Padesát let Gustáva Husáka

KOMENTÁŘ

Padesát let Gustáva Husáka
Exprezident Gustav Husák. Foto: Wikimedia Commons, http://kalendarakcii.bratislava.sk/vismo/akce.asp?id_org=700021&id=4789&p1=7765 http://zpravy.idnes.cz/foto.aspx?foto1=BOS2ad273_husak_div.JPG
1
Komentáře
Lukáš Novosad
Sdílet:

Hlavní zprávy

Padesát let Gustáva Husáka

KOMENTÁŘ

V následujícím týdnu – konkrétně ve čtvrtek 29. května – uplyne rovných padesát let od chvíle, kdy byl osmým československým prezidentem zvolen tehdejší generál ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

V následujícím týdnu – konkrétně ve čtvrtek 29. května – uplyne rovných padesát let od chvíle, kdy byl osmým československým prezidentem zvolen tehdejší generální tajemník ÚV KSČ a jeden z tvůrců normalizace Gustáv Husák. Poprvé a naposledy (zahrňme v to i dvoje následující prezidentské volby, v nichž Husák post „obhájil“) v dějinách Československa se tak nejvyšším ústavním představitelem země stal Slovák. Možná i proto se v kdysi populární anketě „Největší Slovák“, jednu dobu jí bylo všude plno, prodral Husák v roce 2019 na sedmé místo. Ostatně je prokletí stále ještě mladého slovenského národa, že mnoho velkých osobností ve svých dějinách doposud nevygeneroval. Husák mezi nimi samozřejmě ční a vzpomínky na něj jsou jistěže jinačí v Čechách a na Moravě a na Slovensku. Leč popořadě.

 

Volba Husáka prezidentem nastala v neobvyklé situaci: když byl pro nemožnost (stáří a nemoc) vykonávat úřad funkce zbaven předešlý prezident Ludvík Svoboda. Kvůli tomuto odvolání byl tehdy dokonce přijat nový ústavní zákon – však je to také jedinkrát v našich dějinách, kdy k něčemu takovému stát sáhl. Ne že by se předtím prezidenti neměnili za dramatických okolností (výměna Beneš/Hácha, Hácha/Beneš, Beneš/Gottwald… a máme i takové, kteří ve funkci zemřeli), ale nikdy to nenastalo v klidné vnitropolitické situaci, kdy státu nic zvenčí nehrozilo a kdy bylo potřebí se prezidenta zbavit ze zdravotních důvodů, protože na úřad prostě nestačil. Jak aktuální téma to může být, si stačí připomenout ve vzpomínce na Joea Bidena.

Traduje se, že Svoboda odstoupit nechtěl, že lpěl na funkci, snad ho ve všem tom marasmu opakujících se infarktů a mozkových příhod nějak držela při životě. Existují ale i výklady, podle nichž Svoboda (zvolený předtím podruhé prezidentem o pouhé dva roky dříve, v roce 1973, v osmasedmdesáti letech) neměl nic proti tomu, aby skončil, jenže ho z funkce „odmítal propustit“ generální tajemník strany Husák. Snad nechtěl zasít do společnosti neklid a stresovat ji nenadálou výměnou; navíc prý na funkci nikdo nebyl připraven. Nu, nakonec se prezidentem stal sám, a znovu tak ve své osobě spojil dvě vysoké funkce, protože šéfem strany zůstal. Byl to návrat do pořádků před okupací roku 1968 – od té doby se vrcholní představitelé země snažili funkce (v trojlístku prezident, premiér a generální tajemník) nekumulovat.

Husákovi bylo v době zvolení prezidentem dvaašedesát, takže ke generačnímu omlazení přece jen došlo. Což je s podivem si připomínat, protože sám patřím k posledním ročníkům, které si Husáka ještě živě pamatují – a pamatují si ho jako unaveného a otravného starce zcela bez šťávy. Ale to už byl jiný Husák, se špatným zdravím a o patnáct let starší – jako prezident končil vlastně ve věku, kdy byl jeho předchůdce naposledy zvolen.

Vidím ty veliké kelímky od jogurtu místo brýlí, za nimiž někde daleko vykukují malá očička, vybavuji si tu mluvu skrze minimálně otvíraná ústa a slyším tu podivnou jeho řeč. Češtinu se zřetelným přízvukem a podivně skládané věty. Byla to jiná českoslovenština, než jakou dnes vládne Andrej Babiš. (Mimochodem, tihle dva vlastně naplňovali či naplňují svým projevem obsah onoho zvláštního pojmu „českoslovenština“, který byl vymyšlen jako konstrukt při vzniku republiky, aby byli ve státě upozaděni Němci. Reálně či lingvisticky šlo samozřejmě o nesmysl, byla to pragmatická umělotina. Ale měla-li by vypadat tak, jak ji prezentoval Husák a jak ji prezentuje Babiš, musíme dodat, že by nešlo o pěkný jazyk.)

Jako prezident Husák nakonec skončil tak, jak začal: znovu za výjimečných okolností. Sejmula ho sametová revoluce a na úřad abdikoval – aby následně komunistický parlament zvolil prezidentem, jak říká Cimrman, „svého oblíbeného disidenta“ Václava Havla. (V mladistvých třiapadesáti letech, to byl zářivý skok z tehdejší vládní gerontokracie o generaci níž.) Husák je samozřejmě člověk veliké politické kariéry, několika nečekaných zvratů, minimálně dvou velkých vzestupů a dvou velkých pádů. Jak jsme si připomněli, už jen právě jeho prezidentská éra je rámována nestandardními faktory. Ale nehledě na ně: volba prezidentem byla – vzhledem k tomu, jak výsostně a de facto královsky je tento úřad českou a snad i slovenskou společností pojímán – bezesporu jeho kariérním vrcholem.

 

×

Podobné články