Západ ale již také začíná otravovat, že Kyjev stále obviňuje a čeká s nataženou rukou a pomalu neumí ani poděkovat, píše Ondřej Šmigol.
Foto: Kancelář prezidenta Ukrajiny
1
Český ministr zahraničí Jan Lipavský dnes přijel do Kyjeva, kde zahájil svou v pořadí čtvrtou pracovní návštěvu Ukrajiny od začátku rozsáhlé ruské invaze před b ...
Nastal konec krásného polsko-ukrajinského přátelství? Takový dojem může nastat z prvních reakcí na prohlášení polského premiéra Mateusze Morawieckého, že Polsko již nebude dodávat zbraně Kyjevu. Ihned se objevily interpretace, že se jedná o polskou odvetu v polsko-ukrajinském sporu ohledně obilí. Tak to není. I když některé zprávy překládaly Morawieckého vyjádření jako oznámení zastavení pomoci, ve skutečnosti řekl, „již neposíláme“. V kontextu je jasné, že Varšava přestala posílat zbraně Kyjevu, jelikož již vše, co mohla, poslala. Nejednalo se o eskalaci ve sporu o obilí. To však neznamená, že Ukrajinci nezačínají jít Polákům trochu na nervy.
„Ukrajina se brání bestiálnímu ruskému útoku a já tuto situaci chápu, nicméně, jak jsem řekl, budeme svoji zemi chránit. Už nedodáváme výzbroj na Ukrajinu, protože nyní vyzbrojujeme Polsko,“ řekl polský předseda vlády v televizi Polsat News. Na přímou otázku, zda uvažuje o omezení podpory, odpověděl, že „nebudeme riskovat bezpečnost Ukrajiny“, a potvrdil, že hub na letišti v Řešově, přes který proudí velká část západní pomoci Ukrajině, zůstane dále v provozu. Pokračovat má i výroba polských muniček pro Ukrajinu. Další den mluvčí polské vlády Piotr Müller potvrdil, že již dohodnuté dodávky, například samohybných houfnic Krab, proběhnou. Poláci taktéž naznačují, že v budoucnu by mohli dodávky obnovit. Spekuluje se, že by se mohlo jednat o předání tanků Leopard poté, co dorazí objednané americké abramsy. Takže nejde o náhlé odříznutí Ukrajiny od polské pomoci.
Přes to všechno se jedná o vztyčený varovný prst Volodymyru Zelenskému. Česko také již v podstatě zbraně na Ukrajinu nedodává, jelikož vše, co šlo, poslalo, ale naši představitelé nemají potřebu to zdůrazňovat. Morawiecki ano, jelikož v Polsku je před volbami. I v Polsku se začíná objevovat únava z války a z ukrajinských uprchlíků. Poláci mají pocit, že s nimi soutěží o ubytování, pracovní místa, ale třeba i o houby v lese. A také Ukrajinci se posledních pár dnů chovají ke svým nejbližším spojencům docela strašně.
Jádrem sporu je ukrajinské obilí. To se snaží Ukrajinci mermomocí udat. Je to tradičně jejich zásadní exportní položka a válčící Ukrajina potřebuje každou hřivnu. Polští farmáři si stěžovali na jeho příliš nízkou cenu, kterou považují za nekalou soutěž, a polská vláda tak na něj vyhlásila embargo. Stejný krok učinila i ta slovenská a maďarská. Kyjev reagoval oznámením, že podá na tyto tři země žalobu u Světové obchodní organizace.
Při svém projevu na Valném shromáždění OSN se Zelenskyj kvůli embargu dost ostře pustil do Polska. „Je alarmující vidět, jak (…) někteří naši přátelé v Evropě hrají solidaritu v politickém divadle – dělají thriller s obilím (…), ale ve skutečnosti pomáhají připravit scénu moskevskému herci.“
Polsko stojí při Ukrajině od samého počátku a jeho dodávky zbraní v prvních měsících války pomohli Ukrajincům vyhrát bitvu o Kyjev. Morawiecki ve svém rozhovoru tuto pomoc samozřejmě připomenul. Upozornil Ukrajince, že to oni mohou svým jednáním napomáhat Kremlu. „Směrem do Kyjeva vysíláme varovná slova, aby nehrál podle takových not, kterých se tady v Polsku skutečně hned chytili takzvaní ruští trollové. Zachytili je všichni provokatéři, kteří mají radost, že mezi našimi zeměmi bylo zaseto semínko sváru,“ řekl.
Ukrajinci si zvykli na provádění těžkopádné diplomacie. Obviňování Západu z nedostatečné pomoci fungovalo. Lze mít pro Ukrajince pochopení, oni umírají, zatímco Západ přemýšlí, jestli předání této rakety či onoho tanku není již příliš velká provokace Moskvy.
Západ ale již také začíná otravovat, že Kyjev stále obviňuje a čeká s nataženou rukou a pomalu neumí ani poděkovat. Před dvěma měsíci tehdejší britský ministr zahraničí Ben Wallace vypěnil, že „ať se nám to líbí, nebo ne, lidé chtějí vidět trochu vděčnosti“. Začíná to štvát i Poláky, kteří se přes veškerou svou pomoc nedočkali ani symbolického gesta vděčnosti, jakým by byla třeba omluva za volyňské masakry, kdy za druhé světové války Ukrajinci zabíjeli příslušníky polské menšiny.
Nejspíše nehrozí, že by polská pomoc Ukrajině v budoucnu ustala. Naši severní sousedé mají pověst emotivnějšího národa, než jsou Češi. V zahraniční politice však dokážou postupovat s chladnější hlavou. Ukázalo se to třeba po pádu rakety, nejspíše zbloudilé ukrajinské, na polské území, která zabila dva lidi. Zatímco čeští politici málem vyhlašovali aktivaci článku 5, Poláci postupovali obezřetně a čekali na pořádné prošetření.
Poláci se řídí maximou zakladatele jejich moderního státu Józefa Piłsudského: „Není svobodného Polska bez svobodné Ukrajiny.“ Nynější dění je pro ně také příležitost zásadně oslabit jejich odvěkého nepřítele, Moskvu. Nelze tak předpokládat, že by od těchto cílů ustoupili jen kvůli tomu, že by je Ukrajinci urazili.
Kyjevu by ale rozhodně pomohla trocha pokory a rozvážnější diplomacie. Obzvláště hloupé bylo rozpoutání tohoto sporu pár týdnů před polskými volbami, kdy si vláda ve Varšavě nemůže dovolit ustoupit, aby nevypadala slabě. Zdá se, že Ukrajinci si uvědomují, že to přehnali, a řadí zpátečku. V nejbližších dnech se mají sejít k vyjednávání ohledně obilí a ukrajinský velvyslanec ve Varšavě prohlásil, že nikdo na Ukrajině nechce způsobit polským farmářům problémy.
Zelenskyj bývá svým skvělým válečným vůdcovstvím přirovnáván k Winstonu Churchillovi. Pokud Ukrajinci ale nemodifikují své diplomatické chování, hrozí, že se spíše stane moderním Charlesem de Gaullem. Ten byl také statečným válečným lídrem svých spoluobčanů. Vyznačoval se však také tím, že všechny své spojence neuvěřitelně štval. To jim nezabránilo osvobodit Francii, v memoárech to pak ale schytal.
00:02
