Trumpovy záruky Ukrajině rovná se naše výdaje

KOMENTÁŘ

Trumpovy záruky Ukrajině rovná se naše výdaje
"Rusko nestrpí Ukrajinu v sobě nepřátelské alianci a neplatí to jen pro Putina, platí to pro celou ruskou politickou scénu od tvrdých nacionalistů až po liberály – psal v únoru 2008 velvyslanec USA v Moskvě a pozdější ředitel CIA William Burns v depeši do Washingtonu." Foto: CIA
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Ruská válka na Ukrajině se blíží buď k rychlému míru, nebo k odročení míru na neurčito (pravděpodobně doprovázenému stažením nepřímého účastníka, jímž jsou USA, z konfliktu). Do popředí se vedle územních otázek dostávají bezpečnostní záruky.

Prezident Volodymyr Zelenskyj po schůzce se svým americkým protějškem na Floridě mluvil o tom, že USA budou v rámci celkového míru ochotny poskytnout Ukrajině bezpečnostní záruky minimálně na 15 let, ale on by chtěl 30, 40, ideálně 50 let.

 

A současně zdůraznil, že nejnovější koncept návrhu na mír už po Ukrajině nevyžaduje rezignaci na členství v NATO. Naneštěstí je to tak, že pokud se tento bod nepodaří definitivně smést ze stolu, válka může pokračovat donekonečna.

Patří to k historickým skutečnostem předcházejícím válce, o nichž se u nás nerado mluví. Nicméně aspirace Ukrajiny, přesněji tzv. prozápadních prezidentů a vlád v Kyjevě (2005 až 2010, pak zase od roku 2014), vstoupit do NATO byly povzbuzovány a možná vyvolány z Washingtonu. Bez tohoto radikálního záměru, který je přímým popřením ukrajinské neutrality z 90. let a také rusko-ukrajinské mezistátní smlouvy z roku 1997, by se pravděpodobně žádná válka nestrhla.

Rusko nestrpí Ukrajinu v sobě nepřátelské alianci a neplatí to jen pro Putina, platí to pro celou ruskou politickou scénu od tvrdých nacionalistů až po liberály – psal v únoru 2008 velvyslanec USA v Moskvě a pozdější ředitel CIA William Burns v depeši do Washingtonu. Pod názvem depeše „Nyet means nyet“ vešlo toto varování do historie, později vyšlo najevo díky WikiLeaks a ještě dnes se k ní rychle dostane každý zájemce, který umí anglicky a je on-line.

Rok a půl po zahájení invaze na Ukrajinu stvrdil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg v Evropském parlamentu, že na podzim 2021 byl pro Rusko „základní podmínkou, aby nevpadlo na Ukrajinu,“ slib NATO, že se nebude dál rozšiřovat na východ: „Samozřejmě jsme nepodepsali.“ Stoltenberg pokračoval, že dalším požadavkem Ruska před válkou bylo stažení vojenské infrastruktury Aliance ze zemí přijatých od roku 1997, což by zrovna v českém případě nezměnilo vůbec nic, neboť u nás dosud americké základny nejsou. Ale každý, kdo je ještě schopen nepředpojatého čtení, ze Stoltenbergova výkladu vyčte, že možnost přijetí Ukrajiny do NATO byla v roce 2022 casus belli.

Ještě před rokem poradce české vlády pro národní bezpečnost Tomáš Pojar v Echu suverénně tvrdil, že pokud Rusko právo Ukrajiny na členství v NATO nepřijme, má se bojovat dál. (Echo: „A když Rusko bude konec válčení podmiňovat neutralitou Ukrajiny, že už ji nebudeme tahat do NATO?“ Pojar: „No tak na tom se asi nedohodneme.“)

Bylo to lhaní do kapsy, v USA už vládl Trump a ten brzy poté vyslovil, co bylo předtím tabu: USA by přihlášku Ukrajiny vetovaly. Ano, tytéž USA, které od půlky nultých let Ukrajince k formulování požadavku na členství ponoukaly (o tom jasně svědčí jiné americké depeše na WikiLeaks, tentokrát posílané z Kyjeva).

Co teď tedy má být těmi bezpečnostními zárukami pro Kyjev? Je to zřejmé: USA se uvolí poskytovat možná zpravodajské informace a zcela jistě drahé zbraňové systémy, které ale na Ukrajině nebudou pod velením US Army ani NATO. Ne, budou pod velením a ve vlastnictví ukrajinského státu, ten za ně ponese odpovědnost. A nakupovat ty zbraně v Americe pro Ukrajinu bude EU, snad s příspěvkem od Velké Británie. Na 15, 20, 30, možná až 50 let nám tu jako členskému státu EU před očima vznikají nové mandatorní výdaje. Platí to ještě víc pro situaci, když žádné dohody s Ruskem dosaženo nebude.

Jednou nějaký historik vystaví té zvláštní geopolitické intrice se vstupem do NATO, která snad vůči Ukrajině ani nebyla myšlena vážně, účet. Do té doby se na účtování těší zbrojaři.

×

Podobné články