Démonizace nepřátel vede také k útokům na Židy
ÚHEL POHLEDU
ÚHEL POHLEDU
LÍDR MOTORISTŮ
S komunisty nikdy, jen pokud by nezbývala jiná možnost, jak zastavit „progresivisty“ – pak klidně i s Marťany, uvedl v pořadu Echo Prime Pavla Štrunce ...
Když zavraždili pana Kirka, měla jsem rozepsaný text o tom, že v posledních týdnech došlo k nápadnému nárůstu útoků na Židy, včetně těch násilných. Nabízím svodku.
Dva Izraelci skončili v nemocnici se zlomeným nosem a na šití hlavy poté, co je v nizozemském rekreačním parku napadla lůza řvoucí Free Palestine. V Benátkách tři agresoři poplivali těhotnou židovskou ženu a jejího manžela, pak na ně poštvali velkého psa. V Montrealu byl mladý židovský muž zbit před očima svých malých dětí. Ve Španělsku nechal padesát židovských dětí z letadla vyvést sám kapitán jejich letu a jejich učitelku zatknout, neboť na palubě zpívaly hebrejsky. Synagoga v Melbourne se stala terčem žhářského útoku, zatímco uvnitř bylo dvacet lidí. V Londýně někdo oblepil nemocnici letáky s nápisy Sionismus je jed.
V porovnání s tím se tuzemský příspěvek – opakovaně vandalizovaný obchod s judaiky na pražských Vinohradech, jehož autor cítil potřebu vyjádřit se ke světovému dění (nasprejoval tam „fašisti“ a „holokaust“) – jeví trochu nanicovatým, nedomrlým, jaksi začátečnickým pokusem. Ale pokud by policie nekonala, je šance, že by to postupně dotáhl k nějakému onačejšímu mistrovství.
Opakování není vždy matka moudrosti, jak dokládá právě naprosto šílená Kirkova smrt; pokud narcistní, manipulativní, nebo jen hloupí opinion makeři opakovaně, den za dnem, rok za rokem démonizují lidi s jiným politickým názorem, výsledkem není moudrost, není to více tolerance a porozumění, ale aktivizace psychopatů. To, že pak domnělého „fašistického nepřítele a hejtra marginalizovaných skupin“ odstřelí. Zároveň to u lidí, kteří o něm předtím nic neslyšeli, navodí dojem, že si za to mohl sám.
Kolik takových amatérských politologů z gauče si skutečně pustilo Kirkovy názorové výměny se studenty na půdě naprosto toxických, otevřeně hostilních kampusů? Debaty to nebyly, studenti často tzv. prestižních vysokých škol nebyli schopni formulovat myšlenky, což je pochopitelné, neboť k formulaci myšlenky je třeba nejprve si také něco samostatně myslet. To se nedělo prakticky nikdy. Kirk upozorňoval na existenci objektivní reality a na vnitřní rozpory progresivistického souboru přesvědčení. V devíti případech z deseti prestižní studenti na Kirka jen poštěkávali několik prázdných frází, často pro jistotu zarouškováni či zaarafatkováni, čímž nevědomky podtrhli to, čím jsou: lidmi bez tváře, takže bez individuality, což bylo dost legrační vzhledem k tomu, jak vehementně mávali prapory různých individuálních práv. Lidé bez tváře jsou dav, dav má tendenci být nebezpečný i v méně vyhrocených situacích. Už jen vylézt před tu navoněnou bídu vyžadovalo obrovskou dávku odvahy. Kirk byl statečný muž.
Stokrát opakovaná lež se stává pravdou v případě Izraele a „genocidy v Gaze“, pro kterou sice také nelze nalézt důkaz ve světě objektivní reality (tu netvoří ani teroristická propaganda, ani smrt velkého množství lidí – tragická válečná realita neznamená úmysl vyhubit etnikum), ale koho už zajímá objektivní realita. Kirka zajímala. Sionismus a jeho různé deriváty se staly zástupným pojmem pro antisemitismus. Amnesty International dokonce přeformulovala mezinárodní definici genocidy tak, aby oslabila Izrael. Kirk byl posmrtně protažen bahnem také za svou podporu Izraele, protože dokázal udržet rozlišení oběti a pachatele. Vyjadřování soustrasti rodině či účasti na pietách na sociálních sítích analogicky často vedlo k tomu, že lidé byli označeni za „sionisty“, což má být dnes tedy už zase hanlivé. Svodka výsledků:
O minulém víkendu byly v Británii zveřejněny výsledky šetření k antisemitismu, z něhož vyšlo najevo, že se počet Britů, kteří se přiznali k nenávisti k Židům, od roku 2021 zdvojnásobil. Respondenti měli reagovat na různá prohlášení, například zda „Izraeli projde všechno, protože má mediální moc“, případně zda „se dá židovským obchodním partnerům věřit stejně jako Britům“. Pětina lidí souhlasila nejméně se čtyřmi tvrzeními z dvanácti.