Jsou Češi kolonialisté? Proč považujeme Slováky za svůj klon a po jakých územích toužíme?

Na začátku roku vyvolalo rozruch vyjádření generální ředitelky Národní galerie Alicje Knast, že by střední Evropa měla řešit svou koloniální minulost. Kdekdo se k němu tehdy vyjádřil, debata však většinou zůstala u konstatování, že Češi nemohou být kolonialisté, jelikož neovládali žádné zahraniční území. Nejsou však české dějiny složitější a nemůže se český kolonialismus či paternalismus projevovat jinak? Vůči komu se Češi chovají přezíravě, aniž si to uvědomují? O tom hovoří v patnácté epizodě podcastu Hej, Slované bratři Lukáš a Jakub Novosadovi. Vysílá ji Rádio Prostor, na svých poslechových aplikacích včetně YouTube také Echo24. Najdete nás i na Spotify.

Lukáš se s odstupem tři čtvrtě roku rozhodl vrátit k úvahám, zda Češi jsou kolonialisté, anebo nejsou, a snaží se svůj pohled přiblížit, vylíčit a vysvětlit Jakubovi, který je k němu ovšem skeptický. Sourozenci probírají, jaký by na nás mohlo mít vliv, kdyby vznikající Československo po první světové válce skutečně získalo do správy africké Togo, ale i to, že spojení „řešit koloniální minulost“ neznačí jen „mít kolonie“, nýbrž také „být kolonií“, což Češi ve 20. století poznali dobře – včetně ekonomického rozměru kolonialismu.

Dále dojde na úvahy, že si Češi automaticky nárokují slovenské úspěchy, mylně vnímají Slovensko a Slováky jako svůj klon a pak se podivují, že se Slováci chovají jinak. Vnímáme vůbec, že Slováci jsou mnohdy na český zájem alergičtí? A chováme se podobně i k dalším národům, s nimiž jsme přitom v moderním státě spolu nebyli? Dojde na vyprávění o příběhu česko-lužickosrbském a ubezpečení, že také vůči Lužici se Češi chovají tak, že by ji nejraději anektovali a spravovali sami. Také v tomto případě bez ohledu na přání obyvatel sousední země. Nejsou to všechno doklady přinejmenším „mentálního kolonialismu“?

Kompletní audio a videoverzi najdete na EchoPrime ZDE

Jenže není český záběr širší? Co třeba Podkarpatská Rus? Co Slezsko? Morava? A co Chorvatsko, Dalmácie a tamní „české moře“? V jeho případě Lukáš definitivně narazí na Jakubův silný nesouhlas a bratři se výrazně nepohodnou. Nemá nakonec pravdu Jakub, když tvrdí, že starší sourozenec vidí věci komplikovaněji, než jak ve skutečnosti jsou? Anebo platí Lukášova teze, že míra českého snění o správě dalších území a národů je nevyrovnaná, vůči některým národům je silnější a vůči jiným už ochabuje, ale přesto pořád existuje?

Aneb konečně podcast s přesahem za české hranice.