Pro Petra Pavla, Petra Fialu a většinu české politiky je něco neslýchaného, aby evropský politik mluvil o válce na Ukrajině tak jako Orbán, píše Daniel Kaiser.
Foto: Shutterstock
1
Ministerstvo financí v předběžném pracovním návrhu státního rozpočtu na příští rok snížilo výdaje většině rozpočtových kapitol. S výraznějším růstem výdajů počí ...
Petr Pavel se týden před nástupem do úřadu v pátek sešel s maďarskou prezidentkou Katalin Novákovou. Prezidentka je v Praze, aby se rozloučila s Milošem Zemanem, o schůzku se Zemanovým nástupcem projevila zájem sama. Je to snad důvod k naději, že příští prezident omezí jednu svou začínající posedlost, a to je neustálá signalizace vlastní ctnosti (virtue signalling) na pozadí údajně vykřičené Visegrádské čtyřky. Není v tom naneštěstí ani zdaleka sám. Víceméně všechny složky pětikoalice, s důležitou výjimkou ODS, předvádí svoje demokratické ctnosti na kontrastu s Viktorem Orbánem.
Petr Pavel pro Seznam.cz uvedl: „Pokud nebudeme schopni najít dostatečně silná témata, stane se V4 prázdnou nádobou a my budeme pracně hledat její obsah.“ Je to jeho zatím poslední výpad tímto směrem. Generála Pavla aktuálně nejvíc iritují Orbánovy reakce na rusko-ukrajinskou válku, a to přesto, že Orbán zatím nezablokoval žádný unijní balíček sankcí proti Rusku a invazi hned na začátku odsoudil.
Orbánův ministr zahraničí ovšem dál jedná se svým ruským protějškem, Orbán naléhá na zastavení palby, a naléhá i na Západ, protože k němu institucionálně náleží – a vůbec se opovažuje mluvit o válce jinak, než je u nás zvykem. Koncem ledna se na setkání se skupinou amerických a dalších zahraničních novinářů dopustil i následujících úvah: Rusko se po prvotním neúspěchu muselo vzdát představy, že v Kyjevě dosadí proruskou vládu, je teď rozhodnuto nepřenechat Ukrajinu jako trofej Západu, proto jí bude klidně ničit. Z Ukrajiny se pomalu stává „země nikoho“, evropský Afghánistán. Západ podle Orbána už sám je ve válce s Ruskem, a při tomto tempu eskalace nelze vyloučit nasazení jaderných zbraní. Taková eskalace není v zájmu Maďarska, Evropy, jistěže ani Ukrajiny, proto to přání okamžitých jednání o míru.
Pro Petra Pavla, Petra Fialu a většinu české politiky je něco neslýchaného, aby takhle mluvil evropský politik.
Ale to není všechno. Pavel už dávno před válkou, kdy vedl prezidentskou, byť ještě nedeklarovanou kampaň, se o orbánovské Maďarsko při svých vzácných výletech do oblasti zahraniční politiky otíral. Mluvil o něm jako o příkladu ohrožené demokracie. Před volbami tam dokonce jel a natáčel se s protiorbánovskými aktivisty, jako kdyby nějakého českého voliče mohla Pavlova starost o liberální demokracii na Dunaji přimět pro něj hlasovat. Pavel o Maďarsku zřejmě neví nic nad běžné, zaujaté zpravodajství, jinak by si starosti o demokracii v Maďarsku nemusel dělat. Orbán je autoritativní politik a milovník moci, přihrává sobě nakloněným médiím, za ty roky obsadil veřejnoprávní televizi, důležitá místa ve státě a v soudnictví ideově spřízněnými lidmi, ale není to kvalitativně jiná mocenská politika, než provádějí například v údajně vzorovém Německu nebo ve Francii – a ostatně Fialova vláda u nás –, viz chystané desítky milionů pro liberálnědemokratická média nebo triky kolem volby generálního ředitele ČT.
To utkvělé vymezování se vůči Orbánovi plyne z diskuse s lidmi od Pavla a nějak souvisí s pocitem, že Orbán je v evropském establishmentu toxická figura. Takže odsednutím si od něho do jiné lavice třeba získáme bodíky u pana řídícího. Řídící sedí dnes v Bruselu, v Berlíně, také ve Washingtonu, dokud tam nevyhrají neestablishmentoví republikáni (s anglosaskými konzervativci Orbánův tábor pěstuje vazby v rozsahu, o jakém se nám v Praze celých 33 let ani nezdálo). Pavel se svým mladistvým hříchem vzhlížení k Sovětskému svazu by udělal dobře, kdyby už k žádné centrále ležící mimo republiku nevzhlížel.
Školení Maďarska mají v práci i na českém ministerstvu zahraničí. Maďaři se po volbách obávali, aby se šéfem české diplomacie nestal pirát, a vývoj jim z jejich pohledu dal za pravdu, Jan Lipavský chod úřadu ideologizuje. Jeho náměstek Jaroslav Kurfürst mezi rozdíly, které dělí Visegrád, vyjmenovává vedle Ruska, Ukrajiny a vůbec geopolitiky i „obecně témata demokracie a lidských práv“ – proboha, co těmi lidskými právy myslí? Zákaz nevládkám, aby chodily do škol propagovat změnu pohlaví, znepřístupnění LGBT propagačních materiálů a filmů dětem a teenagerům? Nic jiného mě nenapadá, v Maďarsku žádná klasická práva nikdo neomezuje.
Náměstek Kurfürst pokračuje: „Spíše než politickou koordinaci v zahraničních, bezpečnostních, ale i unijních otázkách se chceme zaměřit na poskytování prostoru pro neformální dialog, na konkrétní, praktické oblasti spolupráce uvnitř V4, přínosné pro občany našich zemí, a dále na podporu mezilidských kontaktů a dialogu.“ To je přímý pokus o vytunelování V4, asi jako kdyby se politická strana změnila na svaz zahrádkářů.
Orbán určitě není génius, například jeho vystoupení po boku Andreje Babiše v Ústí nad Labem během volební kampaně byla čistá hloupost. Dobré je, že premiér Fiala a větší část ODS i přesto na Visegrádu a jeho místě v české zahraniční politice, i uvnitř EU, trvají. A protože mezinárodní vztahy hodně fungují na symbolech a deklaracích, Visegrádu pomůže, když to budou dělat méně utajeně.
Pro Petra Pavla, Petra Fialu a většinu české politiky je něco neslýchaného, aby evropský politik mluvil o válce na Ukrajině tak jako Orbán, píše Daniel Kaiser.
00:01
