Transgender je největší podvod, říká muž. Změnou pohlaví prošel dvakrát
WALT HEYER PROTI ZMĚNÁM POHLAVÍ
ROZHOVOR
Tento aktivista proti hnutí za změnu pohlaví ví, o čem mluví. Walt Heyer se v čtyřiceti letech stal ženou, po sedmi letech se však vrátil k původní, mužské identitě. Po osmdesátce vidí smysl svého života v tom, aby odradil co nejvíc lidí, kteří tak jako kdysi on uvažují o změně pohlaví. V domovských USA má masivní odezvu – jak pozitivní, tak vysloveně negativní až cenzorskou. Jeho web Sexchangeregret.com má vysokou návštěvnost, s prosbou o pomoc se na něj obrátily tisíce lidí, současně na YouTube byla jeho vystoupení stahována z oběhu a Heyer byl zařazen mezi význačné představitele tzv. transfobie. V USA žije na utajované adrese.
Na konci července byl Walt Heyer hostem na letním táboře slezských luteránů u Českého Těšína. Podle stěžejní Heyerovy myšlenky je diagnóza genderové dysforie, tedy pocitu člověka, že se narodil do špatného pohlaví, chybná sama o sobě. Lidé prý hormonální terapii a chirurgické operace kvůli změně pohlaví podstupují z různých jiných důvodů. Heyerovou specialitou jsou tzv. Adverse Childhood Experiences, česky nepříznivé zkušenosti z dětství: sexuální nebo emoční zneužívání, život v rozvrácené rodině, alkoholismus rodiče, bití, oblékání do šatů opačného pohlaví (cross-dressing) a další. Relevantních ACEs je deset. V rozhovoru ponecháváme tuto anglickou zkratku, jak jí Heyer při běžné mluvě užívá.
Kolik ACEs jste u sebe objevil vy?
Tři. Když mi byly dva roky, praštila mě máma velkým předmětem. Otec mě jednou zmlátil prknem z podlahy, to mi bylo pět šest let. Zadruhé mě sexuálně obtěžoval adoptivní bratr otce, můj strýc. Zatřetí, to je nejdůležitější, mě babička oblékala do holčičích šatů. Byla švadlena a z nějakého důvodu si usmyslela ušít mi purpurové šatičky. Lidé většinou nechápou, že oblékat kluka do dívčích šatů a rozplývat se pak nad tím, jak rozkošně v nich vypadá, je normální zneužití dítěte, psychologické a emoční. Takové psychologické trauma s vámi zůstane déle než tržná rána nebo modřina. Babička mě takhle trénovala dva a půl roku, aniž o tom rodiče nebo vůbec kdokoli věděli. Jednou jsem si dívčí šaty vzal s sebou domů, a když jsem byl sám, začal jsem se do nich oblékat.
Proč? Líbilo se vám to?
Z toho, co dnes víme o fungování mozku, usuzuji, že tím, že jsem byl jako chlapec bit a sexuálně zneužíván, zatímco u babičky mě nikdo nebil, jsem podvědomě došel k tomu, že purpurové šaty mi dávají bezpečí. Obleču se do dívčích šatů – nikdo mě nebije. Z výzkumů víme, že ACEs mohou měnit dětský mozek v místě, kde se utváří identita. Současně s tím vy jako malé dítě absolutně nejste vybaven k chápání něčeho tak abstraktního, jako jsou budoucí následky vašich činů. A přitom v tomto případě byly ohromné. Ještě po 78 letech jsem tím poznamenán, koneckonců proto jsme se dnes sešli.
Kdy pak přišel pocit, že nejste ve své kůži?
Byla změna pohlaví ve Spojených státech roku 1983 vzácná? A jak je to dnes?
Čí to byl nápad, aby se lidem daly snáz předpisovat hormony a mohli být rychleji posíláni na operaci?
Z čeho vlastně sestává návrat k původní identitě - detranzice?
U nás Nejvyšší správní soud z konzervativních pohnutek rozhodl, že ke změně pohlaví v občanském průkazu je chirurgický zákrok nutný. Bylo by podle vás lepší tuto podmínku zrušit, aby se navrátilci mohli vracet nepoškození?
Jsou lidé, kterým změna pohlaví pomohla a kteří se po změně cítí lépe. Těm byste tu změnu k lepšímu zakázal?
Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.
