Dekl je zpátky na žumpě

KOMENTÁŘ

Dekl je zpátky na žumpě
Poslankyně Margita Balaštíková končí v hnutí ANO. "Ten krátký pohled na žumpu přitom odhalil leccos zajímavého. O tom, jak velká je propast mezi scénou a zákulisím při výkonu moci v Česku. To není zdaleka jen o jedné poslankyni ANO a o jedné šéfce okresní hygieny," píše Martin Weiss. Foto: Hnutí ANO
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Kde je na Ukrajině Mnichov?

KOMENTÁŘ

Kolem pátečního setkání Donalda Trumpa s Vladimirem Putinem na Aljašce se neodbytně vynořuje jméno města, jež je od nás nesrovnatelně blíž: Mnichov. Člověk jen ...

00:01

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Hnutí ANO má vlastně velké štěstí, že aféra poslankyně Balaštíkové kulminovala odhalením, že si chtěla objednat zabití psa. Nebylo na co čekat. Politici ANO, kteří předtím volili vyčkávací reakci ve stylu „Pokud se to potvrdí, tak … ale vy zas máte kampeličku a dozimetr“, měli teď jasno. Zejména pokud jsou sami milovníci psů. Zatímco Andrej Babiš den předtím „žádal vysvětlení“, teď na něj nečekal a rozhodl poslankyni vyškrtnout z kandidátky.

Nejméně čtyřicet procent domácností má pejska. Úplně každý má jasno v tom, že zabít někomu psa je odporné, to dělá spodina a estébáci. Každý vidí, jak to má Babiš pevně v ruce. To, co o den dřív vypadalo jako vleklá aféra s dalšími a dalšími vrstvami, je u konce. O Balaštíkové už nebude důvod dál mluvit. Dekl je zpátky na žumpě.

 

Ten krátký pohled na žumpu přitom odhalil leccos zajímavého. O tom, jak velká je propast mezi scénou a zákulisím při výkonu moci v Česku. To není zdaleka jen o jedné poslankyni ANO a o jedné šéfce okresní hygieny.

A nezačalo to rozvodem. Vždyť jak to vypadalo předtím, než se Balaštíková rozhodla poslat exmanželovu firmu do kytek? To říká jasně. „Jo a mimo jiné jsem jí (šéfce okresní hygieny) řekla, že nad tou firmou už nedržím ochrannou ruku,“ zazní na nahrávce. A když úřednice z hygieny dostala příkaz něco na firmu najít, nebyl to první příkaz. Dřív zas dostala příkaz nevidět. „K. dostala příkaz tam tentokrát něco najít, protože před dvěma lety měla příkaz nevidět to tak, ať to zkusí, nechtěla ustoupit, byla bez prémií. Jo? Protože nechtěla poslouchat,“ říká Balaštíková.

Teď tedy úřednice poslechla a vidíme, koho všeho lze uvést do pohybu: kromě samotné hygieny stavební odbor, Českou inspekci životního prostředí, hasiče. Ke cti jim slouží, že odmítli na objednávku něco najít, nicméně je to pro firmu administrativní zátěž. Pod dozorem těchto útvarů je každý, kdo něco podniká, podílejí se na povolování staveb i čehokoli nového. Kde je jistota, že nejrůznější kontroly neprobíhají takhle nějak? Každý ten úřad je zřizován k nějakému rozumnému účelu – aby stavby nebyly náchylné k požárům například. Ale jak ve skutečnosti fungují?

To, aby sloužily rozumně, měl zajistit zákon o státní službě, o který se před pár lety svedla velká parlamentní bitva. Úprava vycházela ze dvou předpokladů: Úředníci potřebují k dobrému výkonu své práce jistotu v zaměstnání a ohrožení jejich nezávislosti může přijít zejména od ministrů, politiků.

Tyto předpoklady byly, zdá se, antropologicky mylné či neúplné. Na jedné straně se z nahrávek dozvídáme, že Balaštíková – opoziční poslankyně – pomohla udržet ředitelku krajské hygieny ve funkci. Na druhé straně jsme si mohli v rámci reakcí na aféru přečíst od ministerstva zdravotnictví jednu z nejpozoruhodnějších vět na téma fungování státní správy: „Hlavní hygienička Barbora Macková upozornila, že nadřízeným šéfky Krajské hygienické stanice Zlínského kraje není ona ani ministr zdravotnictví, ale státní tajemník ministerstva.“

Takže ministr zdravotnictví Válek se může rozčilovat, může hygieničku Sedláčkovou vyzývat k rezignaci – což udělal už dřív, když srazila autem motocyklistu a ujela od nehody –, ale to je tak všechno, co může. Politik, který se díky hlasům voličů dostal do čela ministerstva a nese za něj před veřejností odpovědnost, je bezmocný. Moc má formálně nějaký státní tajemník, o němž nikdo nikdy neslyšel. A fakticky ještě spíš lokální opoziční politička. Tak vypadá ta státní služba, kvůli níž se ve sněmovně týdny obstruovalo a jež nás měla posunout směrem k Západu? Kult nezávislosti, představa, že demokracie je tím víc demokratická, čím víc v ní vládnou nezávislí experti, narazila na meze svých možností.

×

Podobné články