Skáčeme mezi žánry. K filmovým Varům patří show, a to mají na starosti Cabani. I letos

K festivalu patří show a oba velkolepé večery, zahajovací i zakončovací, jsou pověstné velkolepostí a zejména originalitou. Z ceremoniálu udělali umění. I jen mírně zasvěcení vědí, že tohle mají odjakživa na starosti dva bratři. Michal a Šimon Cabanovi. Prostě Cabani.

Režiséři, performeři, scénografové, ceremoniáři. Jejich styl a energie pro velkolepou show se otiskly hluboko do kořenů samotného festivalu. A mnoho zahraničních konkurentů to západočeskému městečku závidí. Stejně jako léčivé prameny i práce bratrů Cabanových nabíjí. Šimon vstoupil do světa Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary v roce 1995 – a otevřela se kapitola, která trvá dodnes. Festival se tehdy proměňoval, do čela nastoupil Jiří Bartoška a hledal se nový výtvarný jazyk. Scénograf, performer a režisér Šimon Caban přišel na doporučení Aleše Najbrta, s nímž se znal z UMPRUM i legendární Baletní jednotky Křeč. Možná si někdo vzpomene na geniální film z konce 80. let Pražská pětka, jehož byla součástí.

O rok později Šimon přizval i svého bratra Michala. Ten měl na starosti režii slavnostních ceremoniálů. Od té doby jsou Cabani nedílnou součástí festivalové identity. „Byla to výzva – posunout slavnostní večery z formální povinnosti k divadelnímu zážitku,“ vzpomíná Michal. „Snažili jsme se to přetvořit v něco víc výtvarného, scénického. Dříve se jen četla jména…“

Oba dodnes vzpomínají na tehdejší atmosféru. „Prezident festivalu Jiří Bartoška, umělecká ředitelka Eva Zaoralová a producent Rudolf Biermann byli součástí jádra, které chtělo festival profesionalizovat a otevřít světu,“ vzpomíná Šimon. „Důležitou postavou byl – a dosud je – grafik Aleš Najbrt a tehdy i Václav Marhoul, který mě jako člen Nadace Film-Festival Karlovy Vary navrhl do funkce ‚ceremoniáře‘,“ dodává Michal. Šimon se nejprve věnoval pouze scénografii, Michal přinesl pohyb a režii. Z jednoduchých, řečnických ceremoniálů postupem času vytvořili svébytnou divadelně-audiovizuální show, kterou chce vidět každý návštěvník festivalu.

Dodnes mají důvěru vedení festivalu a volnou ruku. „Přišel jsem s nápadem a pan Bartoška řekl: Kdyby s tím přišel někdo jiný, tak ho možná vyhodím, ale vám věřím,“ vzpomíná Michal. A právě důvěra a prostor pro tvůrčí svobodu se staly základními kameny jejich dlouholeté práce. Synonymem ceremoniálů jsou velká gesta, nečekané nápady a dokonalé technické řešení.

Letos festival vstoupí do nové éry – poprvé bez Jiřího Bartošky. Jak na něho vzpomínají Cabani? „Byl to náš klíčový partner. Elegantní, věcný, přitom lidský a hlavně vtipný a s nadhledem. Jeho důvěra nás držela nad vodou. Teď bude chybět,“ říká Michal, který připravoval i vzpomínkový večer v Rudolfinu. „Od jeho smrti skoro nespím. Mám ho plnou hlavu. Pořád si říkám: On je přece nesmrtelný. Ten tu měl být vždycky,“ říká s tím, že odchod prezidenta MFF KV se rozhodně podepíše na atmosféře 59. ročníku.

Celý text si můžete přečíst v měsíčníku Hrot, který je aktuálně na stáncích. Objednat si jej můžete také na e-shopu.