Potíže s publikem

KOMENTÁŘ

Potíže s publikem
Česká reprezentace se dostala do konfliktu s vlastními fanoušky. Ilustrační snímek Foto: Česká fotbalová reprezentace
2
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Potíže s publikem

KOMENTÁŘ

Český fotbal zažívá jakousi komunikační krizi. Její průběh je v něčem příznačný, není to jenom fotbalová věc, fotbal je vzrušující tím, že se v něm dá vidět ...

00:05

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Český fotbal zažívá jakousi komunikační krizi. Její průběh je v něčem příznačný, není to jenom fotbalová věc, fotbal je vzrušující tím, že se v něm dá vidět jakási zhuštěná, a když se zadaří, tak strhující metafora života, platí to i v tomhle ohledu. Česká reprezentace se dostala do konfliktu s vlastními fanoušky. Měla sérii hodně špatných utkání, nejenom výsledkově, ale i projevem, snad i duchem. Završily ji prohra na Faerských ostrovech, po níž byl odvolán trenér Ivan Hašek, a přípravné utkání se San Marinem, podle žebříčku FIFA nejhorším týmem Evropy, který Češi zdolali 1:0, dalo by se říct se štěstím.

 

V pondělí došlo, značně nadneseně řečeno, k jakési nápravě. V závěrečném utkání kvalifikace na mistrovství světa porazila česká reprezentace 6:0 Gibraltar, třetí nejhorší tým v Evropě. Po utkání ale fotbalisté nešli na obvyklou děkovačku na místo, kde stálo jádro fanoušků, mimo jiné členové skupiny, která se zasazuje o vášnivější vztah zdejších fandů k národnímu týmu. Za mužstvo přišli jen kapitán Tomáš Souček a dlouholetý reprezentant Vladimír Coufal a řekli, že tým nedorazí, protože necítil s fanoušky jednotu. Narážel tím zřejmě na skandovaný pokřik Bojujte za Česko, jímž lidé dávali najevo, že výkony reprezentace poslední dobou neodpovídají představě hráčů, kteří se nasazují za svou zemi. Fanoušci byli naštvaní a uražení, stejně jako komentátoři, stejně jako fotbalový svaz, který hráčům za utkání sebral prémie a Součka na jedno utkání suspendoval jako kapitána. Myslím, že to bylo rozhodnutí adekvátní situaci, bylo absurdní a neuctivé „vychovávat“ na hřišti fanoušky, kteří po mizerii poslední doby na stadion přišli, rozhodně to působilo jako chování primadon.

V jednom ohledu bych se ale hráčů zastal, nebo pro ně spíš projevil jisté porozumění. Každý, kdo pravidelně vystupuje před publikem a potřebuje ho, řekne, že svoje diváky miluje. Ten vztah ale bývá složitější. Fotbalové fanouškovství je jev daleko starší než technologické vymoženosti dneška, je součástí nějaké tradice. Ale i ten tradiční jev podléhá nějaké modernizaci, která nemusí být vždycky šťastná pro objekt fandění, nebo jak to říct. Někdejší reprezentanti, kteří chování svých nástupců právem kritizují, hráli v jiném světě. Před lety možná slyšeli pískot na hřišti, možná se jim doneslo, o čem se bavili fanoušci v hospodě, možná si v novinách přečetli nelichotivý referát o svém výkonu. Fanouškovskou nepřízeň ale dnes někteří lidé zažívají jaksi kontinuálně a všude, v reálném čase se jim zobrazuje na mobilním telefonu, může se tak zdát ještě masovější, než je (a že třeba je), a je dál šířena médii, z nichž některá nemají kapacitu na víc než na replikování toho, co se napsalo na sociální sítě. Na základě nejhorších projevů si mohou utvářet obraz fanoušků jako takových. V reálném čase mohou také vnímat, jak rychle se přízeň může změnit v nepřízeň, jak majetnické a vyčerpávající soudobé fanouškovství může být. Za lidmi, kteří přijdou na stadion, mohou vidět výkřiky, které postoval třeba někdo jiný. Ten zážitek hromadné, nebo dokonce masové nepřízně může být docela zničující, denně jsou v té situaci lidé méně známí než fotbaloví reprezentanti a v reakci na ni také jednají zkratkovitě (což jim přinese další vlnu odsudků). Dnešní profesionál by tohle všechno měl zvládnout. Laťka profesionality je ale v tomhle ohledu výš, než bývala.

 

×

Podobné články