Svoboda a anonymita

KOMENTÁŘ

Svoboda a anonymita
Děti do patnácti let by neměly mít přístup na sociální sítě, myslí si premiér Andrej Babiš. A zdaleka ne jenom on, píše Ondřej Štindl. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Keynes moc nefunguje

KOMENTÁŘ

Uběhl rok od voleb v Německu, které nás z politických i hospodářských důvodů musejí zajímat vždycky – a v době ekonomického postonávání zvlášť. Vyhrál křesťansk ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Děti do patnácti let by neměly mít přístup na sociální sítě, myslí si premiér Andrej Babiš. A zdaleka nejen on. Záměr uzákonit něco v tom smyslu už ohlásily různé – především evropské – země. Ten záměr se navíc může opřít o vědecké studie, jež potvrzují destruktivní vliv, který může dlouhodobý pobyt na sítích mít na dětskou psychiku (jistě, najdou se i badatelé, kteří to popírají). I kdybychom ale bezvýhradně přijali všechna zjištění o negativních dopadech sociálních sítí, je tu otázka ceny, kterou by takový krok vyžadoval. A nemyslím tím jen finanční náklady. Aby bylo například možné z provozu na sítích jaksi odfiltrovat děti, musela by na nich probíhat efektivní kontrola věku. A aby byla skutečně efektivní, vyžadovala by i prokázání totožnosti od dospělých uživatelů, možná i spojení jedné konkrétní identity s jedním účtem. To by jistě a výrazně omezilo možnost vystupovat na sítích anonymně, v čemž někteří lidé vidí ohrožení svobody, nemluvě o nebezpečí úniku či zneužití dat, k nimž čas od času dochází.

 

Anonymita na síti je dvojího druhu – ve vztahu k velkým technologickým firmám, jež ty sítě provozují, a ve vztahu k ostatním uživatelům, kteří člověka v digitálním prostředí mohou znát jen podle nějaké přezdívky nebo falešného jména, aniž by měli tušení, kdo přesně se za ním skrývá. Konec anonymity nebo svázání každého účtu s nějakou ověřenou identitou na sítích by za jistých okolností mohl veřejné debatě pomoci. Asi by zmizely (alespoň zčásti) boty, zkomplikovalo by to práci nejrůznějších trollích farem nebo politických a dalších pracovníků různého typu, kteří třeba ovládají mnoho účtů, a zkreslují tak obraz veřejného mínění a vůbec společnosti, případně vědomě šíří lži. Jistě, tenhle můj pohled ovlivňuje taky moje generační příslušnost a pracovní zkušenost. V době, kdy se utvářela moje představa svobody projevu, existoval internet jen v zárodku, pokud vůbec. Její součástí nebylo právo vyjadřovat se anonymně. Dlouho pracuju jako novinář, tudíž jsem zvyklý podepsat se, když napíšu, co si myslím. Dělám to i na sítích. Aby k takové částečné nebo úplné deanonymizaci mohlo dojít, muselo by ale podle mě být přesněji definováno, co je nepřípustné, nebo dokonce trestné, a mělo by to být omezeno jen na ty nejkřiklavější případy. V současné době ale sílí spíš opačná tendence, kritéria přípustnosti mohou být dost mlhavá a mohou se jaksi roztahovat, uplatňována jsou často neznale, taky strojově. Za těchhle okolností se moc nedivím těm, kdo se možnosti anonymního vystupování vzdát nechtějí.

Digitální svět neškodí jen dětem, v nějaké míře poznamenává všechny svoje obyvatele. Ti dospělí ale mají možnost volby. A to i jako rodiče. A právě možnost volby, ten základní atribut lidství, má člověk dál i v tom zmateném a technologizovaném dnešku. Jistě je možné, že někdo přijde s představou efektivní regulace sociálních sítí, která zároveň nebude představovat hrozbu pro lidskou svobodu. Důležitější ale je, aby tu dál byli lidé, kteří se nechtějí nechat „sežrat“ technologickou mašinou, nechat se jí zglajchšaltovat, převzít její vnímání a jazyk, stát se zploštělou ilustrací svého datového profilu. Lidé, kteří sdílejí tento zájem, mohou také zkusit něco vybudovat odzdola. Výsledky mohou být větší a trvalejší než v případě státní či nadnárodní regulace. A jejich děti pak budou moci být lépe připraveny na život ve světě, kde ta nejvýznamnější dělicí čára bude ve společnosti probíhat mezi těmi, kdo se rozhodli zůstat lidmi, a těmi ostatními.

×

Podobné články