Zatykače, které dnes Mezinárodní trestní soud (ICC) vydal na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a na bývalého ministra obrany Joava Galanta, nejsou ...
Černá díra na peníze. Tak se dlouhodobě mluví o českém zdravotnictví. Tečou do něj stále větší prostředky, ale bez efektu, protože celý systém je dlouhodobě neudržitelný. A bohužel se ukazuje, jakou černou dírou je i české školství. Všechny problémy, které ho trápí, jsou na širší debatu. Podívejme se na ten, který souvisí s bobtnáním státu kvůli nabírání stále více lidí pro něj pracujících. Protože nejvíce státních zaměstnanců teď pracuje právě pro školství, což bude pro stát brzy neufinancovatelné. A co především, nabírání dalších a dalších pedagogů i nepedagogů, a tím pádem růst nákladů nevedly a nevedou k vyšší kvalitě.
Národní rozpočtová rada nedávno trefně poukázala na to, že počet lidí zaměstnaných v regionálním školství se od roku 2015 navýšil zhruba o 70 tisíc. Podle podrobnějších čísel z nedávné studie jich je aktuálně zhruba 270 tisíc.
Rada dodává, že bez dramatičtějšího růstu daní je toto tempo neufinancovatelné. A zároveň varuje před celkovým nárůstem počtu státních zaměstnanců, který je nutné snížit. To vláda slibovala v programovém prohlášení, dokonce v jeho aktualizované podobě z března minulého roku. Tvrdila, že zeštíhlování státní správy je priorita. „Stát nesnižuje náročnost svých agend, takže se nesnižuje počet míst placených ze státního rozpočtu,“ konstatuje ale rada.
Čísla z posledního státního závěrečného účtu ukazují, že loni vzrostl počet státních zaměstnanců téměř o sedm tisíc. Za poslední tři roky jde celkově o dvacetitisícový nárůst; znamená to, že aktuálně pracuje pro stát přes 485 tisíc lidí. Ti všichni jsou placeni přímo ze státního rozpočtu a loni šlo na jejich platy dohromady 258 miliard korun. To je částka, která se rovná téměř dvanácti procentům všech rozpočtových výdajů a 3,5 procenta HDP.
A co nás čeká dál, v příštím – volebním – roce? Počet lidí pracujících v eráru vzroste o dalších zhruba 1200. A s tím porostou výdaje na jejich platy o více než 11 miliard korun. Tak to alespoň stojí v návrhu státního rozpočtu. Takže peníze na platy se opět našly, aniž by počty zaměstnanců klesly.
Tento týden proběhla médii zpráva, že objem prostředků na platy by se mohl od ledna zvýšit dokonce o osm procent, v absolutním vyjádření by šlo tedy až o 24 miliard korun navíc. To prý ministr financí Zbyněk Stanjura slíbil odborům, ačkoliv vyjednávání určitě nejsou u konce. A to by znamenalo, že růst ve státní sféře by mohl být dokonce vyšší než růst v soukromém sektoru. V srpnu přitom Stanjura tvrdil, že se to nestane. Miroslav Kalousek si nedávno povzdychl, kde že je ten štíhlý a efektivní stát. „Každému z nich to navýšení přeji, přál bych jim klidně i víc. Ale to by jich muselo ubývat. Jenže ono jich každým rokem přibývá. Soukromý sektor na to jen zírá, on by takhle ‚hospodařit‘ nemohl. Ale platit to musí. Štíhlý a efektivní stát? Kdo ho sliboval?“ tázal se.
A teď zpět ke slibovanému školství. Ministerstvo školství by příští rok mělo hospodařit s rozpočtem přes 271 miliard korun, meziročně jde o 15,6 miliardy navíc. Jenže už nikdo příliš nezkoumá a nevyhodnocuje, jestli další výdaje a další lidé něco reálně zlepšují, nebo jde o bezúčelně vynaložené náklady. A můžeme mít oprávněně obavy, že B je správně.
Jak nedávno glosovala vládní ekonomka Helena Horská, peníze, nebo dokonce více peněz nejsou zárukou úspěchu. A odkázala na srovnání se sousedními Poláky.
„Polsko po roce 1999 zreformovalo stupně školství, a zásluhou tohoto se už v letech 2000 až 2009 v PISA hodnocení výsledků polského školství výrazně zlepšilo. Přitom od roku 2003 personální náklady polského školství v procentech HDP nejprve prudce, poté pozvolna klesaly na současný EU průměr 3 procenta. Česko se přereformovalo k opaku: k nárůstu personálních nákladů nad průměr EU. A celkové výdaje do vzdělání se v Polsku pohybují okolo 5 procent HDP – podobně jako v Česku. Zásluhou vnitřních, strukturálních změn a organizace se kvalita polského školství zvýšila,“ srovnala přístup Horská.
Docela zajímavá data přinesl nedávno i Český statistický úřad. Počet učitelů na základních školách nám roste rychleji než počet žáků. Za posledních pět let jich na prvním a druhém stupni přibylo 6,3 procenta, zatímco počet jejich učitelů narostl o 16,5 procenta. To znamená z asi 64 300 učitelů přepočtených na plně zaměstnané ze září 2018 na asi 75 tisíc v září 2023. A co je obzvlášť alarmující, ještě rychlejším tempem na základkách přibývá asistentů pedagoga. Za posledních pět let se jejich počet zvýšil o zhruba sedm tisíc na necelých 18 400.
Je namístě se ptát, jestli vyšší výdaje právě kvůli nabírání asistentů pedagoga v souvislosti s inkluzí byly účelově vynaložené náklady, které české školství a vzdělávání zkvalitnily. Ačkoli příznivci inkluzivních opatření souhlasit nebudou, odpověď známe.
AKTUALIZOVÁNO
00:02
