Opatrně se zcivilněním prezidentského úřadu. Forma je někdy obsah

Jedním z motivů, které bylo možné v prezidentské kampani slýchat, bylo, že by se úřad měl zcivilnit. Mluvil o tom zvolený prezident. A když to říkal, měl možná zjištěné, že to lidé chtějí slyšet. Ale je to zřejmě jedna z těch frází, které lidé opakují, protože zní všude, a přitom není jisté, jestli vědí, co tím přesně myslí. Jisté pozůstatky aury výsostnosti a nedotknutelnosti, jež u nás úřad má patrně díky dědictví Rakouska-Uherska a prezidenta Masaryka, jsou zásadním aktivem této funkce a měli bychom se jich zbavovat opatrně.

Průzkumy mají tu vlastnost, že ukážou jen to, na co se zeptáte, takže občas ukazují něco malinko jiného. Miloš Zeman vždy v průzkumech bodoval vysokým hodnocením v otázce, zda „rozumí problémům obyčejných lidí“. Přitom sám životem obyčejného člověka nikdy nežil, byl vždy intelektuál a pak politik posedlý svou věcí. Neproslul žádnými koníčky, jako otec rodiny fungoval zřejmě spíš mimochodem. A jako žádný jiný politik byl ochoten obviňovat kolegy a podřízené, proti kterým vytáhl do boje, z neschopnosti a hlouposti. Jakým porozuměním pro obyčejné lidi se kdy vlastně vyznačoval? Jako by ta slova byla spíš jakýmsi posunutým oceněním toho, že jedl tlačenku a mluvil sprostě. Že se tedy v tomto smyslu nad Čechy nevyvyšoval.