V letech, která nás zanedlouho čekají, si budeme připomínat nejedno dospělé „kulaté výročí“ – čtvrtstoletí od vzniku mnoha internetových vymožeností, které jsou s námi dosud a které rádi, aktivně a dávno již zcela automaticky využíváme. Za tři roky se toho výročí dočká Facebook, za pět let Twitter.
To jsou samozřejmě úspěšné aktivní sítě, které přečkaly a mají dostatek uživatelů, ale jistěže byly i projekty, jež jsou dávno mrtvé nebo polomrtvé. Třeba MySpace oslaví dvacet pět let života napřesrok, ale kdo ho kloudně ještě užívá, že. Ovšem tento týden se téhož výročí dožívá jiný produkt: takzvaně svobodná encyklopedie Wikipedie.
Dávno je to běžný uživatelský prostředek nás všech. Člověk se tam obvykle podívá, něco si nastuduje, když potřebuje znalostí šermovat v přátelském rozhovoru, to mu Wiki jako zdroj postačí, a když potřebuje o něčem psát, je totéž místo aspoň jedním z výchozích pramenů. S rozvojem umělé inteligence se patrně postavení této encyklopedie změní, její prestiž a význam budou klesat, jelikož nyní jsou postaveny jednak na silné víře ve značku (ta je zase založena úspěšným a chytlavým mýtem o vzniku encyklopedie coby produktu všech, který odstraňuje bariéry mezi vzdělanci a lidem), jednak na dostupnosti a ovšem nepochybné kvalitě. Ale nakonec o jejím dalším přežití rozhodne rychlost a internetové návyky příštích generací: mladší uživatelé budou růst s jinými vyhledávači než jejich rodiče. Bez ohledu na tyto prognózy ale prozatím Wikipedii berme vážně a seriózně jí připišme řadu zajímavostí.
Tak například skutečnost, že coby komunitní projekt pomohla oživit a demokratizovat na internetu život malých jazyků. Ty díky ní vlastně již desítky let nemusejí spoléhat na tištěné knihy a mohou si vyrábět svůj obsah, i když jiný na webu nemají (například nemají ve svém kódu vyhledávače nebo textové editory). Čili prostor, kde se nedostává peněz, je naplněn entuziasmem mluvčích.
Wikipedie uspěla mimo jiné proto, že nabídla prostor „bezpočtu“ malých národních obrození napříč světem. To se žádnému jinému globálnímu zdroji informací doposud nepovedlo. Čtenáři ode mě možná čekají argument lužickou srbštinou, a ve svých očekáváních se nespletou, leč nezůstává jenom u ní. Na Wiki je bohatě zastoupena třeba znovu oživená kornština, ale i některé umělé jazyky – například sanskrt. (Kdyby to neodporovalo pravidlům encyklopedie, jistě by se chytly i jazyky zcela smyšlené, jako jsou elfština či klingonština; tímto směrem ale tvůrci Wikipedie nejdou, preferují věcnost před pouhou okázalostí či teatrálností. I to přispívá k důvěryhodnosti tohoto zdroje.)
Česká mutace Wikipedie vznikla brzy – rok po původní anglickojazyčné. Češi jsou totiž národ encyklopedistů, dědictví Ottova slovníku naučného a jeho následovníku si v sobě holt neseme. Přesto jsme byli na Wiki až osmadvacátí. Život Wikipedie přitom de facto odráží realitu všední, tedy alespoň u nás ve střední Evropě. Kupříkladu polská Wikipedie je co do velikosti patrně ve světovém top ten a předčí i větší jazyky; její mnohost totiž odráží jednak velikou polskou emigraci, jednak velkou polskou úctu k psanému slovu.
Slovenská Wikipedie vznikla až po české, to tak bývá, že Slováci jsou spíše za námi ve skluzu, je zhruba dvakrát menší než česká (Slováků je dvakrát méně než Čechů) a je s českou silně provázaná, protože tak jsou provázány stále ještě obě kultury. Lužickosrbská Wikipedie je sice silně napojena na německou, ale zrovna tak na českou – díky Wikipedii se vlastně připomíná silný historický vztah obou kultur, který jinak začíná být pozapomenut. Ostatně zajímavostí je, že lužickosrbská hesla v češtině jsou podrobněji zpracovaná než v lužické srbštině. Zároveň ovšem platí, že poutavé nepoměry najdeme i ve velkých jazycích: například hesla věnovaná všemožných současným umělcům (včetně těch pohybujících se v erotickém průmyslu) najdeme spíše španělsky než anglicky, respektive podrobněji španělsky.
Pozoruhodné je také sledovat život hesel. Tvůrci bojují o jejich vyznění, mnohdy se o světě dozvíte více z diskuse o vzniku hesla než z hesla samotného. Zároveň je Wikipedie jistěže politikum. Když si opět vypomůžu „svými“ Lužickými Srby: lužickosrbští autoři například pravidelně řeší, že v lužickosrbských heslech psaných německy se objevují od německých autorů protisrbské zásahy, které mají ponižovat lužickosrbskou kulturu. Takže je potřeba hesla neustále hlídat a opravovat, což je hodně práce navíc. Doslova interpretační ráj najdete v heslech balkánských národů. Tutéž věc popisuje každý jazyk jinak, mnohdy protichůdně. Ale je vzrušující číst to vedle sebe a hned tak získávat obraz světa ve vší jeho barevnosti. (Třeba i z takové drobnosti, jako jsou hesla o Pelješackém mostě – schválně volím příklad, který ze svých dovolených můžete snadno znát – pochopíte, jaké politikum je tato stavba a jaké pnutí a mindráky způsobuje v Bosně a jak povýšeně o ní referuje naopak Chorvatsko.)
Wikipedie – ačkoli ani ona není jediný pokus o globální či lokální internetovou encyklopedii – zkrátka nabídla kromě svobody a smysluplného způsobu editování hesel vlastně počítačový model organického typu. Skutečný život na síti. V tom je její kouzlo i po čtvrt století jejího života.
00:01
