„Před lety všichni běhali, teď je to o síle.“ Salon Echa o pohybu a zdraví

V průběhu února obvykle padají mnohé závazky novoročních předsevzetí, které se týkají zdravého životního stylu. Zároveň ale Česká republika trpí vysokou mírou civilizačních chorob, jako je obezita, hypertenze nebo diabetes 2. typu, pročež stojí za to si benefity pohybu, síly a posíleného tělesného zdraví připomenout.

Pozvání do Salonu Echa přijali: Lukáš Pokorný, bývalý český reprezentant ve fotbale a zakladatel Prisma Institutu; Petr Růžička, učitel pohybových dovedností a vedoucí školy Pohyb je život; Lukáš Roubík, nutriční odborník, dvojnásobný mistr republiky v kulturistice a zakladatel Institutu moderní výživy; Michal Radar Vrátný, hlavní instruktor a zakladatel sítě tělocvičen Železná koule.

V době, kdy jsem studoval psychologii, byl populární tzv. kognitivistický přístup, který nazíral na tělo fakticky jako na pouhý prostředek přepravy mozku z jednoho místa na druhé. Tohle, mám dojem, se v posledních letech výrazně změnilo, a to nejen v oboru, ale i v širší kultuře. Pohyb jako by už nebyl podružný ve vztahu k věcem intelektuálním, ale má i svou vlastní vznešenost. Pozoruji kolem sebe i jakousi renesanci síly a cvičení. Vnímáte to podobně?

Vrátný: Když svému dědovi vysvětluji, čím se živím, tak na mě stále kouká jako na úplného blázna. Proč někdo chodí někam, aby tam platil peníze za to, že se hýbe, když přece může jít třeba na zahradu? A ono to opravdu v předchozích generacích nebylo tolik potřeba, protože se lidé prostě hýbali tím, jak žili. Jak jsme si komfortizovali svět, tak tohle upadlo, ale pak jsme zjistili, že bez pohybu to zkrátka nepůjde a že si to teď v různých formách budeme muset najednou doplnit. Tělo sice je transportní prostředek pro mozek, ale ty dvě věci od sebe nejdou oddělit, navzájem se ovlivňují, a když tělo funguje špatně, tak se to stejně na mozku odrazí. I proto mám velkou radost z toho, že dnes i lidé, kteří se primárně živí hlavou, a ne rukama, přestali opovrhovat námi „cvičkami z fitka“ a začínají ve velkém cvičit taky. Řekl bych, že tomu hodně pomohl covid. Do té doby bylo cvičení taková zábava pro pár neandertálců. Ovšem během covidu, jak se lidé začali hýbat ještě méně, více trpěli i mentálními problémy a špatnými náladami a přirozeně začali vyhledávat pohyb, který se v rámci pandemie dal dělat. Dnes ostatně máme i vědecké studie, které ukazují pozitivní dopad pohybu na duševní zdraví.

Roubík: Někdy po roce 2000, když jsem začal chodit do posilovny, tak to byl skutečně underground. Dívali se nás tak, že to děláme jen proto, že chceme mít svaly. To jsme samozřejmě chtěli, ale ukazuje se, že jde nakonec skutečně o mnohem více než jen o estetickou stránku – pohyb, ať už vytrvalostního, nebo silového charakteru, souvisí s tím, jak jsme zdraví, jak se cítíme, jak budeme schopni přemýšlet, jakou budeme mít paměť a jak budeme zvládat stres. Má to spoustu benefitů v podstatě úplně pro každého.

Celý Echo Salon si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18:00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.