Technologie, multiplikátor moci
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Stárnutí má svoje výhody. Například člověka přivádí k tomu, aby nacházel vzory a inspirace ve zdrojích dříve nečekaných. Tím se dostávám k Mikeu Tysonovi, plus ...
Íránská vláda začala na ulicích instalovat kamery, s jejichž pomocí chce odhalovat ženy nenosící šátek. Od loňských nepokojů totiž zejména ve velkých městech přibylo žen, které už onen posvátný hadr na hlavě nechtějí strpět a které dávají svojí odkrytou hlavou najevo nesouhlas s režimem. A to je něco, co každý správný autoritář nesnáší až do morku kostí: viditelný nesouhlas.
Kombinace raně středověkého náboženského dogmatu se zcela moderní technologií, navíc téměř jistě dovezenou z „nevěřících“ států, jako je Čína, působí bizarně, ostatně jako celá struktura islámské republiky Írán. Nedá se ale říci, že bychom vůči podobným hrozbám byli imunní. Technologie působí jako multiplikátor moci: pokud předtím někdo dokázal udělat X, s její pomocí dokáže 2X nebo snad 3X.
V počáteční fázi digitalizace světa stála výhoda na straně jednotlivců, kteří si technologické výdobytky osvojili rychleji než těžkopádná státní byrokracie, a tak vůči státu posílili svoje schopnosti. Nyní ale stát původní náskok jednotlivců dohnal, a tím pádem začíná onen multiplikátor moci působit v jeho prospěch. Právě kvůli rozsáhlému nasazení technologie se stáváme vůči státu bezbrannější, průhlednější, snadněji „prověřitelní“ a případně i „odstíhatelní“. Při dnešním přemnožení regulací a zákonů totiž patrně neexistuje člověk, který by – vědomě či z nedbalosti – neporušil aspoň jednu svoji úřední povinnost.
Hezký příklad, ne tak drastický jako ten íránský, ale zato náš: finanční úřady České republiky využívají data z policejních kamer na dálnicích k tomu, aby při daňovém řízení ověřovaly údaje v knize jízd. Státní zvůle má široký rozsah, od brutality až po absurditu, a celý koncept „knihy jízd“ je podivným přežitkem z 20. století. Moderní daňový systém by měl dvojí použití firemních aut řešit nějak jednodušeji, bez hypertrofovaného papírování, nejspíš paušálem. Ale ne; a jelikož, podobně jako v Íránu povinný hidžáb, i u nás přežívá v zákoně zastaralá kniha jízd, využívají příslušné státní orgány v Teheránu i v Praze technologické možnosti, jak příslušnou absurditu vynucovat po řadovém občanovi. U nás to má tedy blíže k frašce, v Íránu je to tragédie. Ale základní princip je ten samý: pokud má stát možnost proti občanovi něco použít, dříve nebo později to zkusí. Na benevolenci držitelů úřední moci se nedá spolehnout; přinejlepším (nebo přinejhorším?) je taková benevolence selektivní, kdy se Petrovi tiše toleruje něco, co by Pavel odskákal v plném rozsahu.
Moderní koncept občanských práv vznikl jako reakce na staleté zneužívání lidí ze strany aristokracie, totalitních stran, vojenských diktátorů a dalších mocipánů. V demokratických právních státech se celá struktura osvědčila, vyžaduje ale poměrně nutně další doplnění. Nové technologie totiž otevírají i demokratickým státům další možnosti, jak sledovat, šikanovat a možná i terorizovat svoje obyvatele na základě hromadného sběru dat. Právě proto, že stát už má dost velkou moc sám o sobě, neměl by ještě v neomezeném rozsahu disponovat jejími technologickými multiplikátory. Jinak je představitelná i budoucí dystopie, ve které vás chytrá toaleta automaticky udá na policii za nadměrnou produkci skleníkových plynů z vaší zadnice a chytré bankovnictví vám vzápětí automaticky strhne tučnou pokutu z konta.
NOVINKY OD TESLY
ROZHOVOR O DIGITALIZACI
MODERNÍ SBĚR HUB