Voliči zklamaní z vládnutí. Může být řešením volební turistika?

Obecní a zastupitelské úřady ve čtvrtek začaly vydávat voličské průkazy těm, kteří nebudou moci volit v místě svého bydliště. O vydání průkazu skrze Portál občana do 18. září požádalo přes 45 300 lidí, jak sdělil pro Echo24 šéf komunikace ministerstva vnitra Miroslav Jašurek. Sehraje roli i volební turistika? Co se kandidátů týče, řada z nich neváhala vzít útokem „nedomovský“ kraj.

Žádat o voličský průkaz přes Portál občana je novinkou, kterou šlo poprvé využít v prezidentských volbách v roce 2023. Srovnání s minulými sněmovními volbami, co se tohoto konkrétního způsobu žádosti týče, tedy chybí. Běžnějším způsobem je podat žádost na obecním či městském úřadu – případně úřadu městské části či obvodu –, kde má volič trvalý pobyt. Jednotná evidence, kolik voličů odvolilo mimo své trvalé bydliště, není státními orgány – například Českým statistickým úřadem (ČSÚ) či rezortem vnitra – vedena.

„V zápisech z okrskových volebních komisí pro ČSÚ se počet odevzdaných voličských průkazů neuvádí. Český statistický úřad dopředu nezná ani počet voličů v seznamech. Ten se dozvíme až po skončení voleb,“ uvedl mluvčí ČSÚ Jan Cieslar. Lze se logicky tázat jednotlivých obecních úřadů, kolik průkazů v lokalitě vydaly. ČR má přes 6 tisíc obcí či měst, nicméně taková analýza – pracná, byť ne nemožná – by měla smysl až ve chvíli, kdy bude ukončeno období, ve kterém lze o průkazy žádat. To se ještě nestalo, neboť písemně či online (mimo Portál občana může být nápomocná i datová schránka) mohou lidé o průkaz požádat do pátku 26. září. Pokud o dokument chcete žádat osobně, máte dokonce čas až do 1. října.

Zpříjemnit si volební akt

O průkaz žádají zejména občané, kteří plánují strávit první říjnový víkend mimo svou domovskou obec – typicky například lidé z větších měst, kteří na víkend vyrážejí na chatu. Na individuálních příkladech lze ovšem dokládat i tzv. volební turistiku, fenomén na první pohled ne až tolik zřejmý – a to pravděpodobně i s ohledem na chybějící evidenci.

Turistika může být dána vícero důvody, například i snahou o to si volební akt zpestřit. „Požádali jsme si s partnerkou elektronicky o voličský průkaz a volit budeme v Praze, kde si chceme zvolit zajímavou volební místnost v důstojné budově či instituci. Zvažujeme Akademii Věd v centru Prahy,“ řekl pro Echo24 David Fejgl, který má trvalé bydliště v Libereckém kraji, byť mezi hlavním městem a Libercem pendluje kvůli práci.

David ale přidává i další motiv: „Nechtěným, ale vítaným, bonusem je i možnost volit jiné kandidáty, neboť oba subjekty, které jsem zvažoval, v mém obvodě nabízí buď pro mě zcela neznámé kandidáty včetně pozic lídrů, nebo v případě Starostů osoby, kterým nechci dát svůj hlas, jelikož jejich dosavadní působení v kraji ve mně nebudí důvěru, leč na celostátní úrovni je to partaj, kterou jsem ochoten zvažovat.“ V Libereckém kraji totiž Starostové s velkým „s“ dlouhodobě působí v podobě regionálního subjektu Starostů pro Liberecký kraj (SLK), které je úzce spjaté s celostátním hnutím STAN.

Jak širokým jevem může být nelibost s kandidáty strany v domovském kraji, byť chci onu stranu podpořit jako celek, před říjnovými volbami? Zcela marginálním zjevně ne, jak vyplynulo i z dalších odpovědí některých Čechů, kteří si zažádali o voličský průkaz a sdíleli svůj příběh s redakcí Echo24. „Z letošních kandidátek nejsu vůbec nadšenej, je to obecně řečeno bída. A hodnotíme to tak i v mém okolí. Abych si to rozhodování alespoň o fous ulehčil, když mi ho neulehčily jednotlivé strany, rozhodl jsem se požádat si o průkaz. Volit budu buď v Praze, nebo ve Středočeském kraji. Bude to určitě někdo z bývalé pětikoalice. Programově tam zrovna zázračné rozdíly nevidím, tak jsem chtěl zvolit podle lidí,“ uvedl svůj příběh pro Echo24 Michal, původem z Jihomoravského kraje, který se politikou v rámci svého politologického vzdělání úzce zabývá a který si přál z těchto důvodů zůstat v anonymitě, byť redakce celé jeho jméno zná.

Cesta pro zklamané?

V teoretické rovině jde vlastně o jakési „kroužkování na druhou“. Občan může nejen vyzdvihnout až čtyřmi preferenčními hlasy své oblíbence v rámci kraje, ale může de facto i volit nohama, změnit volební kraj a vyslat do popředí kandidáta, který mu je svými postoji nejbližší. Logicky lze předpokládat, že více názorových rozdílů bude panovat mezi kandidáty koalic – například Spolu (ODS, KDU-ČSL a TOP 09), jejichž politici se netají tím, že mají na některé záležitosti rozdílné pohledy, namátkou třeba přijetí eura –, byť podobně „štípnutá“ mohou být i křídla, tedy frakce v politologickém pojetí, v jednotlivých stranách.

A jak také vyplynulo z odpovědí volebních turistů, se kterými autor textu hovořil (pochopitelně jen zlomek všech, kteří plánují volební turismus, což je navíc jen podmnožina všech lidí, kteří si zažádali o voličský průkaz), zpravidla jde o voliče vládních stran, kteří nechtějí ve volbách podpořit současnou opozici, ale zároveň jsou rozčarováni výkonem „jejich“ subjektů u moci.

Pro ilustraci – byť je to patrné i z předešlého – třetí výpověď od Tomáše, voliče koalice Spolu. „Vnímám, že v těchto volbách jde o směřování naší země, tedy nechci a ani nebudu volit hnutí ANO, SPD a další mimoparlamentní subjekty, nicméně kandidátní listina v Praze mě vůbec nezaujala, neboť lídryni koalice Spolu v Praze, ministryni obrany Janu Černochovou (ODS), si spojuji především s častými konflikty mezi ní a náčelníkem generálního štábu Karlem Řehkou. Nijak zvlášť mě neoslovila ani v kontaktní kampani,“ uvedl pro Echo24 Tomáš, který si – vzhledem k tomu, že profesně působí ve veřejném sektoru – přál taktéž zůstat v anonymitě. Vyrazí tak dle svých slov do jižních Čech, se kterými nemá nic společného, co se bydliště či práce týče, kde bude volit některého z mladých kandidátů subjektu.

Anekdotické případy

Autor textu, vědom si toho, že z pověstných anekdotických případů nelze usuzovat celek, pro zasazení celého fenoménu do širšího kontextu oslovil dva odborníky. Politologové Lukáš Valeš ze Západočeské univerzity v Plzni a Josef Mlejnek z Univerzity Karlovy v Praze nepředpokládají, že by volební turistika mohla v říjnovém klání sehrát významnější roli.

„Takoví nadšenci se mohou najít. Ale vzhledem k tomu, jak špatné reputaci se čeští politici – a dodávám, že oprávněně – těší, tak si nedokážu představit více lidí než řádově desítky, kteří by s voličským průkazem vyrazili na své náklady za konkrétním favoritem,“ míní Valeš. „Myslím si, že taková to motivace je minimální,“ uvedl shodně Mlejnek, který se domnívá, že žádosti o voličský průkaz, kromě rekreantů, pochází také z velké části od lidí, kteří bydlí v hlavním či jiném velkém městě, ale pořád mají trvalé bydliště někde na venkově, odkud pochází.

Volební turismus Valeš vnímá především u samotných kandidátů, kteří vzali útokem jiný kraj než ten svůj. „Typicky se tam kdysi dávno narodili, ale pak už tam dávno nežijí. Jako příklad si vezměme Petra Macinku (Motoristé) v Břeclavi, respektive v Jihomoravském kraji, stejně tak Miroslav Ševčík (SPD) zde,“ sdělil politolog. Podle Valeše je to dáno tím, že se politika poměrně silně personifikuje a hodně záleží, kdo danou kandidátní listinu v konkrétním kraji vede. „Chcete tam mít silnou kandidátku. Lídra může, ale také nemusí, vygenerovat daný kraj. Vrcholové vedení má dnes větší slovo – i vzhledem k tomu, že strany mají stále méně a méně členů – než regiony, jak tomu bylo kdysi a Praha rozhodnutí jen stvrdila. Šachování s kandidáty ilustrujme třeba na Janě Bobošíkové, původem z Prahy, která vede kandidátku Stačilo! ve Středočeském kraji,“ doplnil odborník.

V minulých sněmovních volbách byl příklad volební turistiky kandidátů souboj tehdejšího lídra Pirátů Ivana Bartoše s šéfem ANO Andrejem Babišem v Ústeckém kraji. „Po ústeckém období vsadil Babiš, který bydlí v Průhonicích u Prahy, které patří do středních Čech, na další kraj, kde je zcela jedno, koho by tam ANO nasadilo, protože tam stejně vyhraje,“ okomentoval Valeš s dovětkem, že „Moravskoslezský kraj je krajem premiérů“. V roce 1990 zde slavně kandidoval za Občanské fórum Václav Klaus, pozdější premiér a prezident země. A tak může mít i symbolický význam.

Podle Mlejnka jde o čistě pragmatické hledisko. „Je to lidnatý kraj, kde se rozděluje hodně mandátů. Když si vezmete tu silnou čtyřku, tedy Praha, střední Čechy, Moravskoslezský a Jihomoravský kraj, to jsou ty jediné, kde se rozděluje přes 20 mandátů. De facto tedy téměř polovina Sněmovny,“ uvedl Mlejnek s tím, že ze 4 zmíněných má předseda ANO největší šanci právě zde a že Babiš nechce opakovat stejnou chybu, jako když si vybral Ústecký kraj, za který není takový zisk sněmovních křesel.