OSVČ vs. zaměstnanci: živnost se v posledních letech výrazně prodražuje, nejistoty zůstávají

V Česku se opět rozvířila tradiční debata o zdanění OSVČ oproti zaměstnancům. Návrhy na „narovnání“ odvodů pak vždy vyvolávají debaty, zda jsou na tom z hlediska práv a povinností živnostníci skutečně výrazně hůř než zaměstnanci. Při bližším pohledu je přitom zřejmé, že rozdílů lze najít celou řadu.

Odvody živnostníků, a to zejména těch drobných, v posledních letech rekordně narůstají a dál porostou kvůli změnám ve vládním konsolidačním balíčku. Z pohledu podnikatelů zůstává podstatným argumentem to, že se podnikání postupně prodražuje, zatímco všechny nejistoty a rizika zůstávají.

Nyní s návrhem na další změny v danění OSVČ přišla studie agentury PAQ Research a Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (RILSA). Podle autorů by k férovějšímu a efektivnějšímu daňovému systému přispělo realističtější nastavení výdajových paušálů, omezení paušální daně i změny ve vyměřovacích základech. Zmírnila by se regrese mezi jednotlivými OSVČ, zmenšil rozdíl ve zdanění živnostníků a zaměstnanců a omezil švarcsystém. Stát by tak na pojistném mohl vybrat navíc zhruba 25 miliard korun ročně, uvedl autorský. Podle autorů reforma není trestem pro živnostníky, ale krokem k narovnání pravidel pro různé typy práce. Podle nich by také změna měla jít zejména směrem vyššího zdanění pro vysokopříjmové OSVČ typicky z kancelářských profesí, naopak by podle nich vznikl prostor nízkopříjmovým živnostníkům odvody mírně snížit.

A tak zatímco odvody v posledních letech rostou a objevují se další návrhy na změny v danění, jeden z hlavních argumentů podnikatelů vůči „srovnávání“ zaměstnanců s živnostníky zůstává. Zatímco zaměstnanci jsou v řadě ohledů „opečovávaní“ zákoníkem práce a dalšími předpisy, s podnikáním se pojí celá řada rizik a nejistot.

Zaměstnanci jsou kupříkladu chránění zákoníkem práce, při úrazu či nemoci mají právo na odškodnění, sociální dávky, dovolenou či nemocenskou (na níž mají živnostníci nárok až od patnáctého dne nemoci a musí si na ni zvlášť připlácet). Složitější postup čeká živnostníky například i v otázce peněžního příspěvku v mateřství. Na ten mají podnikatelé nárok jen za připlacené nemocenské pojištění, splňovat však musí i další, přísnější podmínky než zaměstnanec, účastnit se pojištění alespoň zhruba 6 měsíců v posledním roce a zároveň 9 měsíců během posledních dvou let přede dnem nástupu na mateřskou. Mezi dalšími pak živnostník nemá zaručenou minimální mzdu, zaměstnanci oproti nim mají například omezenou odpovědnost za škody.

Podobně jsou pak zaměstnanci krytí například v otázce maximální délky pracovní doby, dostávají příplatky za přesčasy, práci o víkendech, svátcích, mají zákonem chráněný určitý výplatní termín. Výhodou zaměstnanců je pak také třeba menší administrativní zátěž, živnostník se musí o vyřizování daní, odvodů či dalších záležitostí starat sám, případně platit odborníkovi za vyřízení. Zaměstnanec „přenáší“ odpovědnost na zaměstnavatele.

Odvody živnostníkům narůstají dlouhodobě, zatímco v předchozích letech se však růst „načítal“ spíše po nižších stokorunách ročně, nyní už nabral tempo po tisícovkách. Při porovnání minimálních záloh zdravotního a sociálního pojištění OSVČ před deseti lety a nyní lze mluvit o rozdílu čtyř tisíc měsíčně a tedy desítek tisíc ročně.

Stojí za tím opatření zavedená vládním konsolidačním balíčkem. V letech 2024 až 2026 vzrůstá postupně minimální vyměřovací základ pojistného na sociální pojištění OSVČ z 25 procent na 40 procent průměrné mzdy, tj. o pět procentních bodů ročně, čímž se přiblíží minimální vyměřovací základ na úroveň minimální mzdy. Zároveň mají platit OSVČ pojistné nejméně z 55 procent namísto původních 50 procent základu daně.