VIDEO: „Smrt přijde, když to nejméně čekáte.“ Turecký mladík pod troskami natočil své „poslední okamžiky“

ZEMĚTŘESENÍ V TURECKU

VIDEO: „Smrt přijde, když to nejméně čekáte.“ Turecký mladík pod troskami natočil své „poslední okamžiky“
Turecko zasáhlo ničivé zemětřesení - ilustrační snímek. Foto: Shutterstock
2
Svět
Sdílet:

Sedmnáctiletý student střední školy si získal srdce Turků poté, co uvězněn pod troskami svého domu během zemětřesení natočil vzkaz na rozloučenou svým blízkým. Myslel si, že zemře, avšak jeho modlitby byly vyslyšeny a on i jeho rodina byli zachráněni. Video zveřejnila turecká státní stanice TRT World.

Taha Erdem a jeho rodina spali, když 6. února v ranních hodinách zasáhlo jejich rodné město Adiyaman zemětřesení o síle 7,8 stupně. Probudily ho až prudké otřesy čtyřpatrového bytového domu v dělnické čtvrti centrálního Anatolského města.

Během 10 sekund se chlapec, jeho matka, otec a mladší bratr se sestrou řítili dolů společně s budovou. Zjistil, že je sám a uvězněný pod tunami suti, vlny silných následných otřesů posouvaly trosky a svíraly prostor mezi rozdrcenou směsí betonu a zkroucené oceli, kde uvízl.

Taha s myšlenkou toho, že se z trosek nedostane, vytáhl svůj mobil a začal nahrávat poslední rozloučení v naději, že bude objeveno po jeho smrti. „Myslím, že toto je poslední video, které pro vás kdy natočím,“ řekl z těsného prostoru a telefon se mu v ruce třásl, jak zřícenou budovou nepřestávalo hýbat zemětřesení.

Projevuje pozoruhodnou odolnost a statečnost na teenagera, který věří, že říká svá poslední slova, vyjmenovává svá zranění a mluví o lítosti a věcech, které doufá, že udělá, pokud přežije. Během videa je slyšet křik dalších uvězněných lidí.

„Stále se třeseme. Smrt, přátelé, přichází v době, kdy to člověk nejméně čeká,“ říká Taha, než odříká muslimskou modlitbu v arabštině. „Je mnoho věcí, kterých lituji. Kéž mi Bůh odpustí všechny hříchy. Pokud se odsud dnes dostanu živý, chci udělat mnoho věcí. Moje ruka se netřese, je to jen zemětřesení,“ říká. Teenager také vzpomíná na rodinu, o které si myslí, že je mrtvá, spolu s mnoha dalšími ve městě.

Mladíkovy modlitby však byly vyslyšeny a o dvě hodiny později je mezi prvními zachráněn ze zničené budovy. Sousedé ho následně odvezli k tetě. Deset hodin po zemětřesení byli místními obyvateli zachráněni i jeho rodiče a sourozenci. Ti v troskách hrabali holýma rukama a všemi nástroji, které našli.

Když americká agentura The Associated Press mluvila s rodinou, žila ve vládou poskytnutém stanu spolu se stovkami tisíc dalších, kteří přežili katastrofu, která zasáhla jižní Turecko a severní Sýrii a zabila více než 45 tisíc lidí. „Toto je můj domov,“ řekla Zeliha (37), chlapcova matka, když sledovala bagry, jak vykopávají jejich starý život a vyhazují ho do nákladních aut.

„Bum-bum-bum, budova na nás padala patro po patře,“ vzpomínala a popisovala, jak nepřestávala křičela jméno svého syna, zatímco byla uvězněna pod troskami s nadějí, že všech pět může zemřít společně jako rodina. Taha však přes masu betonu volání své matky neslyšel a ani ona synův pláč. Oba si mysleli, že ten druhý leží mrtvý ve zničené budově.

Teprve když byli Zeliha, její manžel Ali (47) a ostatní děti převezeni do domu její sestry, zjistili, že Taha přežil. „Svět byl v tu chvíli můj,“ řekla Zeliha. „Nemám nic, ale mám své děti.“

Rodina zemětřesení přežila, zatímco 47 lidí žijících ve stejné budově zemřelo. Osud rodiny je jedním z mnoha emotivních příběhů o lidské odvaze, která se vynořila z oblasti rozsáhlé katastrofy.

Sdílet:

Hlavní zprávy