Nebudeme vyznačovat zakázané zóny myšlení a komunikace

Přinášíme projev rektora UMPRUM a historika umění Jindřicha Vybírala, který na magisterských a doktorských promocích promluvil také o aktuálních tématech, které školou rezonují.

Vážené shromáždění, milí absolventi,

dnes v tomto důstojném prostoru převezmete magisterské a doktorské diplomy, a tím úspěšně završíte důležitou kapitolu svého života. Obřad promoce plní tuto pragmatickou funkci, vedle toho je však formou přechodového rituálu, který má stmelit společenství učitelů a studentů, posílit sdílené hodnoty a upevnit normy naší akademické obce. Rozloučení s žáky, k nimž jsme si za léta vzájemné komunikace vytvořili hluboké osobní vazby, můžeme srovnat s pasováním na rytíře, kněžským svěcením, představením mladé šlechtičny u dvora nebo třeba s přijetím do zednářské lóže.

Absolventi UMPRUM, donedávna naši učedníci, teď jako plnoprávní kolegové vstupují do světa, aby uplatnili získané poznatky a dovednosti a léčili společnost z jejích neduhů. S diplomem prestižní instituce jim dáváme pomyslnou herdu do zad, aby školu opustili jako sebevědomé a šťastné bytosti, které se mohou živit tím, co vystudovaly, co umí a co je baví. Přechodový rituál ovšem může být spojen i s poměrně bolestivou zkouškou, jako je třeba obřízka nebo v našem kulturním prostředí vyslechnutí dlouhého projevu, k jakému teď právě nabírám dech.

Přehlídka letošních diplomových prací byla festivalem radosti z objevování, potěšení z experimentů i připravenosti k riziku. Její prohlídka mi přinesla několik hodin potěšení z vašeho intelektuálního i emočního zrání, z vašich konceptuálních i praktických dovedností. Chtěl jsem zde jako každoročně přednést výčet prací, které mě nejvíc zaujaly. Letos by to byla dlouhá řada, a tak vás seznámím jen s rozhodnutím, kdo obdrží školní ceny. Cenu rektora získává experimentální kolekce žakárových tkanin Františky Benčaťové z Ateliéru textilu. Na cenu Josefa Hlávky navrhneme imerzívní instalaci Davida Noska z Ateliéru volného umění II, představenou v historických prostorách Klementina.

Vaše studium se z nemalé části odehrálo v období, které si dovolím zdrženlivě označit jako složité. Po patnácti měsících epidemie nás před nové a nečekané úkoly postavila ruská agrese na Ukrajině a jako by toho nebylo dost, k těmto dramatickým událostem se přidružila vysoká inflace, nárůst cen energií a nyní diskutované škrty v oblasti financování vzdělávání, vědy a výzkumu. Naše malá škola v těchto nesnadných dobách dostála své dobré pověsti a navzdory všem prekérním ekonomickým a sociálním okolnostem nadále plní své vzdělávací i společenské funkce na výbornou, za což všem aktérům – pedagogickému sboru, zaměstnancům i studujícím v závěru akademického roku upřímně děkuji. Protože máme všichni práce nad hlavu, tvořivé práce přinášející výsledky, v našich ateliérech, dílnách a posluchárnách se vesměs nedaří blbé náladě. V aktuální krizi, vyvolané změnou klimatu, pandemií a válkou, je vzdělání a výzkum nejlepším garantem dobré budoucnosti. Snažme se tedy i nadále obtíže měnit v příležitost, protože jinou rozumnou možnost vlastně nemáme.

UMPRUM navzdory okolnostem roste a vzkvétá. Chytře využíváme dostupné zdroje, takže se daří vytvářet podmínky pro otevírání nových studijních programů, které si žádá společenská praxe, a vylepšování těch stávajících. Naši studující sbírají ocenění na domácích mezinárodních přehlídkách. Rád zde připomínám, že škola obhájila své postavení v mezinárodním žebříčku univerzit, v němž se už v roce 2019 jako jediná instituce z postkomunistických zemí propracovala do první stovky nejlepších uměleckých škol na světě. Z úspěchů máme radost, to však neznamená, že o smyslu a účelu této dynamiky nepřemýšlíme a že si neklademe otázku po udržitelné perspektivě našeho rozvoje. V intelektuálním klimatu univerzit se tvoří vědění, ale také se na jejich půdě vyjednává a posiluje hodnotová orientace společnosti. Proto mi dovolte, abych využil této příležitosti ke krátkému zamyšlení o ideji vzdělanosti, kterou zde naplňujeme.

V předchozích letech jsem se zde vymezoval především proti instrumentalizaci a ekonomizaci uměleckého vzdělání, přemýšlel jsem o jeho cílech, možnostech i limitech, jakož o transformaci designérských disciplín v dobách přelomu, chaosu a ztráty orientace. Letos bych rád přenesl pozornost na kulturu vztahů pedagogů a studujících, jak se uplatňuje v umělecké výchově na UMPRUM. K následujícím třem krátkým poznámkám mě vyprovokovala diskuse probíhající v médiích a na sociálních sítích týkající se naší školy. Diskuse, do níž bych byl nerad zatažen, ale kterou nemohu ignorovat. Příspěvky některých diskutujících totiž budí dojem, jako by na UMPRUM nebylo jasno, na jakých principech je výuka budoucích umělců založena.

1/ Umělecké školy jsou takřka z definice místem nekonformního myšlení, v němž se prosazují ideje sociální kritiky a po změnách toužící duch doby. Na jejich půdě se mohou do konfliktu dostávat různě utvářené generační žebříčky hodnot. Aby však tyto školy zůstaly místem svobodné výměny názorů, v němž se učí jasnému myšlení a kritickému úsudku, musí v nich panovat plodný pluralismus názorů, v jehož rámci studující nemohou být konfrontováni jen se singulárními narativy, čímž myslím jedinou, neochvějnou a bezproblémovou pravdu. Ve jménu politické morálky nebudeme vyznačovat zakázané zóny myšlení a komunikace, pokud názorové výměny neprovází diskriminační chování či neslušnost.

2/ Umělecká škola má být prostorem pohody, ale přitom musí zůstat místem učení. Nabízíme příležitost pro méně kompetitivní a spíše podpůrný rozvoj osobnosti studujících, současně však na ně klademe nároky a požadujeme výkon. Rezignace na hodnocení studujících pro nás hraničí s pedagogickým nihilismem. Bez rozlišování dobrých výsledků od méně povedených by naše pedagogická práce neměla smysl.

3/ Partnerství vyučujících a studujících je samozřejmou součástí ideje univerzity. Školu ovšem tvoří učitelé a žáci, kteří mají více méně vymezené role. Jejich interakci určuje cíl vzdělání - vybavit každého studenta kompetencemi a kritickými schopnostmi, aby fungoval v současném a budoucím světě. Učitelé představují pedagogické autority, neboť vládnou těmito kompetencemi i určitou moudrostí, kterou uplatňují při učení příkladem. Tato moudrost se projevuje i v tom, že vedou své žáky k rostoucí nezávislosti na sobě a sami jsou schopni učit se od nich.

Dialektika tvrzení a námitek, jakou jsem vám zde předestřel, zjednává rovnováhu řádu a svobody, bez níž by UMPRUM nebyla otevřenou a funkční strukturou rozvíjející tvořivý potenciál všech aktérů. Dopis, který otevřel zmíněnou diskusi, odkrývá některé kontradikce, do nichž je umělecká výchova nutně ponořena. Pro obhájce tradičních hodnot je ovšem dokladem úpadku uměleckých škol a bezmála výzvou k vyhlášení kulturní války. Před podobným jednáním zde chci důrazně varovat. Reakcí na něj podle mého mínění musí být jedině kultivace dialogu a připomenutí jeho základních pravidel – otevřenosti vůči cizímu mínění a připravenosti revidovat mínění vlastní. Debata vedená z nesmiřitelných pozic vede jedině ke vzájemnému vyčerpání a totálnímu znemožnění.

Milí absolventi a milé absolventky, podělil jsem se s vámi o několik svých úvah. Ale to hlavní, co vám chci říci, teprve přijde: Byl to s vámi dobrý a užitečně strávený čas. Vyučovali jsme vás a současně jsme pracovali na sobě, učili se od vás a pro vás. Bude se nám po vás stýskat. Moc se těšíme na zprávy o vašich profesionálních úspěších a osobním zrání.

Milí rodiče, děkuji vám za to, že jste tuto plodnou synergii učitelů a žáků uprostřed krizí reálného světa umožnili či alespoň tolerovali.