Rezignovali Češi na eleganci? O oděvním hajdaláctví a teroru letních legín

Nápad na tento Salon vznikl při návštěvě Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kde právě skončila výstava nazvaná Kde ty všechny kytky jsou. Šlo v ní o historii látek, těch barevných závojů, plných různých ornamentů, vzorů, tvarů – a kytek, do kterých se lidé, především ženy, více či méně zahalovali, přičemž se snažili, aby se nejen do něčeho zahalili, a aby tedy nebyli nazí a nebyla jim zima, což jsou dva důležité důvody oblečení, ale aby jim to také slušelo, aby je to povyšovalo, aby je to činilo nějakým způsobem krásnějšími – a k tomu jim sloužily ty látky, ty barvy, ty vzory… Ta výstava byla poučná a zároveň nostalgická – to už je v tom názvu. Kde ty všechny kytky jsou, kam zmizely, kdo je odnesl, kteří voli je vypili…?

Na to lze odpovědět: Inu, časy se mění, každá doba má nějaké oblékání, teď se zkrátka oblékáme jinak. Většina lidí chodí v tričkách, k tomu nějakou mikinu, ženy legíny, muži šortky po kolena, hlavně aby to bylo pohodlné a lehce se to natáhlo. Proč ne? Ale stejně to člověku nedá a ptá se, co se to s lidmi stalo, že tak rezignovali na představu, že oblečení s nimi může udělat také něco zvláštního, že je může zvednout výš, že je může zkrášlit – a tím také zkrášlit okolí. Čím to je, že lidé zapomněli na eleganci, že by se v elegantních látkách možná ani necítili dobře? Nebo se mi to jen zdá, protože přece něco takového, jako je vkus, je zcela subjektivní a nějaký nátlak nebo doporučení, co by měl člověk nosit, je nepřípustný, protože nejpozději od konce 60. let se ostatně prosadila zásada, že se může nosit všechno, všude a vždycky. A to je pak ta pravá pestrost. Ale copak se lidé nyní oblékají pestře?

Tak prosím vás, jak je to s tím oblékáním? Líbí se vám to, v čem lidé chodí?

Koenigsmarková: Na to asi není lehká odpověď. Lidé se oblékají různě. Je to dost individuální. Ale je pravda, že špatně nebo nevkusně oblečených lidí není málo. A zvláště v létě je to víc vidět. Muži kalhoty ke kolenům, ženy legíny… Těžko říct, jestli je to móda, nebo spíš naprostá rezignace na ni. Jisté je, že to vidíme všude okolo. My v Uměleckoprůmyslovém museu máme jako jeden z úkolů kultivaci lidí ke vkusu, k hodnotám, ke kvalitním materiálům… K tomu byla i ta výstava, o které jste mluvil, ono se to týká věcí, které vlastně zmizely v devadesátých letech…

Co myslíte, že zmizelo?

Koenigsmarková: Zmizela touha po kvalitním oblékání, po všednodenním kvalitním oblékání. Zmizel i návyk, který byl spojený s vybíráním kvalitních látek, z kterých se pak něco pěkného vytvořilo. Na to jsme víceméně rezignovali.

Není to zvláštní, že devadesátá léta, která přece přinesla svobodu, měla za následek, jak říkáte, likvidaci vkusu? Není to paradox?

Koenigsmarková: Je to paradox, ale to se v historii stává. Svoboda nic nezaručuje. Natož vkus.

Celá audio a video verze zde.

Zkrácená verze na YouTube zde.

Celý Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.