – jinak změny nedosáhne. Ani té mírné v mezích zákona.
