Proč je nejprodávanější trvalkou olezlá tráva pěchava

Marketing proniká i do zahradnického světa a síla značky může nad kvalitou zvítězit i v docela nečekaných kláních. Ve světě běžné spotřeby nás to nepřekvapí a jsme více či méně odolní díky každodennímu tréninku. Nejspíš každý z nás je někdy nucen podlehnout a koupí prakticky prázdný obal s modifikovaným škrobem ochucený neznámou sloučeninou v ceně oběda s polévkou i moučníkem. Svět procesovaných průmyslových potravin je takových pastiček plný a ocitají se někdy zcela nekontrolovaně v našem košíku, případně nás čekají doma na lince coby neočekávaný dar. Tyto nehody se stávají.

U rostlin je tento dýchánek poněkud neočekávaný, protože se tak nějak obecně má za to, že mají geneticky dané růst a zachovávat potomstvo. Předpokládáme tedy, že se budou snažit přežít ponejvíce samy a jejich vedlejším produktem je ta krása, z které se těšíme zase my. Bohužel kultura kazítek dorazila i do této branže a soustava šlechtitelských i pěstitelských cílů může směřovat i k poměrně rychlému zániku rostliny.

Poměrně dost to souzní s očekáváním zákazníků, a tak u vánoční hvězdy nedoufá snad nikdo v opěstování keře velikosti bezinky a u velikonočního osení v nás neroste naděje na bohaté žně, pytlík mouky a slaměný došek na střechu nádavkem. Bohužel takhle házíme do popelnice odrychlené narcisy, mnohokvěté chryzantémy nebo odkvetlé primule, i když mnohé z nich by v záhoně udělaly parádu. Vysýchavé, pro přepravu lehké substráty spolu s chytrými hnojivy vedou k momentu, kdy kytce dojde úplně všechno a je po ní.

Pěchava je poněkud zvláštní případ. Pro mne tím spíš. V roce 1995 mne zaujalo soustřeďování sortimentu okrasných trav v průhonické Dendrologické zahradě, které skončilo mimo jiné vydáním mimořádně zajímavé a dnes téměř nedostupné knihy. Tehdejší řešitelka Marie Součková mně osobně doporučila pěchavu podzimní se slovy: „Tohle je zajímavá tráva, protože je docela nízká a kvete přitom na podzim. Jinak moc zajímavá není, ale hodně vydrží a ty světlý kvítka jsou celkem pohledný.“ S tím jsme ji vzali do kultury a o deset let později jsme veškeré její zbytky vsadili do jednoho svahového řešení, které vyžadovalo co nejodolnější materiál. Při renovaci o pár let později jsme většinu přerostlých trsů hodili na kompost. Chvíli jsme nad snadno dělitelnými trsy sice přemýšleli, ale úvahu jsem uzavřel s tím, že prodejnost je nulová a využitelnost prostě okrajová.

Dnes se jedná o jednu z nejprodávanějších trav vůbec. Proč? Může za to bezpochyby několik tvůrců tzv. New Wave, zejména pak Piet Oudolf, kteří ji začali houfně využívat ve svých dílech. Důvody byly v zásadě tři.

Celý text si můžete přečíst v knize zahradníka Ondřeje Fouse Lodyhy v řádcích, kterou vydává Edice Echo. Objednat si ji můžete zde.

Ondřej Fous, zahradník, publicista, perenář, příležitostný pedagog a autor krajinářských řešení. Vyrostl v Mělníce a Přerubenicích, studoval v Lednici na Moravě, pracoval v Anglii, kam se stále vrací. Dlouhodobě se věnuje tématu obrody a zachování zahradnického řemesla. Patří mezi řešitele krajinářské části revitalizace sadů Čelakovského a okolí Národního muzea v Praze nebo Moravského náměstí v Brně. Od roku 2005 pracuje na tváři zámeckého parku ve Mcelích. Dlouhodobě se soustřeďuje na obnovy vilových zahrad. Autor cyklu #stromnenidekorace zaměřujícího se na etiku života stromů ve městě, iniciátor projektu Doporučený sortiment záhonových peren. Založil Žurnál ze světa vytrvalosti pereny.eu podporující názorovou pluralitu. Vede projekt zahradnické alternativy Zámecké zahradnictví Ctěnice s každoroční perenářskou školou pro studenty krajinářské architektury a je aktivní ve školce Trvalky Semanín, kde se věnuje výběru sortimentu vytrvalých květin.