Světec, nebo heretik? Papež František jako symbol nejednoznačnosti naší doby

Když zemře papež, píší o tom všichni, neboť navzdory postupující sekularizaci naší části světa lze konstatovat, že papež stejně všechny zajímá. První dny po oné smutné události se sluší spíše projevovat zármutek a vzpomínat na vše dobré, co se v naší mysli ozývá. Teprve později, s určitým pietním odstupem, přijde čas na kritickou reflexi jeho služby. Nyní, kdy nás od skonu papeže Františka dělí jen pár dní, by tedy byly namístě spíše kondolence a emoce – těch ale zaznívá všude dost a dost. Když tedy pokládám tuto dobu za nevhodnou pro zamýšlení se nad osobností a dílem zesnulého papeže a zároveň se nechci omezit jen na projevy zármutku, pokusím se vyjádřit jinak. Nezaměřím se přímo na papeže Františka, ale na naše vnímání samotného papežství, které obvykle nemůže zůstat nepoznamenáno konkrétními osobnostmi a naší zkušeností s jejich výkonem této zvláštní služby.

Většina z nás mohla ve svém životě zažít a sledovat čtyři papeže: Pavla VI. (pontifikát 1963–1978), Jana Pavla II. (1978–2005), Benedikta XVI. (2005–2013) a Františka (2013–2025). Ti starší z nás, kterým je přes sedmdesát, by k tomu přidali ještě Jana XXIII. (1958–1963) a ti ještě starší i Pia XII. (1939–1958). Těm nemnoha, kdo pamatují i Piova předchůdce, je dnes přes devadesát (neboť člověk si začíná pamatovat události a věci zhruba od tří až čtyř let věku). Znalci si jistě všimli, že jsem vynechal Jana Pavla I., ale vzhledem k tomu, že jeho pontifikát v roce 1978 netrval ani měsíc, není si vlastně co pamatovat. Zůstaňme tedy u těch čtyř.

Pavel VI. se významně zapsal do historie tím, že dotáhl do konce Druhý vatikánský koncil a provedl většinu změn, které s tímto koncilem spojujeme. Doba jeho pontifikátu byla extrémně náročná kvůli atmosféře šedesátých let, kdy se sbíhaly změny v církvi i ve světě. Padala mnohá tabu, započala sexuální revoluce a studentské levicové bouře. Pavel VI. se tak pro některé stal symbolem revoluce v církvi (především díky radikální změně mešního řádu zavádějící do bohoslužby lidový jazyk a obracející kněze tváří k lidu), pro jiné symbolem konzervativního zpátečnictví (především odmítáním morální přijatelnosti umělé antikoncepce vyjádřené slavnou encyklikou Humanae vitae, vydanou v bouřlivém roce studentské revolty 1968).

K nám proniklo jen něco málo z těchto kontroverzí, protože jsme po roce 1968 měli jiné starosti, ale pro papeže to byla doba velmi těžká. Jeho pontifikát je tak dodnes chápán pozitivně, byť do jisté míry rozpolceně.

Celý text Papež našich jistot a nejistot si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od středy 30. dubna je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.