Tady nejde o NATO, ale o českou ústavu

KOMENTÁŘ

Tady nejde o NATO, ale o českou ústavu
Dokud je náboženství v plné síle, netoleruje kacíře. A tak jako by za středověku nemohl být panovníkem otevřený ateista, dnes v české vysoké politice nemá nárok geopolitický pochybovač, píše Daniel Kaiser. Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Nejnovějšího poklesku, který ho z pohledu českého twitteru teď už navždy diskvalifikoval z vlády, se Filip Turek dopustil v Kyjevě. Před obytným domem, který několik hodin předtím zasáhl ruský dron, odpovídal na otázky českého novináře: Ano, je to tragédie, samozřejmě by neměli umírat civilisté. Pak na doplňující otázku zmínil, že kromě jiného k tragédii války „vedla špatná zahraniční politika“ supervelmocí, tj. rozšiřování NATO.

Opozice doma vybuchla. STAN iniciuje Turkovo odvolání z funkce místopředsedy zahraničního výboru sněmovny, dosluhující předseda ODS Petr Fiala retvítnul titulek z jednoho serveru „Za válku může rozšiřování NATO, prohlásil Turek na místě ruského útoku v Kyjevě“. Za titulek umístil své vyjádření, že takový člověk nemůže být ministrem ničeho, i kvůli „současným výrokům“.

 

Nová aférka má dvě roviny. Jednak je okřikováním v debatě o příčinách bojů na Ukrajině, které se nakonec stejně nevyhneme. Totéž co Turek detailně a už roky tvrdí některé kapacity geopolitického myšlení, lidé jako John Mearsheimer. Chicagský profesor by se tedy v naší dolní sněmovně nekvalifikoval ani pro méně významnou funkci.

Na Západě obecně a v některých zemích zvlášť – patříme mezi ně – je dnes dogmatem politického náboženství, že agrese Ruska na Ukrajině nejenže je špatná (tady by zřejmě Turek neměl problém), ale že je „nevyprovokovaná“. Tedy že vyhlídka na instalaci raketových systémů USA někde proti Kursku a Rostovu na Donu nemohla Moskvu znervóznit.

Dokud je náboženství v plné síle, netoleruje kacíře. A tak jako by za středověku nemohl být panovníkem otevřený ateista, dnes v české vysoké politice nemá nárok geopolitický pochybovač. Toto náboženství bylo teď v plné síle tři roky, ale dlouho už nebude. Prostě proto, že zvolený přístup není funkční, že statisíce mrtvých a hrozba jaderné války se zdají důležitější než dogmata nějaké soudobé kongregace pro nauku.

Druhou rovinou kyjevské aférky je zbabělost. Některým lidem, kteří by tzv. měli vědět, jako je profesor politologie a bývalý premiér Petr Fiala, se nechce odpovídat na otázku v úplně jiné věci. Je to otázka, zda má prezident právo odmítnout premiérovi návrh na ministra a toho člověka zkrátka nejmenovat. Skutečné nebo domnělé skandály a výroky Turka tu poslouží jako úniková cesta pro člověka, který nechce riskovat neporozumění části svých voličů, ale taky nechce riskovat vážnost, kterou si s ohledem na své zkušenosti, hodnosti, tituly nárokuje.

Hradní poradci přišli s konstrukcí, o níž se nedá ani začít diskutovat, jak je neseriózní. Prezident prý garantuje „ústavní hodnotový řád“, a když má pochybnosti, zda by kandidát na ministra k (jím sestavenému hodnotovému řádu) byl loajální, tak ho nejmenuje. Proti těmto umělým konstrukcím stojí jednoduchá věta z článku 68 Ústavy: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády.“ Nepíše se v ní: „… na jeho návrh může jmenovat...“

Politické vášně někdy část lidí přivádějí na směšné pozice. Intelektuální seppuku páchají v těchto dnech někteří erudovaní lidé jako prezidentův poradce Michael Žantovský nebo bývalí členové Ústavního soudu Pavel Rychetský a Stanislav Balík.

Ale pořád to nejsou aktivní politici, kteří si mají umět vybrat mezi okamžitým politickým ziskem a stabilitou ústavního pořádku. Otázka, zda trváme na modelu parlamentní demokracie, jak je dán českou ústavou, nebo nám nevadí hybridní model, je dnes ve střetu Pavel/Turek zásadní.

×

Podobné články